Nejdříve jsme se v souvislosti s volbami do EP chytali za hlavu nad českou minimální účastí, která měla mnohem větší výpovědní hodnotu než obsah použitých volebních lístků. Pak jsme se obrátili na Západ a začali vnímat, opakovat, vytvářet a vysílat komentáře o výsledcích v starších a mocnějších zemích EU a o celkovém rozložení sil v Evropském parlamentu. Situaci a překvapení v zemích, které jsou spíše závislé na nás a mocnějších než my na nich, jsme bohorovně vypustili. Přitom právě stabilita a politické tendence slabších článků Unie se mohou ve zcela nečekanou a nevhodnou dobu stát klíčovými – jen si tím nemůžeme být nikdy jisti.
Zajímavé a celkem příjemné zprávy přinesl volební výsledek Bulharsku. K urnám přišlo přes 35 % voličů, šlo o suverénně nejvyšší účast ze všech postkomunistických zemí.
Nacionalisté se umístili na posledních příčkách a do Evropského parlamentu neprošli. Stejně jako jejich kolegové z jiných evropských zemí zpochybňovali v předvolebních měsících fungování EU a bulharské místo a postoje v ní, zároveň víc než je zdrávo obraceli zrak k Rusku a jeho politice. Tím se odklonili od nacionalistického vnímání svých voličů, kteří by spíše uvítali obranu bulharských zájmů a nezávislost na komkoli včetně Ruska. Jejich podpora ruské pozice v ukrajinském konfliktu také nebyla právě milá mnohým, kteří mají v živé paměti rok 1989 a nadále zápolí s komunistickými pohrobky.
Další důvod může být nepolitický – hrubě chuligánské chování osobností a příznivců nacionalistických stran na veřejnosti během posledního roku a půl vedlo k nejednomu skandálu. Málokomu z voličů takový image vyhovuje. K tomu připojme skutečně nevybíravé až sprosté vystupování proti homosexualitě a prohlašování Unie za místo manželství gayů a krvesmilstva, včetně veřejného používání slova europederastie. Hodně dřívějších sympatizantů nacionalistických stran si uvědomilo, že nenávist a otevřené volání k ní zacházejí příliš daleko – Bulhaři si totiž obecně zakládají na své toleranci.
Strana, která jako první v bulharské politice po pádu komunismu vyhrála volby dvakrát po sobě, po těch druhých (loňských) však byla nucena zůstat v opozici, tedy Občané pro evropský vývoj Bulharska (GERB) Bojka Borisova, dostala největší díl hlasů – 30,4 %. Pro vládnoucí socialisty (BSP) to je facka – skoro rok se snažili GERB neutralizovat, vyšachovat z rozhodování, odolávali jím vyvolaným hlasováním o nedůvěře vládě. Byli sice druzí, ale jen s 18,94 %. To je rozdíl více než podstatný.
Předseda BSP Sergej Stanišev, první na kandidátce, od r. 2011 předseda Strany evropských socialistů, byl vykroužkován! Místo něj pojede do Bruselu – považte – o 20 let mladší politik až z 15 místa, tedy z jasně nevolitelné pozice. Je sice pravděpodobné, že se tak stalo náhodou a nepozorností těch voličů BSP, kteří se obtěžovali dojít k urnám, protože i strana sama měla volební číslo 15. Nelze však vyloučit, že dlouholetého lídra lidé zvolit nechtěli a bylo jim jedno, kým ho nahradí. Obojí jsou jen dohady. I u jiných stran se kroužkovalo a čísla také často souhlasila s volebním číslem strany. Je ovšem možné, že voliči chtějí nové tváře, že by rádi dali šanci zatím nezvoleným politikům. Kdo ví…
Každopádně se letošní volby do Evropského parlamentu v Bulharsku postaraly o vnitropolitický rozruch, a i když vláda socialistů zatím nepadla, chystají se prý změny a kabinet v klidu být nemůže.
Bulhaři se navíc ukázali být mnohem proevropštější než mnoho dalších členských zemí, kde (i v důsledku ekonomické krize) obecně sílí euroskepticismus. Bulharsko do Evropského parlamentu neposlalo ani jednu euroskeptickou, extrémistickou, nacionalistickou či otevřeně xenofobní stranu.
Je to znát? Mám z toho radost!
