Praha - Ve věku 92 let dnes odpoledne zemřela spisovatelka Lenka Reinerová, podlehla těžké nemoci, se kterou 40 let bojovala. Odchází s ní i jedna velká část české kultury, protože Reinerová byla poslední německy píšící pražskou spisovatelkou. K českým čtenářům se její tvorba dostala až v 90. letech, kdy začalo nakladatelství Labyrint vydávat její knihy. V nich často vzpomínala na pražské přátele a známé: Kafku, Broda, Goldstückera, Foglara a zejména Egona Erwina Kische.
Z ženy, která byla ve svém životě přinucena okolnostmi k emigraci, ztratila své blízké v koncentračních táborech, byla vězněna za druhé světové války i po ní a bojovala s těžkou nemocí, do pozdního věku vyzařoval obdivuhodný elán a životní optimismus. Zachytila jej i Olga Sommerová ve svém dokumentu Moje 20. století, v němž Reinerová vystupovala vedle Soni Červené a Adrieny Šimotové.
Lenka Reinerová se narodila ve smíšené česko-německé rodině 17. května 1916. Pracovala jako novinářka, roku 1939 musela kvůli svému původu a politickému přesvědčení uprchnout do Francie, poté přes Maroko emigrovala do Mexika. Po válce se vrátila do Evropy, žila v Bělehradě a od roku 1948 v Praze.
Po návratu z exilu byla na začátku 50. let 15 měsíců vězněna. Také po roce 1968, kdy se veřejně angažovala, nesměla své práce publikovat a živila se jako překladatelka. Zatímco českým čtenářům zůstala téměř neznámá, ve východním Německu vycházely její prózy od 80. let.
V roce 1999 obdržela jako první nositelka literární ocenění Schillerův prsten za zásluhy o německý jazyk a literaturu. V roce 2001 jí tehdejší prezident Václav Havel za vynikající umělecké výsledky udělil medaili Za zásluhy.
Česká vydání jsou zpravidla upravené či rozšířené verze německých originálů, knihy byly přeloženy především díky Olze Walló a Janě Zoubkové. Nejznámější jsou Kavárna nad Prahou, Vůně mandlí nebo Všechny barvy slunce a noci.
