Rok 2015 znamenal pro Jarosława Kaczyńského obrovskou satisfakci. Téměř deset let se svojí stranou Právo a spravedlnost (PiS) nevyhrál žádné volby. Vloni ale nejdříve jím vybraný Andrzej Duda porazil v prezidentském měření sil dosavadní hlavu státu a politického matadora Bronisława Komorowského a na konci října zvítězilo PiS i v parlamentních volbách. Poprvé byla v Polsku sestavena jednobarevná vláda, která se rychle pustila do zásadních změn.
Pro pochopení nastaveného kurzu je ale zapotřebí nahlédnout do mysli Jarosława Kaczyńského. V politice se pohybuje už od konce osmdesátých let, kdy byl aktivní v opozičním hnutí Solidarita. Právě způsob a důsledky přechodu k demokratickému zřízení, pro nějž se vžil zastřešující pojem dohody u kulatého stolu, je Kaczyńskému trnem v oku.
Polsko se podle něj stalo obětí postkomunismu. V jednáních se socialisty udělala Solidarita příliš mnoho ústupků a za cenu poklidného předání moci umožnila starým kádrům etablovat se v nové realitě. Dobře se zorientovali, utvořili pevná spojenectví, obsadili klíčové instituce, infiltrovali se do politických stran a tento stav nyní neumožňuje Polsku dosáhnout skutečného rozvoje, ze kterého by měl užitek celý národ. Jedinou správnou cestou je podle Kaczyńského provedení zásadních změn.
PiS ukázalo přívětivější tvář
Cesta k jejich realizaci se pootevřela vloni na podzim, když Právo a spravedlnost získalo v parlamentních volbách 37,5 procenta hlasů a většinu v sejmu i senátu. Ovšem nelze říci, že by se Poláci ztotožnili s Kaczyńského pohledem na svět. PiS ukázalo před volbami přívětivější tvář. Politici, kteří linii svého šéfa nejen sdílejí, ale také o ní neustále hovoří, se v kampani příliš neukazovali.
Dokonce i šéf strany ustoupil do pozadí a lídryní i následně premiérkou se stala neokoukaná Beata Szydłová. Ačkoli zmínky o nezbytnosti provést institucionální změny z programu PiS nezmizely, v předvolebním boji byla řeč především o sociálních a ekonomických otázkách.
Právu a spravedlnosti nahrávala i zoufalá situace hlavní vládní strany. Po osmi letech Občanské platformy u politického kormidla byli Poláci jednoduše unavení jejím nijakým vládnutí a různými skandály.
Vítězství PiS je třeba chápat především jako touhu po změně těch, kteří třímají otěže. Příklon voličů ke straně Jarosława Kaczyńského však neznamená, že by Poláci bezvýhradně akceptovali jeho vidění světa. Naopak Občanská platforma přestala být vinou svých afér věrohodným reprezentantem reformního kurzu, podle kterého se Polsko má stát „běžnou" evropskou zemí, a tak se rozhodná část voličů rozhodla dát důvěru dlouholeté opozici.
Odmítnuté změny
Kaczyński se však nejdříve pustil do vypořádávání se se starými pořádky. Dílem dělá to, co každá vláda v našem regionu – snaží se co nejvíce pozic obsadit svými lidmi, což vládě usnadňuje většina v sejmu, senátu i servilní prezident – dílem realizuje svoji vizi Polska. Změny však probíhají rychle, arogantně a podivínsky.
Jeho prvními cíli se staly ústavní soud, rozvědky, veřejnoprávní média a státní služba. O řadě kroků, které nyní činí, dříve hovořil, a dokonce je zmiňoval program Práva a spravedlnosti. Avšak podle reakcí se zdá, že Kaczyński svůj národ špatně odhadl. Viditelná část Poláků si takové změny nepřeje a nebojí se to říct. Po celém Polsku probíhají demonstrace a Právu a spravedlnost klesají preference. Šušká se i o tom, že kritické hlasy vůči radikálnímu kurzu zaznívají mezi členy či v parlamentním klubu PiS.
Zvládnou to sami
Polsko je demokratické a takové také zůstane. Jakkoli se Evropa po zkušenostech s Maďarskem obává, že v Polsku dochází k opakování stejného scénáře, je to v tuto chvíli strach přehnaný. Mnozí říkají, že nesmíme dopustit to, co se stalo v Budapešti, kde národně-konzervativní elita přiškrtila veřejné instituce.
Nelečme si ale naše traumata na Polsku. Orbán disponoval ústavní většinou a nastoupil v době hospodářského i společenského marasmu. PiS má v sejmu sice většinu, avšak „jen“ 235 hlasů z 460. A především jsou Poláci sebevědomý národ, který se nebojí prát za svá práva. Důvěřujme jim, poradí si sami. Hysterické reakce od neoblíbených politiků, kteří se v reáliích střední Evropy příliš nevyznají, přilévají jen olej do ohně.
