„Barevný“ rasismus v Turecku není

Turci si rádi připomínají svá prvenství, zejména ta aktuálně využitelná. Mezi ně patří i první válečný pilot černé pleti. Jmenoval se Ahmet Ali Çelikten, přezdívali mu Arap Ahmet. Jeho babička pocházela z území dnešní Nigérie a byla prodána jako otrokyně na trhu v Istanbulu, zřejmě těsně před jeho zrušením v roce 1847. Jeho matka, už svobodná občanka, si vzala dalšího černocha, jehož předkové se do Osmanské říše dostali podobným způsobem. Ahmet Ali byl jedním z jejich tří dětí. Těsně před vypuknutím 1. světové války dostudoval na námořního důstojníka a odjel do Berlína, kde prošel leteckým výcvikem. Na podzim roku 1916 nastoupil jako první černý vojenský pilot do aktivní služby. Bylo to jen pár měsíců před Američanem Eugenem Jaquesem Bullardem z francouzské Cizinecké legie. Stal se nejstarším z rodiny pilotů. Těmi byli i jeho dva synové, jeden zeť a jeden vnuk.

Dnes v Turecku mnoho černochů nevidíte. Ne že by nebyli. Jsou, ale většinou tam, kde jsou i jiní cizinci, například v Istanbulu, v některých turistických oblastech, sem tam i v hlavním městě. Potomci Afričanů, kteří se na území dnešního Turecka přistěhovali v rámci Osmanské říše nebo sem byli prodáni jako otroci, žijí na Egejském pobřeží, v Istanbulu, okolo Antalye a Alanye. Historicky se jim říká Arap (Arabové) nebo Zenci (čti Zendži), ani jedno není pejorativní název. A dnes jsou z nich Afro-Turci. Obyčejní Turci z vnitrozemí a na východě však lidi černé pleti znají leda tak ze zahraničních filmů, hip-hop hudby a sportovních přenosů. Přitom geneticky je Turecko již od pohledu velmi různorodé. Od blonďatých modrookých typů přes zrzavé a běžně hnědovlasé až po snědé černovlasé. Od euroamerických po asijské typy. Vzhledově máme my Češi různorodost značně menší a jen díky menšinám a přistěhovalcům se to mění. Ale tady se nejedná o cizince. Je to dědictví velkého impéria a území mnoha dějinných křižovatek. Zkrátka, jsou to všechno Turci. Černá pleť tu ale bývá výjimkou.

Já tu znám černošky dvě, obě jsou cizinky. Jedna sem ujela před válkou na Pobřeží slonoviny za studující dcerou, druhá přijela s rodinou z jedné západoevropské země, protože tu dlouhodobě pracuje její manžel. Zatímco já si myslela, že jsou tu před rasovými omyly lidé imunní, zkušenost těchto dvou žen a jejich rodin hovoří o něčem trochu jiném, i když se jedná o něco trochu odlišného než u nás. Vyprávěly mi o třech typech reakcí, pomineme-li cizineckou komunitu, kolegy v práci a zcestovalé lidi ze vzdělaných vrstev. Někteří dělají, že si jich nevšímají, že nejsou, nezavadí o ně pohledem zcela cíleně. Zjevně nevědí, jak reagovat. Jiní z nich nespustí oči s velmi zvědavým výrazem, jako kdyby viděli klokany v zoo (což se tu může přihodit v menších obcích cizincům obecně, zejména těm, na kterých je jinakost hodně poznat.) Třetí jeví zcela upřímný a přátelský zájem, oslovují je, dotýkají se jich a jsou často přesvědčeni, že se jedná o osobu ze Somálska (jiné africké země je prý moc nenapadají, o euroamerickém prostoru nemluvě.) Taková pozornost ovšem nemusí být vždy příjemná. Když chcete poznat i místa, kam mnoho turistů nezabloudí, a každý se tam na vás věší, chce se vás dotknout, okukuje vás a jste jediným objektem pozornosti v celém okolí po několik dnů, tak to obtěžuje a kazí radost z dovolené s rodinou. Děti jedné ze zmíněných kamarádek o prazdninách po dvou dnech cestování stále častěji utíkaly před lidmi do auta, kam na ně nikdo nemohl. Prázdninová cesta se zkrátila a program se musel pozměnit, aby bylo všem příjemně.

Proč takové reakce? Důvodů je několik. Tím hlavním je asi skutečnost, že více než polovina Turků nejen nikdy nevyjela za hranice své země, ale ani mimo svoji provincii, někteří se nedostali za celý svůj život dále než k nejbližšímu městu, pokud vůbec někam. Vzdálenosti jsou tu poměrně velké a příjmy méně vzdělaných vrstev, které tvoří vetšinu populace, nízké. Politika „Turecko nade vše“ zájem o ostatní svět také příliš nepodněcuje. Tito lidé o cizině vědí jen to, co vidí v televizi. Chatrné vzdělání sice mnohým z nich umožňuje číst a psát, ale to, co bezprostředně nepotřebují k životu a své práci, si ze školy nepamatují. Když třeba někde řeknu, že jsem z České republiky, pro jistotu dodávám, že to dříve bylo Československo. Ani to někdy nebývá relevantní informace. Například kadeřník se mne po dalších deseti minutách lámané konverzace zeptal, zda moje země leží v Evropě. Turečtina stále nemá spisovnou formou uznané slovo pro Čecha, oficiálně ho nahrazuje výraz „osoba z České republiky“, a turecká verze Googlu nabízí vyhledávání v českoslovenštině (i když slovenštinu zvlášť tam má taky). Když se ale dostanete za tuto překážku, živě se zajímají o všechno.

