I mrtví budou volit

Měl jsem v dětství jistou výhodu: tatínka. Ve škole a vůbec ze všech stran nám mlátili do hlavy srpy, kladiva a rudé hvězdy. Konec Velké války nebyl ještě tolik vzdálený, její historie byla blízko. Místa po bombardování nebyla tehdy ještě zacelena. Mrtví byli pořád ještě hodně živí v kolektivní paměti. V dějepise nás učili, že jediný odboj proti hitlerovskému Německu byl ten komunistický. A pokud nebyl jediný, potom alespoň unikátně správný a významný.

To ostatní byl buržoasní balast, který boj proti okupantům nebral tak docela vážně. Vždyť s nimi byl vlastně třídně na jedné lodi. Vždyť fašismus byl přece posledním stádiem kapitalismu. O jemných odstínech vztahu fašismus – nacismus nemluvil nikdo, protože pojem nacionální socialismus se poněkud potlačoval kvůli kouzelnému slůvku „socialismus“, které nemělo být ničím zpochybněno, už vůbec ne jeho spojením s Adolfem Hitlerem a jeho bandou. Ohledně vojenských operací se mluvilo také zejména o Rudé armádě a Sovětském svazu a spoluúčast západních spojenců byla prezentována jako cosi poněkud operetního, opět s občasným naznačováním jakýchsi temných protisovětských vztahů k nacistickému Německu.

Kdepak aby nás učili o Obraně národa, Petičním výboru Věrni zůstaneme, odbojářských důstojnících, četnících, sokolech a skautech… O tom, že dlouhé měsíce Velká Británie čelila německé agresi zcela sama… O Molotov-Ribbentropově paktu. Že otevření druhé fronty trvalo Západu dlouho, to nám vnucovali jako kafemlejnek, přičemž válka v Pacifiku a na dalších frontách kromě té východní působila v jejich podání jako vlastně taková epizoda lokálního významu. Například také skutečnost, že Sovětský svaz vstoupil do války s Japonskem až po svržení první atomové bomby a do té doby zachovával vůči samurajským bojovníkům přísnou neutralitu, byla cudně obcházena… Roosevelt a Churchill byli v tom třídním pojetí historie vlastně takoví lavírující hajzlíci; jediné pravé ořechové a náš člověk byl Pepa Stalin.

Před pár dny jsem se náhodou dostal k učebnici dějepisu z poloviny padesátých let a byl to věru výživný brainwashing.

Jak jsem řekl na začátku – měl jsem štěstí na tatínka. Díky němu se do mého dětského vědomí, zahaleného komunistickým hrdinou Juliem Fučíkem, dostali také například Tři králové – Mašín, Balabán, Morávek. Věděl jsem, že Američané mohli být v Praze dříve než Sověti, ale přes demarkační čáru nesměli. I o květnovém povstání jsem měl díky tátovi poněkud jiné povědomí, než vytvářeli ve škole, v novinách a v rádiu. Otec měl z něho doma všelijaké relikvie, které jsem později ve výměnných obchodech zašantročil, ale v srdci už mi zůstaly. Se vším tím dohromady jsem věděl, že o světové válce i o našem podílu v ní nám lžou či ještě hůř – pololžou, až se jim od nevymáchaných hub práší.

Jsem velmi spokojený, že v uplynulých letech se věci uvedly na pravou míru. Občasné křiky, že teď se zase mluví především o západní frontě a o nekomunistickém odboji, mi připadají velmi pokrytecké. Prolhané vymývání mozku trvalo čtyřicet let. A odpudivé stopy, které to zanechalo v pohledu společenství na velmi dramatické období vlastních dějin, jsou dosud zřetelné. Ještě je pořád potřeba hovořit především o těch čtyřicet let zalhávaných nebo překrucovaných „druhých“ dějinách.

Přesto byl bych nerad, ba by mě uráželo, kdyby se zapomnělo na jména lidí, kteří riskovali a statečně umírali v našem komunistickém odboji. Kteří často překročili vlastní stín a nedodrželi instrukce Kominterny z doby před červnem 1941, protože byli nejen komunisty, ale i vlastenci. Bylo by také zlé přezírat vojáky z východní fronty. Když už jsem mluvil o tatínkovi, vodil mě občas i na olšanský hřbitov na místa vojenských hrobů a ty sovětské nevynechával a učil mě úctě k jejich smrti. Když už jsem později rozum vzal, bylo mi těch ruských (a ostatních východních) mužů a žen dvojnásob líto: být v kleštích Hitlera a Stalina, to byl vskutku krutý osud.

Letos máme pětašedesáté výročí konce války. Přichází ve vypjatém čase předvolebním. Většina politiků dostává tím půljubileem do rukou šikovný cylindr, z něhož může leccos vykouzlit. Budou se halasně hlásit k hrdinům, naznačovat, že jejich tatínkem, ne-li tělesným, pak alespoň duchovním, možná byl i pověstný Neznámý hrdina, a že oni jsou dozajista po něm. Také nám dají najevo, že jedinou stranou, která je schopna navázat na odkaz hrdinů a mučedníků, je právě jejich partaj, ve své podstatě sama ochotna za všech okolností statečně bojovat za naše zájmy a nabídnout v jejich jménu martyrské oběti. Budou se odkazu smělých zmocňovat, přisvojovat si jej, nutit padlé a umučené, aby je v našich očích volili a tím nám dávali příklad.

Můj tatínek dávno nežije. Nedožil se ani času, kdy se začalo otevřeně mluvit také o „paralelní“ zatajené či překroucené historii, o které mi v dobách mého dětství pravdu vyprávěl jenom on. Budu na něj teď hodně myslet. A budu se pokoušet skrze jeho oči a srdce hodnotit velká slova, která o oněch věcech zazní, a hledat v nich malá zrnka upřímnosti.

