„Pravda, kterou se před vámi snažili utajit.“ Když vidím tuhle zaříkávací formulku, většinou už ani nečtu dál. Slovo pravda se v digitální éře stalo platidlem, které úplně pozbylo ceny. Je to nekrytý šek. Pouhý reklamní trik, který má přilákat pozornost – asi jako „tohle je jediný opravdový prací prostředek“. Neříkám, že je to automaticky nejhorší prací prostředek, ale většinou je. Novinář více než s pravdou pracuje s fakty a informacemi. Bylo by vhodnější užívat místo slova pravda skromnější slovo informace, pokud tedy vůbec nějaké informace v článku jsou. Dají se lépe zvážit a změřit než zcela vágní, všeobjímající a nezvažitelné slovo pravda.
Až bude pravda v televizi
Několikrát denně dostávám e-mail od jistého Jaroslava Ratiborského, který píše: „Pisálkové, kdy tuhle pravdu zařadíte do vysílání?“ A pod těmito slovy například obrázek vlaku v nějaké české stanici, obložený uprchlíky na střeše i v oknech. Montáž je to nezdařilá, na první pohled lacině vyrobená, přesto to mnoho konzumentů digitální „pravdy“ přesvědčí.
A co teprve, když je montáž poměrně věrohodná, jako byl „nález“ článku Ferdinanda Peroutky Hitler je gentleman v Čapkově vile? Autor podvrhu, bohemista Jaromír Slomek, se k vtipu dávno přihlásil, přesto jej půl roku poté využila digitální svobodná média k matení veřejnosti. „Našli to v Čapkově vile a Zeman měl zase jednou pravdu! Jen prolhaná ČT mlčí jak hrob,“ přeposlal Jaroslav Ratiborský a po něm i několik dalších profesionálních sdílečů asi týden před Vánoci.
Ferdinand Peroutka
Jsou lidé, kteří na to skočí, hned se mě na to tázalo několik diváků. Ne, svobodná digitální média si nespletla recesi s pravdou, byl to záměr. Je to propaganda, jejímž cílem jsou dvě věci: jednak ukázat, že televize lže (zamlčuje) , jednak nahnat strach, vyděsit, vzbudit hněv a paniku.
To, co žádné seriózní médium nemůže zveřejnit, protože jde o holý nesmysl, domněnku, spekulaci, spikleneckou teorii, nepodložené tvrzení, zveřejňuje propaganda a její sdíleči se sugestivním dovětkem, že jde o zamlčovanou pravdu. Když nezdrojovaný blud noviny či televize nezveřejní, je to přece jasný důkaz cenzury.
Netvrdím, že všechno, co se vyskytuje v digitálním vesmíru, je od satana a všechno, co lze najít v mainstreamu, je od boha. Jen si uvědomuji, že „demokratičnost“ nových médií lze velmi snadno zneužívat k podkopávání demokracie jako takové.
Virtuální prohlídka České televize
Není náhoda, že první na ráně bývají média veřejné služby – jak to vidíme v Polsku. U nás je to především Česká televize jako nejsilnější z nich. Útoky na ni probíhají dnes a denně pod jakoukoli záminkou především na proruských webech. Nejčilejší jsou v tom Protiproud a Parlamentní listy, které České televizi nastavují přísné morální zrcadlo, ačkoli jsou schopni napsat článek o čemkoli. Třeba o tom, když o mně Jiří Vyvadil na svůj profil napíše, že jsem parchant.
- Parlamentní listy: „Dobrý den, co tomu říkáte?“
- Já: „No co, přiznávám se bez mučení. Když to říká Vyvadil, tak to musí být pravda!“
Netrpělivě očekávám, kdy někdo na facebooku napíše, že jsem masový vrah. Parlamentní listy nebo Protiproud o tom okamžitě udělají pravdivý a vyvážený článek (dají mi přece možnost se k tomu vyjádřit).
Vybavuji si skupinku zhruba stovky demonstrantů v čele s poslancem Jaroslavem Foldynou před Českou televizí s transparenty Vysílejte pravdu. Nevím přesně, co si pod tou pravdou představovali. A jsem přesvědčen, že by stačilo chvíli s nimi mluvit, aby člověk zjistil, že každý si ji představuje trošku jinak.
Ostatně s pravdou to bývá složité. Podle jednoho úsloví je jako děvka. Má ji každý. Ale ověřených informací je zatraceně málo.