Je-li něco, čím se administrativa Donalda Trumpa ve svém prvním roce vyznačovala možná podobně často jako různými aférami a spornými verdikty, jsou to paradoxy. Před pouhým rokem a přechodným obdobím k tomu si Američané vybrali Donalda Trumpa jako prvního mezi rovnými. Z historické perspektivy zanedbatelně krátká doba. Závěr tohoto roku ale Trumpa zastihl jako nejméně oblíbeného nájemce Bílého domu od té doby, co se této disciplíně přiřazují čísla.
Prezidentovi tedy většina Američanů podle průzkumů nevěří, ale hospodářství za jeho vlády ano. Ekonomický růst i nezaměstnanost pokračují v trendech započatých jeho předchůdcem, burzovní indexy pravidelně přepisují své vlastní rekordy a Trump se těmito úspěchy také často a rád chlubí, a to i při zahraničních návštěvách.
Ve své administrativě má v těch nejvyšších i řadě nižších pozic zástupce proudu, který se k Rusku staví značně zdrženlivě. On sám však na adresu prezidenta Putina na rozdíl od svých politických soupeřů i spojenců nepronesl špatné slovo.
Trumpův rok: 20. ledna 2017 byl Donald Trump inaugurován 45. prezidentem USA
Vyšetřování ruského vměšování do voleb a možných kontaktů svého štábu s Moskvou považuje za nesmyslné a nespravedlivé, přestože se na škodlivosti ruských aktivit shodnou jak tamní tajné služby, tak klíčoví hráči z obou stran v Kongresu. Pro prezidenta a jeho potenciál věci měnit je to koule u nohy, jejíž váhu nelze podceňovat.
Potichu mění budoucí podobu USA
Dalším paradoxem je fakt, že zatímco se velká pozornost médií věnuje právě těmto šetřením na několika úrovních, uniká jim změna, která může být svým charakterem pro budoucnost Spojených států klíčová. Není na ní v historickém pohledu nic neobvyklého, takto se administrativy obou stran chovají, ale to ještě neznamená, že není podstatná.
Trumpova administrativa potichu jmenuje do nižších soudcovských pozic jednoho konzervativce za druhým, kteří mohou život ve Spojených státech tak odvislý od verdiktů této složky moci ovlivnit na generaci dopředu. Jako by tato skutečnost stála ve stínu jednoho z několika mála velkých úspěchů prezidenta Trumpa – prosazení uznávaného konzervativce Neila Gorsucha do vlivné lavice Nejvyššího soudu.
Jako kandidát Trump mluvil o policistech a lidech v uniformách obecně s velkou úctou. Jako prezident označil vrcholný federální vyšetřovací orgán, tedy FBI, za organizaci, která se nachází „v troskách“ a kterou opět vrátí na tu správnou cestu.
Slibovaná vítězství zatím nepřišla
Jako kandidát Trump sliboval legislativní smršť, která Americe vrátí lesk. Jako prezident ale leštidlo stále hledá. Postupná a strukturovaná spolupráce s paralyzovaným Kongresem, kde republikáni ovládají obě komory, neexistuje. Místo toho prezidentův tým s některými spojenci na onom zákonodárném vršku, bez nichž nebude mít v Oválné pracovně co podepisovat, zachází jako s rivaly. Donald Trump vzbudil obrovská očekávání. Politický novic, který chtěl vysušit washingtonskou bažinu. Sliboval tolik vítězství, z nichž měli být Američané unavení.
První rok v úřadě není lehký, nikdy ani pro nikoho, ale zároveň to je údobí, kdy bývá vyšší šance přijmout zásadní zákony, a tudíž splnit sliby. Letos vše ovládne kampaň před podzimními volbami do Kongresu a zbývající dva roky už budou Američané zase vzhlížet k dalším volbám prezidentským. Ano, je to permanentní kampaň. Právě proto se k prvnímu roku nové administrativy vždy upíná taková naděje.
Trump dokázal prosadit revoluční daňovou reformu, zbavit se mnohých regulací a vyvázat Ameriku z některých mezinárodních závazků. Jeho stoupencům ale tohle nejspíš stačit nebude.
Vystudoval masovou komunikaci se zaměřením na mezinárodní studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Od roku 2000 pracoval v Praze a Londýně v české redakci BBC, od roku 2006 v zahraniční redakci ČT, kterou vedl v letech 2008 až 2012. Od ledna 2013 do letošního roku byl zahraničním zpravodajem ČT v USA.
