Podle novinářky Petry Procházkové nosí konzervativní muslimské ženy burkiny – tedy plavky, které zahalují celé tělo kromě obličeje – z obyčejného studu. Nejsou totiž zvyklé se odhalovat tolik, co evropské ženy. Jenže jakmile se burkiny začnou zakazovat, tak se z nich stává symbol. „Teď už burkiny mohou považovat za symbol svobodného rozhodnutí hlásit se ke své víře,“ uvedla v Událostech, komentářích.
Petra Procházková: Z burkin se jejich zákazem stává symbol
Nakolik jde v celém sporu skutečně o burkiny?
Myslím si, že jde o symbol. My děláme symbol z něčeho, co ani pro ty ženy symbolem nebylo, ale teď se jím stalo. Protože my jsme jim to tak trochu vnutili.
Když se někdo zajímá o ženskou islámskou módu, tak zjistí, že podoby oblečení pro ženy jsou strašně různé. A že jen z neznalosti můžeme mluvit o nějaké unifikaci. Islámské ženy chodí velice rozmanitě oblečeny - já jsem viděla islámské ženy v takových i onakých plavkách.
My se tady bavíme o nějakém prádle, ale nakolik to prádlo je symbol a co tím opravdu myslí ti, kteří ho chtějí zakazovat?
Symbolem se stává ve chvíli, kdy se tam objeví nějaký zákaz. Já znám řadu žen, které pocházejí z různých muslimských zemí a které, když přijdou do Evropy, tak se snaží nějakým způsobem přizpůsobit oblečení našim zvyklostem. Ale přece jenom je v nich jistý ostych. Úplně brutálně bych to přirovnala k tomu, když přijedeme do Afriky, tak se tam evropská žena taky asi hned nesvlékne do půli těla. Ale nějakým způsobem se bude přizpůsobovat tomu, co vidí kolem sebe.
A myslím si, že ony se tak snažily chovat. Ale ve chvíli, kdy to zakážete, kdy postavíte nějakou hranici, která se jim zdá nesmyslná, tak se to symbolem stává. Teď už ty burkiny mohou považovat za symbol svobodného rozhodnutí hlásit se ke své víře.
Na druhou stranu, je otázka, jestli se ony opravdu snaží přizpůsobit? Nebo jestli naopak trvání na burkinách není důkazem, že nechtějí být součástí životního stylu okolo?
Já se domnívám, že když přijedete někam, kde je obnažování větším zvykem, než jste zvyklí vy, tak cítíte něco jako obyčejný stud. Když celý život chodíte více zahalená, než to dělají evropské ženy, tak je to pro vás těžké – a to nezáleží, jestli jste muslim nebo jiného vyznání – to je prostě obyčejný stud.
Ale jakmile z toho začnete dělat politikum, nebo symbol čehosi, tak si myslím, že tam nastupuje i takový ten ženský odpor. A ten může být jak proti svlékání, tak přílišnému zahalování. V Íránu je velké hnutí žen za to, aby nemusely nosit to zahalení, jaké tam platí. A v Evropě teď bude hnutí za to, aby se zahalovat mohly. Podle mě je ale podstata stejná. Je to útok na nějaké svobodné rozhodnutí chodit oblečený, tak jak já chci.