Mexiko - Byl jedním z nejvýraznějších světových představitelů flamenka. Jeho koncertní spolupráce s kytarovými velikány Johnem McLaughlinem a Al Di Meolou a jejich živá alba patří podle odborníků k vrcholným instrumentálním zážitkům 21. století. Španělský kytarista Paco de Lucía, který několikrát vystupoval i v Česku, zemřel po srdečním infarktu v Mexiku. Bylo mu 66 let.
Král flamenkové kytary
Slyšet jej čeští posluchaři mohli naposledy na flamenkovém festivalu v Olomouci loni v červenci. Uměl posluchače uchvátit skladbami, které byly fúzí flamenka s brazilskými rytmy, jazzem či klasickou hudbou. Ve hře na kytaru byl nenapodobitelný, údajně ani on sám prý nezahrál svou skladbu dvakrát úplně stejně.
Paco de Lucía byl nazýván králem flamenkové kytary, ceněn byl i za to, že pomohl zpřístupnit toto španělské lidové umění široké mezinárodní veřejnosti. Ke zpopularizování flamenka přispěl obohacením tohoto žánru o nové prvky a také o jeden úplně nový nástroj, bez něhož se dnes neobejde téměř žádné flamenkové představení. Jde o původně peruánský lidový nástroj - cajón, což je vlastně dřevěná bedna, na níž se sedí a rukama bubnuje do přední ozvučné desky.
Z flamenkové kolébky
Paco de Lucía se narodil jako Francisco Sánchez Gómez 21. prosince 1947 v Algeciras v jihošpanělské Andalusii, která je považována za kolébku flamenka. Za umělecké jméno (v překladu Luciin Franta) si později zvolil přezdívku, kterou mu dali kamarádi v dětství, aby ho odlišili od ostatních Františků v ulici. Prvním učitelem mu byl otec, flamenkový kytarista, který hudebníky vychoval i z Pakových čtyř sourozenců.
„Měli jsme hodně málo peněz, maminka pořád plakala a táta se to snažil nějak vyřešit. A tak otec, když mi bylo jedenáct, řekl: 'Víš, kolik je 8 a 8? Počítat umíš, školu nepotřebuješ, takže začneš pořádně hrát,'“ prozradil o svých začátcích Paco de Lucía.
Již ve 12 letech si začal vydělávat kytarovým doprovodem flamenkových zpěváků, za což získal tehdy i ocenění na prestižní mezinárodní soutěži v Jerez de la Frontera. První album nahrál jako čtrnáctiletý se svým bratrem, zpěvákem Pepém, s nímž dva roky nato vyrazil ve skupině tanečníka José Greka na první zahraniční turné, do USA. Za velký životní impulz označil později Paco tamní setkání s vynikajícím flamenkovým kytaristou Sabicasem, jenž ho nasměroval na vlastní cestu.
Flamenco a jazz
Osobitý styl je dobře znát již na desce Fantasía flamenca z roku 1969. Mezi širokou veřejností proslavila Paka v roce 1973 rumba Entre Dos Aguas (z alba Fuente y Caudal), kterou tehdy hrála rádia po celém světě. Za dobytí Bastily označily španělské noviny El País o dva roky později jeho vystoupení v madridském Teatro Real, jež bylo do té doby vyhrazeno klasické hudbě. Koncem 70. let objevil Paco kouzlo jazzové improvizace - a později vzpomínal na horké chvilky, kdy se ještě neorientoval v jazzových stupnicích a prý se jen tak tak na pódiu chytal.
V 80. letech natočil několik jazzových alb s Di Meolou a McLaughlinem, včetně živého záznamu jejich turné po USA Friday Night In San Francisco. V téže době založil s bratry Pepém a Ramónem sextet, jenž se uvedl v roce 1981 deskou Solo quiero caminar. Po rozmanitém albu Zyryab (1990), na němž se podílel i americký jazzový pianista Chick Corea, se Paco pustil do klasické hudby a odehrál i několik koncertů se symfonickým orchestrem.
Luzía a Camerón
Asi nejosobnější z jeho třicítky desek je předchozí album z roku 1998 Luzía, na němž Paco poprvé i zpívá. „Když to slyším, tak se stydím. I nejhorší zpěvák světa by to zazpíval lépe,“ tvrdil Paco, který ale tak chtěl co nejniterněji vyjádřit bolest nad ztrátou matky, jež během natáčení zemřela a podle níž album i nazval, a přítele Camaróna de la Isly, jednoho z největších zpěváků flamenka. Desítka alb, jež s ním nahrál, patří k základům moderního flamenka.
Spolu s Camarónem se objevili mimo jiné na albu Cositas Buenas z roku 2004 - dvanáct let po Camarónově smrti. Paco si totiž jeho hlas vypůjčil ze starých nahrávek a se španělským romským kytaristou přezdívaným Tomatito ho doprovodili duetem kytar. Skladby tohoto Lucíova posledního studiového alba, oceněného latinskoamerickou Grammy, se zrodily v Mexiku. „Odstěhoval jsem se na odlehlé místo doprostřed džungle na Yucatán. Žil jsem sám, kolem jen úžasný zpěv ptáků. Dva roky jsem strávil jen s kytarou a počítačem,“ vzpomínal kytarový maestro.
Jeho hudba zazněla ve filmech Carlose Saury nebo Woodyho Allena. Také Paco de Lucía byl držitelem četných ocenění včetně čestného doktorátu univerzity v Cádizu či Ceny prince asturského. S manželkou Casildou, s níž se oženil po dlouholeté známosti v roce 1977 v Amsterodamu, měl dvě dcery - Casildu (1978) a Lucíi (1979) - a syna Curra (1983).
