Zatímco neustále probíhají na nejrůznějších úrovních dohady, zda umístění amerického radaru na území České republiky má být schváleno (či odmítnuto) celonárodním referendem, jsme seznamováni s výsledky různých anket a průzkumů. Není bez zajímavosti, jak na ně odkazují i naše veřejnoprávní média: Na telefonický průzkum, pořádaný Američany, prý většina dotázaných odpověděla, že nesouhlasí s umístěním radaru na našem území. Z podrobnější zprávy vysvitlo, že ta většina byla tvořena 51 procenty. Což je sice matematicky správně, vezmeme-li však v potaz i nějakou statistickou chybu, pak je to interpretace tendenční…
O několik dní před tím se uskutečnilo o této věci v praxi takové „pidireferendum“, navíc neplatné, protože se jej nezúčastnil potřebný počet oprávněných voličů. Ti, kteří se dostavili, byli v naprosté většině proti plánu realizovat tento projekt v blízkosti místa, kde žijí, pracují, kde mají své nejvlastnější osobní zájmy… Z tohoto hlediska se jejich postojům nedivíme. Ledacos ovšem napovídá i rozsáhlá neúčast těch, kterých se zamýšlené plány přímo týkají. V souvislosti s touto velmi složitou záležitostí je třeba přihlížet k celé řadě okolností a klást si otázky, které nejsou vždy zcela jednoduché – ale je to stále lepší než nemístně zjednodušovat a být jasně a jednoznačně pro nebo proti jen z jednoho důvodu a nedbat na ostatní, které mají také svou důležitost.
Pro i proti
• Nejen při výstavbě a provozu radarové základny se totiž mísí otázky obecného a osobního zájmu. Většina obyvatel bude jaksi obecně souhlasit s tím, že je potřeba vybudovat další dálnici, úložiště jaderného odpadu, potažmo – možná i zmiňovaný radar, atd. Ale snad všichni budou proti tomu, aby to bylo v jejich blízkosti, aby oni byli podobnou stavbou a jejím provozováním nějak dotčeni. Nedivíme se obyvatelům dotčeného regionu, že oni budou nejvíc proti, na jejich místě bychom také reagovali citlivěji. Bylo by však čestnější říci a pak také vykonat, že za tuto újmu budou poskytnuty odpovídající náhrady, které vykompenzují předpokládaná omezení a rizika. Hovořit o podpoře zanedbaného regionu, kterému vláda laskavě pomůže, ať tam radar stát bude či nebude, je poněkud zavádějící. Zanedbanějších regionů bychom našli v naší vlasti jistě desítky. Ostatně – proč by se v takovém případě starala vláda? Proč ne příslušný kraj?
• Potřebnost či nepotřebnost radaru, jeho výkonnost či zbytečnost, otázky kolem dopadu z jeho provozování – to nebývá příliš srozumitelně sdělováno širší veřejnosti. V tom zůstává i po tak dlouhé době velké manko, navzdory tomu, že existuje dokonce „vládní koordinátor programu protiraketové obrany“, který sliboval hlavní kampaň na toto září. Už jsme v jeho polovině, ale nějaké masivní kampaně, hutné především argumenty a nejen hesly, jsme si zatím nevšimli. Nu, třeba se ještě pečlivě pilují podrobnosti. Doufejme.
• Není radar jako radar – nese-li přívlastek americký, pak samozřejmě probouzí u mnohých lidí nejrůznější emoce. Nejen ty, že si nejsme jisti, jak dopadnou následná vyjednávání a pod jaký režim bude jeho provoz spadat. Najednou jsme převelice hákliví na svou svrchovanost, jako bychom s ní a v ní staletí a staletí žili a nikdy jinak. Opak je pravdou. Snad právě proto bychom však chtěli být nezávislí, suverénní a svobodně si rozhodovat o svých věcech. Jenže, a to je ta potíž: už nejsou věci naše a jejich, v tom globálním světě mizí všelijaké hranice. A terorismus neuznává vůbec žádné – ani státní, ani hranice lidskosti!
• Nemáme dobré vzpomínky na to, jak jsme v minulosti spadali pod vliv Kremlu a hodně lidí se domnívá, že se dostáváme, jak už to u nás bývá časté, do opačného extrému, totiž do područí Bílého domu. Tato nechuť, společně s pochybnostmi o moudrosti a taktu současné americké administrativy a jejími úspěchy, radí k opatrnosti. Nelze však pominout ani opačné důrazy – že není radno zapomínat, jakou roli sehrály i k našemu velkému prospěchu v uplynulém století Spojené státy a že není možné se hlásit k demokracii, úctě k životu, k svobodě víry i svědomí a k jiným „západním hodnotám“ jen deklarativně, ale že za tím musí být i vážné a důsledné postoje, které někdy vyžadují různou formu a míru oběti.
• Ať se společnost a světové pořádky vyvíjejí jakkoli překotně, nepřestává platit úsloví starých Římanů: Si vis pacem, para bellum (chceš-li mír, připravuj válku). Není nutné to vyhrocovat a aktivně řinčet zbraněmi, stačilo by se připravovat na válku, totiž na možnost, že se jí někdo jiný bude snažit rozpoutat. A pak obranný systém může posloužit buď fakticky, nebo i preventivně.
Radar - ano či ne?
Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Jak jsme ve zkratce naznačili, otázek je více než odpovědí. Proto sdělím jen svou úzkost z lidí, jejich prohlášení a demonstrací, kterým je všechno jasné. Kteří jsou přesvědčeni, že tomu všemu rozumí a že musí být po jejich. Ať celá záležitost dopadne tak či onak, vážné otázky a pochybnosti budou přetrvávat, což bude ta lepší varianta. Horší by byla, kdyby se nám dostalo odpovědi až na základě praktického prověření. Otázkou je, zda by po válce vůbec zbyl ještě nějaký generál. Teď jich máme dostatek…
