Festival v Cannes je někdy kaleidoskop šílených či úžasných událostí a první víkend to potvrdil. Uskutečnila se evakuace filmového sálu, u kontroverzního snímku Okja novináři vícekrát bučeli nad jedním titulkem, přijel ministr kultury České republiky Daniel Herman a zjistil, proč je důležité býti v Cannes. A pořád se promítají soutěžní snímky, jejichž kvalita po prvních silných filmech poklesla a kolísá.
Novináři z kina, ministr na festival
Je to ironie osudu, že evakuace proběhla před novinářskou projekcí francouzského soutěžního filmu s názvem Obávaný (Le Redoutable). Více než tisícový dav novinářů nebyl vpuštěn do sálu a naopak ochrankou požádán o velký odstup od budovy. Nikdo neprotestoval, někteří dostali strach a jiní vytáhli fotoaparáty. Každý si je vědom možné teroristické hrozby. Navíc byla sobota večer, Francouzi se sjeli na svůj festival a v přilehlém hlavním sále běžela slavnostní premiéra dalšího francouzského filmu Počet tepů za minutu (120 Battements Par Minute). Nakonec vyšlo najevo, že v kině byl neznámý balíček a kontrolní pes štěkal.
Na festival také přijel ministr kultury Daniel Herman, první ministr po Pavlu Dostálovi, který se osobně objevil v Cannes. A jak ve stánku Českého filmového centra přiznal, pochopil, že pro české filmaře je skutečně důležité v Cannes být, pokud chtějí proniknout se svým filmem do světa.
„Myslím ale, že úspěchem je letos i účast uměleckého ředitele karlovarského festivalu Karla Ocha, následovníka Evy Zaoralové, v druhé hlavní porotě zdejšího festivalu. To také pomůže ukázat na český film,“ předpokládá ministr. Zároveň ocenil práci ředitelky Státního fondu kinematografie Heleny Bezděk Fraňkové, díky níž fond v současné době aktivně funguje - filmaři využívají pobídky a do fondu plynou finanční zdroje.
Bučení a genetická modifikace
Ze soutěžních filmů k sobě různorodou pozornost poutá jihokorejský film Okja. Při jeho promítání mimo jiné došlo k technickým problémům a kvůli tomu měli nepřátelsky naladění novináři možnost víckrát si zabučet nad titulkem společnosti Netflix coby hlavního producenta filmu. Netflix se totiž nedohodl s francouzskými distributory na distribuci ve francouzských kinech. Na druhé straně je nutno podotknout, že například v Jižní Koreji film do široké kinodistribuce půjde a Netflix hledá i další teritoria pro podobnou dohodu.
Na Netflix by rozhodně nebučel režisér snímku Bong Joon Ho. „Rád jsem pracoval s Netflixem. Poskytli mi ohromnou podporu – rozpočet pro tento velkofilm byl enormní. To, aby producenti dali režisérovi takovou částku, není zrovna obvyklé,“ uvedl v Cannes filmař u nás známý svým předchozím filmem Snowpiercer, na jehož výpravě se podíleli i čeští filmaři.
Jeho nový film vypráví příběh čtrnáctileté dívky Miji, která žije s dědečkem v horách a její jediný kamarád je přítulné šestitunové geneticky modifikované prasátko Okja z laboratoří firmy Mirando. Když Okja dorostla, zástupci firmy ji odvedli na jatka. A malá Mija okamžitě zahájí záchrannou akci. Ve filmu se objevují organizovaní aktivisté - ochránci zvířat, narážky na firmu Monsanto, na svět médií a velkých korporací.
Zatímco téma filmu je pro dospělé, pohádkovost příběhu o záchraně zvířecího kamaráda je určena věkově rozmanitému publiku. Film skvěle naskočil na současnou módní vlnu filmů pro celou rodinu. A i bučící novináři v Cannes uznávají, že je technicky dokonalý a odvážně originální.
Maďarský chaos
České filmaře naopak velmi zajímal v soutěži nový maďarský film Jupiterův měsíc (Jupiter's Moon, režie Kornél Mundruczó), protože Maďarům se na rozdíl od Čechů daří pronikat na velké festivaly. Canneský oblíbenec Mundruczó ovšem se svým novým filmem trochu narazil.
V jeho středu stojí syrský uprchlík Aryan, který je postřelen maďarským policistou v lesích. On ale neumře, naopak vstane z mrtvých a objeví v sobě schopnost levitovat. Problémem filmu je, že chce pojmout mnoho témat najednou - uprchlickou krizi, terorismus, ztrátu náboženství v západním světě, zázraky, mezilidské vztahy. Je to thriller, alegorie křesťanství, pohádka. Možná ale právě tím vystihl ten chaos, který je kolem nás, a nevíme, co s tím.
