Ve věku 86 let zemřel tanečník, mim a choreograf Jaroslav Čejka. Jeho profesní vrchol je spojen s Národním divadlem v Praze. Byl držitelem Thálie za celoživotní mistrovství v oboru tanec a balet. Široká veřejnost si ho spojovala především s jeho komickou scénkou o slepici.
Zemřel tanečník a mim Jaroslav Čejka. Držitel Thálie se proslavil imitováním slepice
Divadlem byl Jaroslav Čejka fascinován od dětství. Tanečnicí byla i jeho starší sestra Violeta Makešová. „Jako malé dítě mě brávala do divadelní šatny. Seděl jsem, oči mi nestačily lézt z důlků, jak jsem všechno pozoroval, tu techniku, kostýmy, rekvizity. To na mě všechno působilo,“ vzpomínal.
Tanečník Národního divadla
Jako tanečník vynikal Jaroslav Čejka precizní klasickou technikou, ale navíc měl i herecký talent a smysl pro humor a nadsázku. „Byl srandista a ze všeho dovedl udělat vtip,“ popsal Čejku v pořadu 13. komnata jeho kolega z Národního divadla, tanečník Vlastimil Harapes.
Jednou z baletních hvězd Národního divadla byl Čejka od konce padesátých do poloviny sedmdesátých let. Ve zlaté kapličce vytvořil na čtyři desítky rolí. Byl mimo jiné Šaškem v Labutím jezeře, Truffaldinem ve Sluhovi dvou pánů, Paňácou v Coppélii, Eunuchem v Šeherezádě i Králem v baletu Z pohádky do pohádky. Za své nesplnitelné přání považoval roli Quasimoda ve Zvoníkovi od Matky Boží.
Tančil také na pódiích v Opavě, Plzni a Ostravě. Pětadvacet let spolupracoval s tanečním souborem Pavla Šmoka a se svou pantomimou sjezdil takřka celý svět. Před osmi lety převzal Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru tanec a balet.
GALERIE
jaroslav čejka
Komediální talent
Široké veřejnosti je Čejka známý hlavně díky svému komediálnímu a pantomimickému talentu. Do paměti televizních diváků se zapsal imitováním slepice při jednom ze silvestrovských vysílání.
„Říkají mi také slepičko. To člověka potěší. Zvířata mám ohromně rád. Vyrůstal jsem na vesnici. Slepice mě budily každý den ráno. Jak jsem to vyprávěl kolegům, vznikla z toho etuda,“ vyprávěl Čejka.
K pantomimě se dostal během vojny, kdy poprvé viděl na plátně gagy Laurela a Hardyho i Chaplina. „Tlačily mě vycházkové polobotky, a když byl poplach, měl jsem boty vyzutý, a honem jsem si je nazul – ale obráceně. Tak jsem vyšel jako Chaplin. Kluci z toho měli obrovskou psinu. A z toho mi vznikl nápad, že bych mohl Chaplina dělat,“ prozradil. Právě imitace Chaplina a také třeba zpěvačky Tiny Turnerové patřily kromě slepice mezi jeho „majstrštyky“.
Průkopník české travesty
V komických výstupech se často převlékal za ženu. Česká travesty komunita ho vnímá jako tuzemského průkopníka této show. „Bral jsem to jako parodii, nadsázku,“ říkal Čejka.
Ostravský rodák hrál také v téměř dvou desítkách seriálů a filmů, například Kdyby tisíc klarinetů, F. L. Věk, či pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Naposledy v roce 2009 ve snímku Tomáše Magnuska Pamětnice o třídním srazu po šedesáti letech. Sám sebe si zahrál v klipu Davida Kollera Čas nejde vzít zpátky z roku 2006.
Stále žil divadlem
Závěr života strávil v ústraní v domově seniorů. Dlouhá léta se staral o matku, která zemřela ve sto sedmi letech. Kvůli ní odřekl i nabídky ze zahraničí. Cestování ale podle svých slov miloval. „Někam jedete a voní to dálavou. Austrálie, Afrika, Ohňová země, Špicberky, Antarktida,“ vyjmenovával některé z cílů svých cest v pořadu 13. komnata.
Život si ovšem neuměl představit především bez blízkosti Múzy. „Stále žiju divadlem,“ říkal i v době, kdy už byl na profesní penzi.
Poslední rozloučení s Jaroslavem Čejkou se podle rodiny uskuteční na Městském hřbitově v Opavě, kde bude také pohřben.
