Variace na můj oblíbený film od Otakára Schmidta v hlavní roli s mou bývalou spolužačkou z kurzu francouzštiny dobře vystihuje dění aktuální sezony (nejen) v naší nejvyšší soutěži. Nemá primárně vybízet k úvahám o nějaké tajemné džungli, je více definicí toho, jak letošní, v mnoha ohledech mimořádný ročník ovlivnila a stále ovlivňuje už skončená výluka už znovu naplno frčící NHL. Divočina je to tedy spíše pro fanoušky, kteří leckdy nestíhají sledovat, jaká nová tvář se zase objevila na soupisce jejich favorita.
Probíhající základní část české extraligy nesnese srovnání s předchozími sezonami, pokud jde o počet hráčů, kteří se alespoň na jedno utkání mihli v jednotlivých klubech. Jména z týmů slavné zámořské soutěže provedla pořádný vítr nejen v klubových kasách, ale i v pořádně dlouhém seznamu přímých aktérů ledových bitev.
Rekordmany jsou týmy, které neprožívají veselé časy a hledají nové varianty k oživení kabiny (libereckou letos spíše tygříkovskou smečkou prošlo 42 exemplářů), případně je to důsledek kombinace předchozího s využitím jmen z NHL (41 Mountfielďáků), nebo se nezavřou dveře na marodce (výsledkem pak je třeba 15 litvínovských obránců!), nebo se zdravotní problémy spojí s odchodem zámořských hvězd (zatím celkem 40 kladenských rytířů). Naopak klasikou je fluktuace hráčů v kabině nováčka (letos 41 chomutovských korzárů). Sparta zase protočením už 5 brankářů atakuje plzeňský kousek z předloňského ročníku.
Na opačném konci (skoro by se chtělo říct na východní polovině fronty klid) jsou v tomto ohledu v pohodě: Zlín 28, Brno 29 aTřinec dokonce jen 27 hráčů. Na rozdíl od těch prvně jmenovaných by tato trojice z dosud využitých jmen těžko sestavila hned dva kádry.
Je možná výmluvné, že aktuálně jsou na nejvyšších třech příčkách tabulky týmy, které patří k těm s nejmenším počtem nasazených hráčů a s výjimkou Tuukky Raska ty, jejichž umístění výrazně neovlivnily návštěvy z NHL. Naopak na dně jsou „turistické kanceláře“ ze severu (Liberec + Chomutov). Hlavně liberecké hledání ve tmě včetně trpké zkušenosti s duem nespoutaných Djangů S+S symbolizuje termín „nejistá sezona“.
Největším cestovatelem v rámci extraligových klubů (stylově podle jména slavného východočeského dobrodruha) je obránce Jan Holub: sezonu začal ve „svém“ Liberci, kde v září stihnul 5 utkání a nezískal pevné místo v sestavě, podzim strávil v nedalekém Litvínově (19 zápasů) a na zimu se v rámci výměny stěhoval do Slavie. Má ještě pár dnů na to svou leteckou exkurzi po městech českých (případně moravských) v této sezoně rozšířit.
Na hráčském tržišti vidíme i jednoznačně pozitivní prvky vývoje. Předpokládám, že jsem rozhodně nebyl jediný, komu se osobně ze srdce příčily divočiny let minulých, tzv. „hostovačky na dobu určitou“, kdy hráč na nějaký čas opustil svůj domovský klub s vědomím, že se do něj šupem třeba za měsíc vrátí. V období jeho emigrace obvykle jeho „mateřský“ tým čekal souboj s jeho dočasným „chlebodárcem“, do kterého buď podle dohody obou stran nemohl nastoupit (škoda pro hráče, který je zdravý a musí se na zápas jen dívat) nebo si zahrál s vědomím, že případný gól, kterým svou firmu „odstřelí“, ho může brzy hodně bolet (špatně pro sportovní soutěžení jako takové). Podle ředitele extraligy Josefa Řezníčka výraznému omezení podobných dobrodružství letos pomohla změna herního systému, tedy zavedení širší baráže. Díky za to!
Z tohoto pohledu byl letos poněkud bizarní snad jen příklad slovenského útočníka Martina Šagáta, který letos zvládl 13 zápasů za hradecké Lvy v 1. lize, zároveň s tím nedaleko 21 utkání za pardubické pojišťováky a k tomu už dvakrát nastoupil za chomutovské Piráty – jak jinak poprvé právě proti posledním mistrům.
A ještě trochu mimo téma: zatím jednoznačně nejsilnější (nejen ryze profesní) zážitek mi zařídil sportovec, který je důkazem, že samotné soutěžení bez silných osobních příběhů by nebylo zdaleka tak zajímavé. Cyklokrosaře Martina Bínu dva roky trápila bolavá kolena a nejednou vedla i k myšlenkám na konec kariéry. O to silnější a emotivnější bylo vidět a moct komentovat jeho triumf v závěrečném závodě světového poháru. Takže zdravím jeho rodný Pelhřimov a ať příští víkend v Kentucky pořádně nasněží!
Přeju vám všem spoustu silných (nejen) sportovních zážitků…
