Rozpad československé federace, o kterém začaly před pětadvaceti lety jednat vlády Václava Klause a Vladimíra Mečiara, připravil Česko o potřebnou názorovou pluralitu a širší pohled na Evropu, než jen z ryze národní pozice. V Interview ČT24 to prohlásil někdejší ministr vnitra Jan Ruml.
„Rozpad společného státu nesu těžce dodneška,“ prohlásil Ruml. „Ztratili jsme Zakarpatskou Ukrajinu, odsunuli jsme tři miliony sudetských Němců a teď jsme najednou v českém území s českým živlem zůstali sami. Vymizela jakákoliv pluralita a ztratili jsme možnost se vnitrostátně bavit, jak budeme postupovat dál.“
Slovenský element ve společném státě přitom Ruml považuje za důležitý právě kvůli vnitřní diskusi o postavení dnes již neexistujícího Československa ve střední Evropě i o jeho úloze na celém starém kontinentu – což podle něj v důsledku vedlo k tomu, že obě nástupnické země od Evropy různou měrou odhlížejí.
„Stát pojímáme pouze jako národní celek. Nemáme přesah do evropských struktur, nemáme s Evropou společné cíle a hájíme národní zájem. Ani jedné zemi rozpad nepomohl,“ myslí si Ruml. „Návrat k českému a slovenskému nacionalismu považuji za velice problematický, a kdybychom zůstali ve společném státě, takovéto tendence by tady nebyly. Slovenská větev uvažování chybí.“
Plácání se v české kotlině
Veřejnost – minimálně ta v české části federace – navíc podle někdejšího ministra vnitra o rozvod s Bratislavou nestála, čemuž nasvědčují i některé průzkumy veřejného mínění. „Lidé mají pocit, že se stát rozdělil způsobem, který nepovažují za vhodný,“ uvádí s odkazem na to, že o rozchodu neproběhlo referendum.
Výhrady k zániku Československa si vysvětluje i rozdílnými cestami, které obě země za čtvrtstoletí ušly. „Po období mečiarismu se Slovensko začalo v Evropské unii prosazovat jiným způsobem než Česká republika, a nejen tím, že přijalo euro, ale určitým sebevědomím státu patřícího do eurozóny. Česká republika tímto směrem vůbec neuvažuje, i dnes přijetí eura nikdo vlastně moc nechce. Je to podivné plácání se v české kotlině.“
