Švandovo divadlo v Praze sáhlo po slavném románu Oscara Wildea Obraz Doriana Graye, který poprvé vyšel už v roce 1891. Příběh o touze po věčném mládí a o vnitřní proměně titulní postavy je ale podle tvůrců inscenace platný i dnes.
Život není (jen) zážitek. Obraz Doriana Graye je i obraz současnosti
5 minut
Švandovo divadlo uvedlo Obraz Doriana Graye
Dorian Gray přestane – na rozdíl od svého portrétu – stárnout. Měnící se obraz ale slouží jako zrcadlo jeho duše. Z klidného mladíka se stává požitkář a manipulativní sobec, který strhává do propasti všechny kolem sebe.
„Znal jsem román od gymnázia, kdy to byla povinná četba k maturitě, ale tehdy mě žádný přesah nenapadal,“ přiznává představitel Doriana Ondřej Kraus. Wilde v knize popsal úpadek společnosti konce 19. století, kdy lidé berou život jako zážitek a neohlíží se na morálku.
Prázdnota všude
„Prezentují sami sebe, neposlouchají se navzájem, rozpadá se i konverzace a vznikají vyprázdněné bonmoty nebo výkřiky,“ popisuje režisérka Martina Kinská, jak se toto téma promítlo i do jazyka románu. Choreografka Miřenka Čechová, která na inscenaci ve Švandově divadle spolupracovala, zároveň promítla vyprázdněnost do hereckých gest.
Dekadentní prostředí inspirovalo i autora hudby Vladimíra Franze. „Je obrazem dnešní doby, kdy člověk spoléhá na všechno jiné než sám na sebe. Hledá svobodu všude jinde, hledá silné zážitky, ale pakliže nenajde svobodu sám v sobě, a tím i zodpovědnost, nenajde ani tu vnější,“ vykládá aktuálnost Obrazu Doriana Graye pro současné čtenáře a diváky.
Ondřej Kraus
Wildeův příběh vyvolal v době prvního vydání ve společnosti pozdvižení jako nemorální dílo a byl za zády autora cenzurován. Sám Wilde skončil později ve vězení – kvůli homosexualitě. Obraz Doriana Graye byl u soudu dokonce citován jako důkaz jeho nemorálností.
Do češtiny byl tento román poprvé přeložený už v roce 1905, deset let po autorově zatčení. Ve Švandově divadle v něm odraz současnosti může publikum hledat od 10. února.
