I když traumatizujícím bodem naší osmičky z let třicátých a symbolem zániku první Československé republiky se stal tzv. Mnichov, kde se 29. září konala ona konference "o nás bez nás", už mnoho týdnů předtím bylo jasné, že věci se pro nás vyvíjejí velmi nešťastně. O tom v příštích dnech uslyšíme tolik, že nás z toho budou uši brnět. Řeči se povedou nejen o nás a o tehdejším nacistickém Německu, ale přinejmenším i o třech dalších státech - Anglii, Francii a Sovětském svazu.
Německo však bylo tehdy dominantní a jedním z nejdůležitějších lidí tam byl ministr jejich propagandy dr. Josef Goebbels. Byl to muž fyzicky poněkud potrefený, s deformovanou nohou a ošklivým obličejem. Přesto však i z této tváře vyzařovala zjevná inteligence, která se u něho spojovala s nacistickým fanatismem, zejména ve vztahu k vůdci Adolfu Hitlerovi, o němž si před sedmdesáti lety zapsal do svého deníku toto: „Vůdce je génius, musíme jít za ním a půjdeme správně.“
Ano, Josef Goebbels si vedl deník, který se podobnými projevy lásky k Adolfu Hitlerovi jen hemží, ale i jinak podává dost podrobný obraz toho, jak tento čelný nacista vnímal přípravu a průběh německé agrese vůči Československu. Nakladatelství Dialog už v roce 1992 vydalo tyto Goebbelsovy záznamy za celý rok 1938 a je zajímavé si přečíst, jak se zářijové události před sedmdesáti lety jevily z Hitlerova nejbližšího okolí, kde téměř po celou dobu mnichovské krize Goebbels pobýval.
Tak například v zápise ze 17. září čteme o tom, jak se Hitler Goebbelsovi svěřoval se svým snovým přáním, že do deseti let od této chvíle, tedy do roku 1948, kdy mělo uplynout tři sta let od Vestfálského míru, má být tento mír zlikvidován. To tedy stojí trochu za zamyšlení, protože až dosud jsme slýchali jen o tom, že Hitler chtěl zlikvidovat mír versailleský, který Německu poraženému v první světové válce odebral některá území. Ale Vestfálský mír naopak po třicetileté válce přiznal německým státům nezávislost pod formální svrchovaností císaře. Sasko si podrželo Lužici, Braniborsko získalo Zadní Pomořany a Bavorsko Horní Falc. Lze předpokládat, že to všechno bylo Hitlerově Třetí říši stále málo, a že jejím cílem byl nejen nepřetržitý Drang nach Osten, ale i dobytí bezmála celé Evropy, jak to pak válečná tažení v letech 1939-41 potvrzovala.
Porýní, Rakousko a Československo však mělo být získáno bez druhé světové války a i z Goebbelsových optimistických záznamů vyplývá, že ještě okolo poloviny září 1938 nebyly všechny německé přípravy k útoku na naši republiku u konce. Goebbels mluví až o datech na samém konci měsíce, kdy prý všichni uvidí, pokud ovšem nevydají rozsáhlá česká pohraniční území dobrovolně.
Čtěme tedy dál. Copak si Goebbels zapsal přesně před sedmdesáti lety 19. září 1938, dva dny předtím, než Hodžova vláda a prezident Beneš ustoupili anglo-francouzskému nátlaku a přijali první verzi Hitlerových požadavků? Nuže čtěme: Co je určeno k pádu, musí být odstraněno. Beneš je úplně sám. Tragikomický pohled. Odposloucháváme jeho rozhovory s londýnským vyslancem Janem Masarykem. Zoufalství je to správné slovo. Říká jen tiše: Ano, ano, zůstaneme zcela pevní. Vůdce už zakresluje na mapě nové hranice. Chamberlain je nakonec přijme. Otázka: Postaví se Praha sama na odpor? Prohlašuji důrazně, že ne. Vůdce ještě váhá, proto naše mobilizační opatření pokračují. Večer se pak ukazuje, že Praha ustupuje. Měl jsem pravdu. Vůdce je úplně šťastný, hlasitě křičí triumfem a radostí. Hrál „durcha“ bez vysokých karet a zvítězil. Vítězství nervů. Ale ještě nejsme tak daleko. Procházíme se s Vůdcem dlouho po terase. Je nádherně uvolněný a osvobozený. Nad námi visí jasná hvězdami posetá obloha. Jsem tak šťastný a vděčný. On blouzní o velké, velké budoucnosti. Jaký to den, jaký večer! Žiji jako ve snu. (Konec citátu ze zápisu Josefa Goebbelse starého dnes přesně sedmdesát let).
O necelých sedm let později, 2. května 1945 jsem, asi jako jeden z mála Čechů, slyšel z berlínského ještě fungujícího rozhlasu hlas Josefa Goebbelse na pozadí válečného dunění. Vyzýval své berlínské spoluobčany, aby vydrželi, neboť on je v tom pekle s nimi a vedle něho i celá jeho rodina. Za pár hodin Berlín padl a manželé Goebbelsovi před svou vlastní sebevraždou otrávili všech šest svých dětí. Tak tedy skončil sen z Hitlerova „orlího hnízda“ na Obersalzbergu, jaký se tam Josefu Goebbelsovi zdál 19. září 1938.
