Jako kdyby žádná krize eurozóny nebyla, jako kdyby Evropská unie nebyla stále méně oblíbená, jako kdyby si více a více Evropanů nekladlo otázku, proč do toho nadnárodního mocenského spolku vstupovali, chrlí bruselský šiml stále nové výstřední nesmysly. Otravuje jimi občany, ale zejména mravní klima v Evropě. Vedle nových zákazů a příkazů, jako kterými žárovkami svítit nebo nesvítit, do jakých kurníků strkat slepice, od kolika let děti smějí nafukovat balónky a troubit na frkačky, valí se na nás i podobně racionální legislativní doporučení, rezoluce a směrnice, navíc sankcionované citelnými postihy. Jako například nedávná směrnice EU o povinném „štítkování“ budov, jímž mají vlastníci (za značnou finanční úplatu) prokazovat energetickou (ne)náročnost staveb, jinak jim bude hrozit pokuta ve výši až sto tisíc korun.
Ale to nejhorší, co bruselské struktury cpou národním státům, jsou dekadentní morální normy, jimiž chtějí vymýtit tradiční evropskou křesťanskou kulturu, založenou na úctě k daru života a respektu k rodině jako svazku muže a ženy, tvořícím základ společnosti a státu. V letitém tažení EU proti klasické rodině pokračuje i nový předseda Evropského parlamentu, německý socialista Martin Schulz, který se svými socialistickými, komunistickými, zelenými a liberálními spojenci 13. března prosadil tzv. rezoluci o rovnosti žen a mužů. To je téma nejméně stokrát zakotvené v nejrůznějších mezinárodních dokumentech, jež nová rezoluce EP využila jen k tomu, aby napadla „některé členské státy“, jež prý přijaly „restriktivní definici pojmu rodina s cílem upřít právní ochranu párům stejného pohlaví“. Jak uvádí česká sekce RadioVaticana.cz, „není to poprvé, co Evropský parlament propaguje zásady, které odporují všeobecnému pojetí lidství a lidské rodiny, zajímavé je však to, že tak činí pokaždé poněkud radikálněji“.
Už v rezoluci o respektování lidských práv z roku 2000 Evropský parlament „konstatuje s uspokojením, že ve velkém počtu členských států roste zákonné uznání mimomanželského soužití bez rozdílu pohlaví, a vyzývá členské státy, které tak ještě neučinily, aby přijaly ve své legislativě uznání registrovaných partnerství osob stejného pohlaví“. Po skandálním zavedení pojmu „manželství“ i pro osoby stejného pohlaví v nizozemské legislativě přispěchal EP v roce 2002 s další rezolucí, v níž nabádal k rozšíření tohoto pojetí v celé Evropě. A v únoru 2003 schvaluje tzv. Santiniho zprávu, která deformuje definici rodiny v tom smyslu, že pojem „rodina“ se má aplikovat „bez ohledu na pohlaví“ a na trvalý vztah bez podmínky manželství. Kriticky se k tomuto pojetí rodiny a rezoluci EP z letošního března staví například politolog prof. Antonio Baggio z Univerzitního institutu Sophia: „Myslím, že jde o pomýlený pohled, založený na nedorozumění. Směšují se individuální práva, jejichž záruky jsou potřebné, to znamená, že je třeba respektovat volbu jednotlivců, kteří se rozhodnou pro soužití s osobou téhož pohlaví, a nevystavovat je žádnému postihu. Jinou věcí je otázka manželství a rodiny. Žádné zákonodárné shromáždění nemůže rozhodnout o tom, co je manželství a co je rodina. Nejde přitom o otázku víry, ale o realitu faktů, tzn. o antropologickou strukturu muže a ženy. V rezoluci je zřejmý ideologický záměr“.
Na neméně defektní ideologický přístup EU v případě potratů poukazuje slovenská europoslankyně Anna Záborská, když upozorňuje, že Evropská komise každoročně poskytuje miliony eur (i z peněz Evropanů, kteří s tím nesouhlasí) organizacím, které vykonávají a propagují potraty v rozvojových zemích. „Slovenské humanitární organizace bojují o každé euro, aby mohly provozovat skromné nemocnice v Africe či Asii, které zachraňují lidské životy. Komise zatím dává miliony na zabití ještě nenarozených dětí, často úplně stejným rozvojovým zemím,“ konstatuje europoslankyně. Tím, že unie rozvojovou pomoc podmiňuje liberalizací potratů, snaží se prosazovat nadřazenost asociálních principů nad lidskostí a soucitem s nejbezbrannějšími. Záborská upozornila, že tzv. „právo na potrat“ nepatří mezi lidská práva a žádný dokument nedává státům povinnost financovat nebo propagovat potraty. „Uměle vyvolaný potrat nepatří mezi reprodukční práva ženy. Naopak, právo každého člověka na život a ochrana dítěte před a po narození patří k základním lidským právům,“ připomněla slovenská europoslankyně. Jak také dodala, otázka potratů patří do výlučné kompetence členských států, takže Evropská komise zjevně „jedná mimo rámec evropského práva“. Ředitelka nigerijské organizace Liga pro život Theresa Okaforová dokonce označila tento postup EK za „nový druh kulturního, ekonomického a sociálního imperialismu“.
Jak je zřejmé, Evropská unie si pod vlivem neomarxistických, levicových a ultraliberálních „kulturních“ revolucionářů osobuje stále větší právo na zasahování do národních legislativ a tím i do soukromého života svobodných občanů nezávislých států. Tyto státy, mezi něž bohužel patříme, se ve slabé chvilce národních dějin staly bezděčnými vazaly moci chtivého amorálního molochu vykořeněných kulturních trosečníků, jejichž myšlenka celosvětového panství socialismu po právu zkrachovala. Jestliže se ji ještě dnes snaží oživit a prosadit v moderním převleku „unijních elit“ prostřednictvím uplácení a formou tiché diktatury alespoň v evropském měřítku, měli by vědět, že slepota a trpělivost manipulovaných Evropanů není nekonečná. Nezmění-li se postoj vedoucích představitelů a všech složek Evropské unie k etickým a kulturním hodnotám civilizované Evropy, bude-li se nadále preferovat pohrdání lidským životem oproti jeho důsledné ochraně, bude-li instituce rodiny zpochybňována a napadána místo její všestranné podpory, a bude-li prosazována potratová politika namísto politiky propopulační a prorodinné, k žádné upřímné integraci EU nemůže nikdy dojít. Ne integrace, ne shoda, ne porozumění, ale tvrdé rozdělení. To, co za těchto podmínek čeká mravně patologickou Evropskou unii, je neodvratný konec. Nebude to kvůli špatnému odhadu ekonomické výkonnosti některých států, ale kvůli cynickému vztahu k nejcennějším lidským hodnotám, jež si Evropané za dvě tisíciletí vytvořili. A nezahyne-li přitom pod náporem daleko průbojnějšího islámského etnika celá demograficky i mravně zesláblá evropská civilizace, bude to vlastně zázrak.
