Když hokejový útočník Tomáš Hertl v létě odcházel do zámořské NHL, slávistický kouč Vladimír Růžička i generální manažer nároďáku Slavomír Lener zrovna dvakrát do stropu neskákali. Měl ještě rok počkat, shodli se. Podle trenérů by to pomohlo jak devatenáctiletému hráči, tak české extralize jako celku.
Na sklonku loňské sezony vyhlásil generální manažer Doug Wilson restart klubu San Jose Sharks. Někdejší obránce měl v plánu postavit mladší, rychlejší a ve všech aspektech odvážnější mančaft, který by hrál klasický severský styl hokeje. Agresivně, rychle, s dobrou kombinací a přesným zakončením.
A to se s Hertlem, kterého kouč Todd McLellan postavil do první lajny k Joemu Thorntonovi a Brentu Burnsovi s cílem si ho vychovat, daří naplňovat vrchovatě. Spolu s českým útočníkem se na lavičce San Jose objevil i dvacetiletý Matthew Nieto, který si svůj debut odkroutil ve třetí útočné řadě. Naopak další nováček, Freddie Hamilton, byl ještě před sezonou poslán na farmu do Worcesteru, ale v zámoří se už čile spekuluje nad tím, že moc dlouho na svůj debut v NHL čekat nebude.
Hertl, jenž během své krátké kariéry ve Slavii (a chvilkové odbočce v Ústí nad Labem) stihl obléct reprezentační dres a vyrazit na letošní mistrovství světa, se za několik prvních zápasů stal miláčkem publika a v aktuální nejlepší desítce kanadského bodování mu po krátkodobém kralování patří třetí příčka – se sedmi góly a dvěma asistencemi má devět bodů.
Hokejový svět obletěly hlavně obrázky parády, kterou Hertl předvedl v utkání s New York Rangers. Šikovnou kličkou, kterou prý odkoukal od dvanáct let staré finty Roberta Kysely, překonal náhradního gólmana Martina Birona a během jedenácti minut tak završil svou fenomenální čtyřgólovou show v zápase. Biron se navíc záhy odporoučel na listinu nechráněných hráčů.
Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Hertl prý podle některých zámořských médií úmyslně zesměšnil soupeře. Kritizovali jej třeba televizní komentátoři Jamie McLennan nebo cirkusák Don Cherry. Po druhém, možná třetím gólu by měl nejspíš přestat hrát úplně, aby Rangers odešli ze zápasu se ctí. Nebo střílet schválně vedle. Od mnoha teoretiků, kteří by něco takového nikdy nebyli schopni provést, ale nelze podobnou kritiku brát vážně. Stejně jako některé články v tisku, které se po Hertlově famózním startu v NHL vyrojily. Nejbizarnější byly reakce na jeho zranění v utkání s Ottawou, kdy narazil hlavou do soupeře, tedy úplný opak toho, co provedl Alexander Edler z Vancouveru. „Chystal se natlačit před branku, ale klopýtl a upadl na něho,“ komentoval to v televizi McLellan. Pro pár tuzemských médií ale Hertlovo otřesení zafungovalo jako červený hadr a hned mohla postavit konstrukci, že po našem reprezentantovi v zámoří tvrdě jdou.
Jdou jako po jakémkoli jiném hráči, McLellan to vystihl naprosto přesně: „Nejdou po něm, protože je to Tomáš Hertl. Všímají si ho proto, že hraje v první lajně.“ Hlavně to ale není tak důležité jako to, aby nešel dolů herně, vydrželo mu zakončení a spoluhráči mu pomáhali. A primitivním debatám o tom, zda umí anglicky nebo jak střílí góly, se může smát stejně hurónsky jako po svých trefách.
