Boj proti šíření nepravdivých informací prostřednictvím sociálních sítí může sklouznout až k cenzuře. V Událostech, komentářích na to upozornila ředitelka Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK Alice Němcová Tejkalová. Šíření informací na sociálních sítích je v současné době neregulovatelné a dokud zákon jasně nestanoví, zda jsou sociální sítě médii, či pouze prostředím v němž se informace šíří, nijak se regulovat nedají, dodala Němcová Tejkalová.
Na problematiku šíření nepravdivých informací prostřednictvím sociálních sítí upozornil případ syrského uprchlíka Anase Mudamáního, kterému se po příchodu do Německa podařilo udělat selfie s kancléřkou Angelou Merkelovou. Později ale kdosi za použití této fotky Mudamáního na Facebooku označil za pachatele útoku na bezdomovce v berlínském metru. Další uživatel zase na konci loňského roku z Mudamáního udělal útočníka na vánoční trh v Berlíně. Ani s jedním útokem neměl Syřan nic společného, oba příspěvky ale sdílely stovky uživatelů sociální sítě.
Facebook sice po čase odstranil oba původní vymyšlené příspěvky, nikoli však ty se stejným obsahem, které mezitím sdíleli další uživatelé. Mudamání se proto obrátil na soud. Tribunál ve Würzburgu ovšem nyní konstatoval, že i když příspěvky byly vymyšlené a urážlivé, Facebook se s nimi neztotožnil a není zodpovědný za jejich preventivní odstraňování.
Obecná otázka na úvod: Dezinformace a propaganda nejsou nic nového. V čem je ta situace dnes jiná? A je vůbec v něčem jiná?
Zkušenější kolegové říkají, že se mění jenom platformy, ale ta základní teze a to, jak propaganda funguje, zůstává stejné. Když se podíváte do historických pramenů, v podstatě s tím lze souhlasit. Samozřejmě dnes se propaganda a informace šíří daleko snáz a rychleji. To je ten základní rozdíl. Ale vždy tu byly zájmy šířit informace, které jsou nepravdivé.
Je to technologický problém? České zákony říkají, že za obsah je zodpovědný vydavatel. To bylo jednoduché ve chvíli, kdy to bylo nějaké papírové médium. Ve chvíli, kdy máme sociální síť a soud řekl, že sociální síť není médium, komplikuje to tuhle situaci?
Otázka toho, co je médium a co není, je úplně klíčová pro to, jak budete prostředí regulovat. Ve chvíli, kdy se budeme bavit o mediální regulaci a řekneme si, že sociální sítě jsou média, můžeme vůči nim postupovat úplně stejným způsobem, jako postupujeme vůči médiím. Ve chvíli, kdy řekneme, že je to jen prostředí, ve kterém se šíří informace, a nikdo je nevydává, je to strašně zranitelná situace. Těžko můžete kontrolovat něco, co někdo jen tak šíří a nikdo to vlastně systematicky nevydává.
I když samozřejmě víme, že sociální sítě slouží k tomu, aby přes ně lidé šířili informace, které jsou velmi centralizované. Stojí za nimi organizace, za které by se často nemusela stydět ani média. A je to vlastně systematická propaganda, systematické šíření a vydávání informací. Akorát že v této chvíli naprosto neregulované a neregulovatelné.
Když se vrátím zpátky k rozhodnutí soudu, který v zásadě definoval, že to není médium, ale jen komunikační prostor… Je to věc, která to komplikuje?
Docela jistě to komplikuje vůbec úvahy o tom, jak vzdorovat situacím, které mohou být pro lidský život velice devastující. Nepochybně to zažila řada lidí po celém světě, když se informace, které nejsou v jejich případě pravdivé, začaly po světě šířit nekontrolovatelným způsobem. Je to něco, s čím bychom měli bojovat. Otázka je, jak.
Máme bojovat?
Jsou určité meze, kdy bychom bojovat měli. Takový dobře míněný boj se může změnit v cenzuru. A z toho mám velké obavy. Ve chvíli, kdy se pokoušíte regulovat tok informací, se k cenzuře dostat můžete. Je otázka, co nám za to stojí a co ne. Musím říct, že já nemám jasnou odpověď. Nenašla jsem si pro sebe tu mez. Je to zřejmě ohrožení života, rodiny a vůbec devastace celého soukromí. Na druhou stranu vám kdokoliv může říct „to byla informace, která mi zničila soukromí, pojďme potrestat toho, kdo ji šířil“. To je velmi obtížně definovatelné a postižitelné.
Takže čekáme na nějaký precedent?
Já myslím, že čekáme na nějaký průšvih. Až to opravdu bude neúnosné a stane se něco jako lynč. Situace, která bude dohnaná na hranu boje o lidský život. Pak se tím začnou zákonodárci zabývat víc než v současné chvíli.
