V neděli měl slavnostní ceremoniál ve varšavské katedrále svatého Jana začít hodinu před polednem, ale už v devět bylo před ještě zavřenými dveřmi živo. Převážně starší lidé bez ohledu na vytrvalý déšť zpěvem a modlitbami přijeli podpořit svého nového arcibiskupa nehledě na to, co už několik dnů četli a slyšeli ve sdělovacích prostředcích. To ještě ale nevěděli o zprávě, která se mezi novináři šířila rychlostí blesku: k ceremoniálu nedojde! O hodinu později už bylo jasné, že Stanislaw Wielgus varšavským metropolitou nebude.
Měla to být velká sláva, byl to ale obrovský skandál. Něco takového římskokatolická církev nepamatuje nejen v Polsku, ale i za jeho hranicemi. Největší morální autorita v zemi, jakou katolická církev je, se nevyhnula otřesu. Slavnostního uvedení do funkce varšavského arcibiskupa se Stanislaw Wielgus nedočkal. Do chrámu přišel s ostatními biskupy, bylo jich ale méně, než obvykle při podobných příležitostech. Mnozí zůstali doma a přímo či nepřímo do Varšavy vzkázali, že na slavnost nepřijedou kvůli minulosti arcibiskupa.
Arcibiskup Stanislaw Wielgus totiž lhal. Třikrát prohlásil, že s polskými estébáky nespolupracoval, ale archívní dokumenty někdejší tajné komunistické policie potvrdily to, co přinesl už dříve tisk. Nejsou žádné pochybnosti. Pod tlakem okolí, ale hlavně asi papeže, který (jak říkají některé hlasy z Vatikánu) byl Wielgusovým lhaním podveden, došlo k zásadnímu obratu.
„Po vyhodnocení mé osobní situace jsem nabídl rezignaci na funkci varšavského metropolity,” řekl Wielgus na úvod mše. V katedrále převažovali jeho příznivci. Nesouhlasili s rezignací. Hlasitě skandovali, výkřiky nedovolovaly Wielgusovi pokračovat ve své trpké řeči. Ke klidu musel vyzvat jeden z biskupů. Stanovisko Vatikánu zaznělo vzápětí. Stálo v něm, že Benedikt XVI. rezignaci přijal. Poprvé po dvou týdnech se Stanislaw Wielgus objevil na veřejnosti. Pod tlakem médií, ale i části církevních představitelů, přestal lhát. Lidem nejvíce vadilo, že Wielgus jeden den tvrdil, že s tajnou policií neměl nic společného a druhý den se přiznal.
Co celá léta arcibiskup ukrýval? Dvacetiletou spolupráci s polskými estébáky. Jsou důkazy: Ke spolupráci se zavázal podpisem, existují záznamy ze schůzek, zápisy ze školení i udání, celkem 68 stran, krycí jméno Grey. Z dokumentů vyplývá, že Grey byl aktivní konfident, který mnoha lidem ublížil.
Nejvěrnější příznivci arcibiskupa protestovali. Stal se prý obětí spiknutí. Kameramanům bránili pořídit záběry, na novináře křičeli, někteří z nás dostali pár ran deštníkem. Bránili metropolitu:„Satan způsobil, že nám odvolali milovaného arcibiskupa, budeme se modlit, dobro nakonec zvítězí”, řekla mi jedna z přítomných a druhá řekla ať se pakujeme.
Konfidenta v čele arcibiskupství si ale nepřálo v posledních výzkumech 53 procent Poláků, jeho rezignaci uvítal prezident Kaczynski a řada biskupů. Arcibiskup Jozef Źyciński přiznal, že arcidiecézi nemůže řídit osoba, která věřící tak rozdělila a která nemá šanci oba tábory sjednotit. Ano, polská katolická církev rozdělena je. Církev, která spolu s odborovým svazem Solidarita vedla Poláky zdárně v boji s komunistickým režimem, je v největší krizi v novodobé historii.
Ztrácí vizitku instituce, jejíž základy ve společnosti budoval papež Jan Pavel II. - nejslavnější Polák. Podle historiků spolupracoval s komunistickou tajnou policií každý desátý polský kněz. Je údajně jen otázkou času, kdy se veřejnost dozví jméno dalšího donašeče z katolických řad. V uplynulém roce Poláci sledovali několik skandálů, kde smutnými hrdiny byli kněží, kteří šli estébákům na ruku. Byl mezi nimi i přítel zesnulého papeže a jeho blízký spolupracovník, ale až Wielgusův případ se zapíše do historie nesmazatelně černými písmeny.
Polská katolická církev se lustrací bojí a nedokáže se s temnou minulostí některých svých hodnostářů vyrovnat. Když jeden krakovský kněz chtěl před časem zveřejnit jména donašečů v okolí, jeho nadřízený, bývalý osobní papežův tajemník kardinál Dziwisz, mu to zakázal. Polský primas kardinál Glemp na mši v katedrále vzkázal všem, kteří na očištění církve čekají: „Arcibiskup byl dnes odsouzen, ale co je to za soud? Na základě nějakých kusů papíru a poznámek? Takový soud odmítáme.”
Další skandál patrně nenechá na sebe dlouho čekat. „Musíme se nyní hodně modlit,” řekl varšavský kněz Sikorski v odpovědi na otázku, co je třeba udělat, aby krize v církvi skončila. To může být ale málo.