  • Pražské povstání v květnu 1945 autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1623/162237.jpg
  • Tři králové autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/9/818/81774.jpg

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Názory

Nejsme v dobré době, Evropa se naštěstí dokázala semknout, myslí si Pánek

Po světě je poměrně dost velkých konfliktů, které mohou podle ředitele Člověka v tísni Šimona Pánka ovlivnit celkovou situaci, a není dobré je podcenit. Nemyslí si ale, že se blíží světový konflikt. Prudká eskalace napětí mezi Izraelem a Hamásem neodsunula do pozadí ruskou agresi na Ukrajině, míní Pánek, který byl hostem Interview ČT24.
20. 10. 2023

Zbytečně kriminalizujeme uživatele psychoaktivních látek, říká Mravčík. Frydrych se obává dopadů nové legislativy

Prohibice psychoaktivních látek zbytečně kriminalizuje uživatele, řekl v Událostech, komentářích vědecký poradce Národního koordinátora pro protidrogovou politiku Viktor Mravčík. Cílem nové právní úpravy pro tyto látky je podle něj vytvořit jasný, regulovaný a legální prostor. Zavádíme tady novou závislostní kategorii, které dáváme komerční rozměr, varuje ředitel Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych.
9. 8. 2023

Česká armáda potřebuje další modernizaci, ne povinnou vojnu, shodli se poslanci

Českou armádu posílí americké vrtulníky, první z nich již ze Spojených států dovezl transportní letoun. „Je to technologicky obrovský krok vpřed,“ řekl v pořadu Události, komentáře bývalý náčelník generálního štábu a vedoucí katedry bezpečnostních studií CEVRO Institutu Jiří Šedivý. S potřebou modernizace souhlasí také předseda sněmovního výboru pro bezpečnost Pavel Žáček (ODS) a místopředseda výboru Pavel Růžička (ANO). Shodli se i na tom, že pro Českou republiku by naopak nebylo vhodné zavedení základní vojenské služby. O té hovořila také poslankyně a členka zahraničního výboru Eva Decroix (ODS) v Interview ČT24.
28. 7. 2023

Pozor na fauly v rozpočtu, říká Kalousek. Schodek 295 miliard se nepodaří udržet, míní Pilný

Schválený schodek letošního rozpočtu ve výši 295 miliard korun je podle bývalých ministrů financí Miroslava Kalouska (TOP 09) a Ivana Pilného těžko dosažitelný. V pololetí dosahoval deficit hodnoty 215,4 miliardy korun. Kalousek doufá, že se kabinet Petra Fialy (ODS) ještě o něco pokusí. Pilný je ale skeptický, vláda podle něj nepřináší řešení. Exministři o státním rozpočtu diskutovali v 90' ČT24.
4. 7. 2023

Dějiny se mají připomínat pomocí osudů a hodnot, ne v monstrózním hávu betonových pomníků, říká Kroupa

Konec druhé světové války by si měli lidé připomínat hlavně příběhy lidí, jejichž hlavní životní hodnotou byla svoboda, říká novinář a ředitel společnosti Post Bellum Mikuláš Kroupa. V kontextu války na Ukrajině podle něj oslavy výročí porážky nacistů i dnes připomínají, že svět může velice snadno zešílet a svět musí hledat cesty, jak tomu zabránit. O konci druhé světové války, válečných zločinech na Ukrajině a sovětských výkladech dějin hovořil v Interview ČT24.
8. 5. 2023

Společnost se radikalizuje. Česko je na tom však lépe než řada jiných zemí, míní bezpečnostní expert Mareš

Rusko podporuje aktivitu dezinformační scény v Česku, vyplývá to ze zprávy o extremismu za loňský rok, kterou schválila vláda. Dezinformace mají podle ní za cíl oslabovat stabilitu země. Bezpečnostní expert Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně Miroslav Mareš v Událostech, komentářích řekl, že radikalizace společnosti je velká, Česko je však stále na tom lépe než řada jiných zemí. Podle právníka a účastníka protivládních demonstrací Ondřeje Dostála se některé případy za extremismus jenom označují.
4. 5. 2023

Nastal čas na plošné škrty, shodli se ekonomka Nerudová a exministr Kočárník

Srazit schodek státního rozpočtu o sedmdesát miliard korun považuje ekonomka Danuše Nerudová za málo ambiciózní cíl. Řekla to v Událostech, komentářích. Vládní koalice se po středečním více než šestihodinovém jednání přiblížila dohodě o úsporném balíčku na rok 2024. Ve čtvrtek to potvrdil premiér Petr Fiala (ODS). Konkrétní opatření ale neprozradil. Bývalý ministr financí Ivan Kočárník se domnívá, že je potřeba udělat plošné škrty. Ekonom Jan Švejnar vidí možnosti v zeštíhlení státní správy, daních z nemovitostí nebo progresivní dani.
28. 4. 2023

Rusko musí ukazovat jaderné svaly, protože na Ukrajině selhává, míní bezpečnostní analytik Bříza

Rusko ve skutečnosti rozmístit taktické jaderné zbraně v Bělorusku vůbec nepotřebuje, protože disponuje nosiči, díky kterým může udeřit kdekoli v Evropě i ze svého území. V rozhovoru pro Interview ČT24 to uvedl bezpečnostní analytik a expert na jaderné zbraně Vlastislav Bříza z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Podle Břízy chce Moskva vyslat signál dovnitř Ruska a také odradit Západ od další eskalace. Řinčet nukleárními zbraněmi musí, protože mu nic jiného nezbývá – splnit vojenské cíle na Ukrajině se Rusům dosud nepodařilo, poznamenal Bříza.
29. 3. 2023
Načítání...