Veletok Dunaj se sice klikatí desítky kilometrů za českými hranicemi, přesto je Česko součástí projektu Dunajský region – zahrnuje oblast, kde žije zhruba 112 milionů obyvatel. V bulharské Sofii se v minulých dnech konala sedmá schůzka čtrnácti „dunajských“ států a rozhodně ji nelze označit za bezobsažné klábosení.
Česko patří k Dunaji. Druhá nejdelší řeka Evropy láká i Číňany
Česká republika sice od rozpadu federace přímý přístup k Dunaji nemá, je však součástí širšího povodí, přítoků a navazující infrastruktury – silnic, železnic či energetických sítí. Jakýkoliv vývoj, který souvisí s řekou protékající hranicemi deseti států, má tedy vliv i na nás.
Obchodní význam Dunaje a navazující infrastruktury si uvědomuje také Čína. V oblasti Balkánu mohutně investuje do infrastrukturních staveb, přičemž se většinou jedná o půjčky jednotlivým vládám. Jako příklad lze uvést stavbu dálnice spojující černohorské pobřeží Jaderského moře s Bělehradem, stavbu vysokorychlostní železnice mezi srbským hlavním městem a maďarskou Budapeští a jiné projekty. Vše směřuje k propojení řeckého přístavu Pireus, který Čína koupila, se západní a severní Evropou.
Z hlediska propojení dopravní infrastruktury každé euro investované v Dunajském regionu zpříjemní cestu našim občanům, z nichž statisíce vyrážejí především v létě na dovolenkové radovánky směr Balkán. Tedy do Chorvatka, Bulharska, nebo třeba až do Řecka.
- Iniciativa vznikla v roce 2011. Sdružuje 14 unijních i neunijních zemí. Devět členských států EU – Rakousko, Bulharsko, Českou republiku, Chorvatsko, Maďarsko, Německo, Slovensko, Slovinsko, Rumunsko – dále pět nečlenských, konkrétně Bosnu a Herzegovinu, Srbsko, Černou Horu. Kandidáty na vstup jsou Moldavsko a Ukrajina.
- V Dunajském regionu žije zhruba 112 milionů obyvatel, tedy pětina Evropy. Projekt spojuje nejbohatší a nejchudší země. Členské státy využívají peníze z fondů EU nebo předvstupní pomoci. Výzvy k projektům – http://www.danube-region.eu.
- Jako první vznikl Baltský makroregion: byl reakcí na energetickou krizi roku 2009, kdy do Evropy přestaly proudit ruské suroviny.
Význam spolupráce devíti unijních a pěti neunijních zemí není ale důležitý jen kvůli ulehčení cesty lidí na dovolenou. Týká se i využití samotné řeky. Objem zboží přepravovaný po Dunaji se pomalu vrací na předkrizovou úroveň. Ještě v roce 2007 se vodní cestou přepravilo přes padesát milionů tun zboží, které se následně mohlo dostat na trhy ve všech koutech Evropy.
Peking má peníze a chce mít větší vliv
Propojení jihu a severu, východu a západu Evropy by měly dále umožnit dva ještě nedokončené projekty, jejichž uskutečnění Peking podporuje. V České republice kanál Dunaj–Odra–Labe a dále propojení řeky Axios a Moravy a tím navázání přepravy ze Středozemního moře na Dunaj. Námořní trasy pro čínské zboží by se tak propojily s vnitrostátními dopravními tepnami. Zboží by proudilo z Řecka až například do Německa.
Makroregiony
Snaha Pekingu otevřít novou hedvábnou stezku s sebou nese dva základní atributy. První je zajisté chvályhodná a vítaná možnost prostřednictvím mezinárodního obchodu docílit výdělku Evropy i asijské mocnosti. Negativní aspekt souvisí s politickým vlivem, který si Čína díky svému kapitálu zajišťuje. V rámci dunajského regionu spolupracují nejbohatší země Evropské unie s nejchudšími a pěti mimounijními. Logika geopolitického uvažování velí vystavět infrastrukturu za peníze evropské. Zvýší se tak šance udržet výhodu obchodní cesty bez nežádoucího zahraničního neevropského vlivu.
S výstavbou infrastrukturních sítí jsou ale spojené nemalé výdaje, na které jednotlivé země mnohdy nemají peníze. Iniciativa rozvoje makroregionu Dunaje tedy vzešla od samotných národních vlád, finančně ji zastřešuje Evropská komise.
Unijní členové využívají evropské fondy, mimounijní pak například předvstupní pomoc. I tím se zajistí jejich navázání na euroatlantické struktury, namísto příklonu k čínskému kapitálu nebo podlehnutí moci ruské propagandy. Společné projekty jednotlivých vlád mají také šanci vybudovat základ i pro budoucí spolupráci zemí, které obzvláště na Balkáně společně soupeřily.
Sledovaná balkánská trasa
Sedmé setkání států dunajského regionu v bulharské Sofii určitě nelze označit za bezobsažnou kongresovou turistiku, která akorát stojí daňové poplatníky peníze. Stamiliony eur jsou vynakládané na konkrétní projekty, které mají šanci zlepšit život všech. Jejich přínos se týká ochrany životního prostředí, energetiky, ale i bezpečnosti.
Například zástupci ministerstev vnitra tentokrát představili nový, v praxi už používaný systém sledování pohybu osob. Jedná se o přímý důsledek poučení z teroristických útoků v Paříži nebo Bruselu.
Část osob dokázala projít přes balkánskou trasu, která je od nynějška lépe sledovaná. Součástí monitorování je také shromažďování informací kde, v jakou dobu, v jaký den a jak často se lidé shromažďují. Bezpečnostní složky tak přesně ví, kam soustředit svou pozornost.
Na jednu stranu se jedná o děsivou představu, že vlády v reálném čase disponují informacemi o našem pohybu. Na stranu druhou konkrétní výsledky určitě potěší všechny stoupence přístupu „bezpečnost na prvním místě“.
Zkrátka problémy v jakékoliv zemi v povodí Dunaje se na hranice neptají.
