„Už se zase těšíme na Ježíška! Copak nám asi nadělí?“ pěje se v prastaré písni. Song je to sice dřevní, ale velmi mi připomíná současnou politickou situaci. Politika letos totiž opravdu naděluje. Nejprve nás zaskočily volby do sněmovny. To jsme si, pravda, trochu nadělili sami. Oslavné tirády politologů a komentátorů o tom, že voliči odmítli populismus i kmotrovství, že kroužkováním dali najevo svou občanskou angažovanost a individuální sebeuvědomění, snad přesvědčily i zarputilé morouse, kteří při výsledcích předvolebních průzkumů málem bručeli, aby byl zaveden nějaký volební census. A ejhle – dvě „dinosaurské“ strany byly uvědomělým obecenstvem vypískány nebo – jak se to nyní módně fotbalově jihoafricky říká – dostaly žluté karty.
Věru, přitažlivě zabalený dárek pod nadělovacím stromkem. Zvlášť, když si toho jejich Veličenstva ráčili všimnout a zkoušejí cosi kutit. Hlavně se sebou.
Například hned kongres ODS! Kluci a holky z modré strany zahájili oživovací pokusy, vytahují partaji zapadlý jazyk a jeden druhému dýchají z úst do úst. Při tom se také nenápadně pochvalně plácají po zádech, jací jsou borci záchranáři, což na veřejnosti vypadá, že se pokoušejí rozpumpovat stranickou srdeční činnost. Zase dáreček pro občanstvo, které nečekalo takovou nadílku ochoty se změnit až k opravdové změně.
A sociální demokracie při pohledu na takovou až ježíškovskou štědrost k lidu této země chytá též podobný, stejně pěkně zabalený prezent.
To, prosím, nemluvíme, o balíčcích (zatím) kultivovaného průběhu dohod o sestavení vlády a také o mnoha velmi delikátních tématech a změnách, v nichž jakoby najednou padaly coby velebné vánoční hvězdy z nebeského dárkového pytle. Jako příklad si uveďme paradox, že ve společnosti, v níž to vypadá, že brzo budou v tramvaji muset dědouškové a babičky uvolňovat místo mladým, pokud ti se k jízdě „sockou“ poníží, volí s nadšením a úctou prvovoliči velmi seniorského šlechtice (sic!). Prý má noblesu (!), sdělila mi jedna dvaadvacetiletá slečna. Také překvapení: čekali byste vřelé vyznání vztahu k noblese od frikulínské generace?! Zase jeden drobný dáreček pro okoralá a zbitá lidská srdce.
Dalo by se vyjmenovat mnoho dárků, které se na nás sypou v tomto roce z politických sfér. Dokonce to vypadá, jakoby zdejší vyvolení poslouchali i naše koledy. A co víc, reagovali na ně!
Ovšem jsme zkušení, ba protřelí mnoha vánočními nadílkami. Z dětství si pamatujeme, jak jsme se těšili, že v tom úpravném balíčku budou tuzexové dříny a on obsahoval teplé ponožky. Ostatně i klasici o tom rádi píší: připomeňme si Karla Poláčka či Pelíšky! Chcete pod stromečkem koně od pana Moučky (což byl tuším letenský švec, který už na začátku šedesátých let minulého století šil za 350 korun přepychové kovbojské boty) a dostanete lampasácké polobotky!
Proto jsme i nyní, v tom celoročně vánočním dárkovém období, ve kterém to vypadá, že politici začínají konečně chápat, že si to představujeme trochu jinak a že naše modlitbičky i klení nebyly jen tak zbůhdarma, opatrní. Počkejme, až ty dárky rozbalí. Jestli ty elegantní boty, které nám nabídl například právě proběhlý slet modrých ptáků, nejsou jenom repasované škrpály, které prošlapal a pak chudému lidu předhodil jako charitativní dar nějaký major, pardon, kmotr!
