Patnáct let žádala úřady své země o povolení k vycestování. Patnáct let toužila po shledání se svým synem a jeho rodinou. Dočkala se až minulý týden. Kubánská lékařka Hilda Molina(ová) konečně po patnácti letech dorazila minulý týden do Argentiny. Na letišti Ezeiza v Buenos Aires objala svého syna, svoji snachu a své vnuky, které předtím znala jen z fotografií, a se slzami v očích děkovala všem, kdo jí cestu umožnili. A mezi těmi, komu děkovala nejvíc, byli Argentinci a hlavně jejich prezidentka Cristina Fernández de Kirchner. Podle kubánské lékařky totiž měla právě ona největší zásluhy na zprostředkování povolení k vycestování.
Cristina Fernández byla na oficiální návštěvě Kuby letos v lednu. Byla to první návštěva argentinské hlavy státu na ostrově od roku 1986. Hilda Molina tehdy žádala schůzku s argentinskou prezidentkou, ale Casa Rosada (sídlo argentinského prezidenta v Buenos Aires) vydala prohlášení, že žádné neformální schůzky mimo oficiální program nejsou v plánu. Teď se ukazuje, jak byla argentinská diplomacie účinná. Cristina nechtěla bratry Castrovy dráždit halasnými setkáními s disidenty, přesto ale téma v Havaně diskrétně otevřela. A teď se dostavily výsledky.
Kdo je vlastně Hilda Molina?
V tiskových agenturách se o ní mluví jako o disidentce a lékařce. Přesnější je spíš to druhé označení: lékařka. Hilda Molina byla zakladatelkou a ředitelkou Mezinárodního neurologického střediska, jednoho z nejvýznamnějších výzkumných a lékařských institucí na Kubě. Byla také členkou Komunistické strany Kuby a později i poslankyní parlamentu. V roce 1994 ale své vztahy s kubánskou vládou i stranou rozvázala. Začala kritizovat kubánský systém zdravotnictví a její syn ve stejném roce vycestoval do Argentiny, odkud pochází jeho žena. Tam založil podobné neurologické středisko. Kubánský režim v reakci nepovolil lékařce vycestovat k návštěvě jejího syna.
Nelze přitom říct, že by Hilda Molina byla nějakou významnou disidentkou. Aktivně se o situaci lidských práv na ostrově či o přechod k demokracii nezasazovala. Stále byla v první řadě lékařkou a specialistkou. Proč ji tedy Castrův režim nechtěl pustit?
Zdá se, že především proto, že pro Havanu bývají horší přátelé, kteří se změní v nepřátele (nebo loajální stoupenci, kteří se změní v kritiky), než ti, kdo jsou opozičníky deklarovanými od nepaměti. Navíc kubánský režim také považuje specialisty, lékaře a vědce za jakýsi svůj legitimní majetek. Argumentuje tím, že země investovala nemalé prostředky do jejich vzdělání, a nepřeje si, aby oni pak své znalosti a schopnosti zpeněžovali v tržním prostředí v zahraničí. Je známo, že sám Fidel Castro si na vysoké úrovni kubánského zdravotnictví zakládá. Kubánský režim ho považuje za jeden z největších úspěchů své revoluce.
Vzkaz Spojeným státům?
Případ kubánské lékařky a jeho rozuzlení vzbudilo mimořádnou pozornost médií v Latinské Americe a na celém světě. Někteří analytici v něm dokonce vidí gesto či vzkaz určený světu a Spojeným státům. Rozhodnutí Havany je podle nich důkazem změny kurzu kubánské vlády Raúla Castra. Americký prezident Barack Obama přeci už vyjádřil odhodlání změnit postoj Washingtonu vůči Kubě, pokud i Havana učiní kroky směrem k demokratizaci. Jestli to tak skutečně bude, se může ukázat už v příštích týdnech. Zajímavé přitom bude sledovat, jak dlouho se lékařka Molina v Argentině zdrží, a zda se vůbec vrátí. Povolení k pobytu v zahraničí má zatím na 30 dní.
