Vypadá to, jako kdyby si část honduraské armády spletla dobu. Jako kdyby nebrala na vědomí, že žijeme v 21. století, že studená válka dávno skončila, a že prezidentem Spojených států je Barack Obama.Období vojenských převratů a diktatur v Latinské Americe už dávno skončilo. Sice není pravda to, co psala část tisku, totiž že jde o první převrat v Latinské Americe od konce studené války - neúspěšný pokus o vojenský puč už se odehrál v roce 2002 ve Venezuele, kde se ovšem prezident Hugo Chávez do 48 hodin vrátil k moci - přesto jsou současné události v Hondurasu ojedinělé a zcela mimo kontext doby.
O co šlo?
Zopakujme jen stručně, o co vlastně v Hondurasu jde. Tamní demokraticky zvolený a momentálně vojenským pučem svržený prezident Manuel Zelaya usiloval o změnu ústavy, která by prezidentovi umožnila kandidovat i pro druhé prezidentské období. Současná ústava umožňuje jen jediný prezidentský mandát. Svolal k tomu na neděli 28. června referendum. Politická opozice byla proti. Argumentovala tím, že se Zelaya nechal inspirovat svým venezuelským kolegou Chávezem. (Mimochodem o možnost třetího prezidentského mandátu v současnosti usiluje i pravicový prezident Kolumbie Álvaro Uribe.) Trnem v oku opozice bylo i to, že Honduras je společně s Nikaraguou, Venezuelou, Bolívií, Ekvádorem a Kubou součástí regionálního politicko-ekonomického uskupení ALBA. Tedy patří do onoho stále se rozrůstajícího se bloku zemí pod vlivem Chávezovy Venezuely. A tak opozice podpořila vojenské řešení.
A jak to bude dál?
Kongresem nově ustavený prezident Roberto Micheletti zatím k udržení své moci užívá stejných nástrojů, jaké užívali neúspěšní pučisté ve Venezuele v roce 2002: násilnou represi proti stoupencům svrženého prezidenta, informační vakuum a cenzuru médií. V Tegucigalpě a dalších městech země byl vypojen signál státní televize, rozhlasu i zahraničních stanic. Lidé tak nemají informace o tom, co se skutečně děje, ani jak reaguje zahraničí. Vojáci už fyzicky napadli také několik domácích i zahraničních reportérů.
Vojenským převratem dosazený nový režim v Hondurasu by podle všeho neměl mít moc šancí na přežití. Vybral si špatnou dobu. V minulosti nebylo výjimkou, že za vojenskými převraty a diktaturami v Latinské Americe stály Spojené státy. Snad nejznámějšími případy byla úloha amerických zpravodajských služeb při Pinochetově převratu v Chile, podpora pučů a diktatur v Guatemale, či podpora contras v Nikaragui. To vše bylo za studené války. Dnes je ale situace jiná. V Bílém domě sedí Barack Obama, který okamžitě ujistil, že jeho země nemá s převratem v Hondurasu nic společného, puč odsoudil a požádal o návrat k ústavním pořádkům.
Nově ustavený honduraský prezident a jeho režim jsou prakticky v absolutní izolaci. Nikdo je neuznal. Protestují Spojené státy, Organizace amerických států, OSN, všechny země Latinské Ameriky, Evropská unie a další. Je to vlastně i vzácný případ, kdy se shodují prezidenti Spojených států a Venezuely. Španělský ministr zahraničí Miguel Ángel Moratinos také navrhl, aby všechny země Sedmadvacítky na protest stáhly z Hondurasu své velvyslance.
Honduras je malá země se sedmi milióny obyvatel. Je jednou z nejchudších v Latinské Americe a její ekonomika je závislá na vývozu nerostných surovin a základních potravin jako je káva, banány a maso. Bez kontaktů a obchodních vazeb se zahraničím nemůže dlouho přežít. A to nehledě na výhrůžky Huga Cháveze o tom, jak tamní pučisty přemůže.
Ostatně, dá se říct, že celá tato epizoda může venezuelského levicového prezidenta a jeho stoupence na kontinentě spíš posílit. Jako bych už slyšel, jak říká: „Podívejte se na ty zločince, stoupence imperialismu, kteří uzurpují moc silou. My jsme ti praví demokraté, ti praví socialisté zvolení ve svobodných volbách. Musíme být ale pevní, důslední a neoblomní, protože pokud bychom nebyli, podívejte se, jak toho nepřítel dokáže zneužít“.
Honduraský prezident už se chystá na svůj návrat do země. Oznámil, že přiletí ve čtvrtek. Někteří prezidenti zemí Latinské Ameriky a například i generální tajemník Organizace amerických států se už nabídli, že ho na cestě doprovodí. Nelze však pominout ani sílu Zelayových odpůrců v Hondurasu. Bude jeho příjezd do Tegucigalpy triumfálním návratem? Nebo se Honduras ponoří do ještě hlubšího chaosu?
- Manuel Zelaya autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/958/95714.jpg
- Nově dosazený prezident Hondurasu Roberto Micheletti autor: ČT24, zdroj: AP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/957/95688.jpg
- Armáda před prezidentským palácem v Hondurasu autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/958/95711.jpg
