Syrský konflikt jako břemeno velmocí. Zřejmě složitější problém než invaze v Afghánistánu, se kterou mají Moskva i Washington své zkušenosti. Motivace vnějších aktérů se přitom zdá stále více nejasná. Američané si uvědomují, že konec Bašára Asada patří k méně pravděpodobným scénářům. A Rusko? Zacílením na tzv. umírněnou opozici chce Západ postavit před složité dilema – v budoucnu vybírat mezi Asadem nebo islamisty. Interview ČT24 a válka v Sýrii pohledem Ireny Kalhousové, analytičky z London School of Economics.
Svět už pět let sleduje tuto válku takřka v přímém přenosu. Miliony Syřanů kvůli ní odešly pryč, další statisíce zemřely. Ti, co zůstali, pak zažívají nejhorší možné kulisy konfliktu. „Je to kombinovaná válka. Konflikt živí dvě velmi vyspělé vojenské velmoci, na druhou stranu zde velmi primitivními prostředky bojují muž proti muži,“ uvádí Kalhousová.
Na konfliktu si vylamují zuby nejen místní generálové, ale i diplomaté. Syrský konflikt totiž mimo jiné znamená přehlídku zkrachovalých slibů, ultimát i příměří. „Nyní se to zúžilo na taktický souboj USA a Ruska, ale těch aktérů je tam víc a i kdyby teď obě země daly od Sýrie ruce pryč, ten konflikt bude pokračovat,“ uvádí analytička s tím, že své zájmy prosazují také Turecko, Írán nebo Saúdská Arábie.
V případě Ruska se kromě Asadova udržení a konkurenčního boje s USA hraje třeba o udržení základny v přístavu Tartús – mimochodem jediné ruské základny ve Středozemním moři. Rusko podle Kalhousové nikdy přesně nedefinovalo, co je jeho hlavní cíl, což prý bylo vzhledem k dalšímu vývoji prozíravé.
A v případě Spojených států? „Ze začátku jednoznačně tvrdily, že Asad za každou cenu musí odejít. Teď už z toho pomalu slevují a uvědomují si, že je mnohem silnější,“ dodává s tím, že razantnějším krokům prezidenta Baracka Obamy patrně bránilo trauma z invaze v Iráku a Afghánistánu. „Obama byl velmi opatrný, aby nezavlekl USA do další války na Blízkém východě. Války, která je možná ještě nepřehlednější,“ zmiňuje Kalhousová.
V budoucnu by navíc kvůli významné roli Ruska – a jeho podpoře vládních vojsk proti opozici – mohl být Západ vehnán před nepříjemné dilema. „Dojde k situaci, že za pár měsíců bude právě Západ řešit obtížnou alternativu: na jedné straně prezident Asad, na druhé radikální islamisté,“ říká analytička. „Je celkem jasné, ke komu se bude muset přiklonit. Myslím si, že je jedním z hlavních zájmů Ruska,“ dodala v rozhovoru.
Do řešení konfliktu podle ní nemůže silně promluvit ani Evropa, která se z pochopitelných důvodů soustředí hlavně na rozvojovou pomoc. „EU se od svého začátku definuje jako mírová velmoc. Nemá příliš mnoho nástrojů, které by mohla využít. Jednotlivé státy, především Francie a Velká Británie, mají sílu, ale ani ta není dostatečná.“
V Sýrii 19. září skončilo příměří vyjednané USA a Ruskem. Ve východním Aleppu, které ovládá opozice, se od 22. září intenzivně bojuje. Podle OSN tam od té doby zahynulo 376 lidí a přes 1200 osob bylo zraněno.
Zářijové příměří kromě jiného předpokládalo, že USA přesvědčí takzvanou umírněnou opozici jasně se oddělit od teroristických skupin. Situace je nepřehledná hlavně v obléhaném Aleppu, kde v rámci povstaleckých skupin působí i bývalá An-Nusra, tedy syrská odnož Al-Káidy.
- Válka v Sýrii trvá už pět let. Vyžádala si přes 300 tisíc mrtvých. Více než polovina z 20 milionů Syřanů musela opustit svoje domovy. Téměř polovinu země ovládá takzvaný Islámský stát. Část území má pod kontrolou prezident Bašár Asad, další ovládají různé milice a opoziční skupiny. Sever Sýrie, takzvaný syrský Kurdistán, drží pod kontrolou Kurdové. O Kurdech se říká, že jsou největším národem na světě, který nemá vlastní stát.