V Turecku problémy s rasismem definovaným barvou pleti nemají. To by tu musel být jeho případnou obětí každý druhý. Neznamená to ovšem, že tu žádné předsudky vůči skupinám lidí neexistují – projevují se i v politice. Ale o tom někdy jindy…

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Názory

Nejsme v dobré době, Evropa se naštěstí dokázala semknout, myslí si Pánek

Po světě je poměrně dost velkých konfliktů, které mohou podle ředitele Člověka v tísni Šimona Pánka ovlivnit celkovou situaci, a není dobré je podcenit. Nemyslí si ale, že se blíží světový konflikt. Prudká eskalace napětí mezi Izraelem a Hamásem neodsunula do pozadí ruskou agresi na Ukrajině, míní Pánek, který byl hostem Interview ČT24.
20. 10. 2023

Zbytečně kriminalizujeme uživatele psychoaktivních látek, říká Mravčík. Frydrych se obává dopadů nové legislativy

Prohibice psychoaktivních látek zbytečně kriminalizuje uživatele, řekl v Událostech, komentářích vědecký poradce Národního koordinátora pro protidrogovou politiku Viktor Mravčík. Cílem nové právní úpravy pro tyto látky je podle něj vytvořit jasný, regulovaný a legální prostor. Zavádíme tady novou závislostní kategorii, které dáváme komerční rozměr, varuje ředitel Národní protidrogové centrály Jakub Frydrych.
9. 8. 2023

Česká armáda potřebuje další modernizaci, ne povinnou vojnu, shodli se poslanci

Českou armádu posílí americké vrtulníky, první z nich již ze Spojených států dovezl transportní letoun. „Je to technologicky obrovský krok vpřed,“ řekl v pořadu Události, komentáře bývalý náčelník generálního štábu a vedoucí katedry bezpečnostních studií CEVRO Institutu Jiří Šedivý. S potřebou modernizace souhlasí také předseda sněmovního výboru pro bezpečnost Pavel Žáček (ODS) a místopředseda výboru Pavel Růžička (ANO). Shodli se i na tom, že pro Českou republiku by naopak nebylo vhodné zavedení základní vojenské služby. O té hovořila také poslankyně a členka zahraničního výboru Eva Decroix (ODS) v Interview ČT24.
28. 7. 2023

Pozor na fauly v rozpočtu, říká Kalousek. Schodek 295 miliard se nepodaří udržet, míní Pilný

Schválený schodek letošního rozpočtu ve výši 295 miliard korun je podle bývalých ministrů financí Miroslava Kalouska (TOP 09) a Ivana Pilného těžko dosažitelný. V pololetí dosahoval deficit hodnoty 215,4 miliardy korun. Kalousek doufá, že se kabinet Petra Fialy (ODS) ještě o něco pokusí. Pilný je ale skeptický, vláda podle něj nepřináší řešení. Exministři o státním rozpočtu diskutovali v 90' ČT24.
4. 7. 2023

Dějiny se mají připomínat pomocí osudů a hodnot, ne v monstrózním hávu betonových pomníků, říká Kroupa

Konec druhé světové války by si měli lidé připomínat hlavně příběhy lidí, jejichž hlavní životní hodnotou byla svoboda, říká novinář a ředitel společnosti Post Bellum Mikuláš Kroupa. V kontextu války na Ukrajině podle něj oslavy výročí porážky nacistů i dnes připomínají, že svět může velice snadno zešílet a svět musí hledat cesty, jak tomu zabránit. O konci druhé světové války, válečných zločinech na Ukrajině a sovětských výkladech dějin hovořil v Interview ČT24.
8. 5. 2023

Společnost se radikalizuje. Česko je na tom však lépe než řada jiných zemí, míní bezpečnostní expert Mareš

Rusko podporuje aktivitu dezinformační scény v Česku, vyplývá to ze zprávy o extremismu za loňský rok, kterou schválila vláda. Dezinformace mají podle ní za cíl oslabovat stabilitu země. Bezpečnostní expert Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně Miroslav Mareš v Událostech, komentářích řekl, že radikalizace společnosti je velká, Česko je však stále na tom lépe než řada jiných zemí. Podle právníka a účastníka protivládních demonstrací Ondřeje Dostála se některé případy za extremismus jenom označují.
4. 5. 2023

Nastal čas na plošné škrty, shodli se ekonomka Nerudová a exministr Kočárník

Srazit schodek státního rozpočtu o sedmdesát miliard korun považuje ekonomka Danuše Nerudová za málo ambiciózní cíl. Řekla to v Událostech, komentářích. Vládní koalice se po středečním více než šestihodinovém jednání přiblížila dohodě o úsporném balíčku na rok 2024. Ve čtvrtek to potvrdil premiér Petr Fiala (ODS). Konkrétní opatření ale neprozradil. Bývalý ministr financí Ivan Kočárník se domnívá, že je potřeba udělat plošné škrty. Ekonom Jan Švejnar vidí možnosti v zeštíhlení státní správy, daních z nemovitostí nebo progresivní dani.
28. 4. 2023

Rusko musí ukazovat jaderné svaly, protože na Ukrajině selhává, míní bezpečnostní analytik Bříza

Rusko ve skutečnosti rozmístit taktické jaderné zbraně v Bělorusku vůbec nepotřebuje, protože disponuje nosiči, díky kterým může udeřit kdekoli v Evropě i ze svého území. V rozhovoru pro Interview ČT24 to uvedl bezpečnostní analytik a expert na jaderné zbraně Vlastislav Bříza z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Podle Břízy chce Moskva vyslat signál dovnitř Ruska a také odradit Západ od další eskalace. Řinčet nukleárními zbraněmi musí, protože mu nic jiného nezbývá – splnit vojenské cíle na Ukrajině se Rusům dosud nepodařilo, poznamenal Bříza.
29. 3. 2023
Načítání...