„Pravda, kterou se před vámi snažili utajit.“ Když vidím tuhle zaříkávací formulku, většinou už ani nečtu dál. Slovo pravda se v digitální éře stalo platidlem, které úplně pozbylo ceny. Je to nekrytý šek. Pouhý reklamní trik, který má přilákat pozornost – asi jako „tohle je jediný opravdový prací prostředek“. Neříkám, že je to automaticky nejhorší prací prostředek, ale většinou je. Novinář více než s pravdou pracuje s fakty a informacemi. Bylo by vhodnější užívat místo slova pravda skromnější slovo informace, pokud tedy vůbec nějaké informace v článku jsou. Dají se lépe zvážit a změřit než zcela vágní, všeobjímající a nezvažitelné slovo pravda.
Několikrát denně dostávám e-mail od jistého Jaroslava Ratiborského, který píše: „Pisálkové, kdy tuhle pravdu zařadíte do vysílání?“ A pod těmito slovy například obrázek vlaku v nějaké české stanici, obložený uprchlíky na střeše i v oknech. Montáž je to nezdařilá, na první pohled lacině vyrobená, přesto to mnoho konzumentů digitální „pravdy“ přesvědčí.
A co teprve, když je montáž poměrně věrohodná, jako byl „nález“ článku Ferdinanda Peroutky Hitler je gentleman v Čapkově vile? Autor podvrhu, bohemista Jaromír Slomek, se k vtipu dávno přihlásil, přesto jej půl roku poté využila digitální svobodná média k matení veřejnosti. „Našli to v Čapkově vile a Zeman měl zase jednou pravdu! Jen prolhaná ČT mlčí jak hrob,“ přeposlal Jaroslav Ratiborský a po něm i několik dalších profesionálních sdílečů asi týden před Vánoci.
Jsou lidé, kteří na to skočí, hned se mě na to tázalo několik diváků. Ne, svobodná digitální média si nespletla recesi s pravdou, byl to záměr. Je to propaganda, jejímž cílem jsou dvě věci: jednak ukázat, že televize lže (zamlčuje) , jednak nahnat strach, vyděsit, vzbudit hněv a paniku.
To, co žádné seriózní médium nemůže zveřejnit, protože jde o holý nesmysl, domněnku, spekulaci, spikleneckou teorii, nepodložené tvrzení, zveřejňuje propaganda a její sdíleči se sugestivním dovětkem, že jde o zamlčovanou pravdu. Když nezdrojovaný blud noviny či televize nezveřejní, je to přece jasný důkaz cenzury.
Netvrdím, že všechno, co se vyskytuje v digitálním vesmíru, je od satana a všechno, co lze najít v mainstreamu, je od boha. Jen si uvědomuji, že „demokratičnost“ nových médií lze velmi snadno zneužívat k podkopávání demokracie jako takové.
Není náhoda, že první na ráně bývají média veřejné služby – jak to vidíme v Polsku. U nás je to především Česká televize jako nejsilnější z nich. Útoky na ni probíhají dnes a denně pod jakoukoli záminkou především na proruských webech. Nejčilejší jsou v tom Protiproud a Parlamentní listy, které České televizi nastavují přísné morální zrcadlo, ačkoli jsou schopni napsat článek o čemkoli. Třeba o tom, když o mně Jiří Vyvadil na svůj profil napíše, že jsem parchant.
- Parlamentní listy: „Dobrý den, co tomu říkáte?“
- Já: „No co, přiznávám se bez mučení. Když to říká Vyvadil, tak to musí být pravda!“
Netrpělivě očekávám, kdy někdo na facebooku napíše, že jsem masový vrah. Parlamentní listy nebo Protiproud o tom okamžitě udělají pravdivý a vyvážený článek (dají mi přece možnost se k tomu vyjádřit).
Vybavuji si skupinku zhruba stovky demonstrantů v čele s poslancem Jaroslavem Foldynou před Českou televizí s transparenty Vysílejte pravdu. Nevím přesně, co si pod tou pravdou představovali. A jsem přesvědčen, že by stačilo chvíli s nimi mluvit, aby člověk zjistil, že každý si ji představuje trošku jinak.
Ostatně s pravdou to bývá složité. Podle jednoho úsloví je jako děvka. Má ji každý. Ale ověřených informací je zatraceně málo.
