Po dlouhé nemoci, ve věku 71 let, zemřel v noci na čtvrtek uznávaný český dirigent Jiří Bělohlávek, který patřil mezi nejvýznamnější české umělce současnosti. Metropolitní opera, Carnegie Hall, Ceny Gramophone nebo Symfonický orchestr BBC – všechny tyto úspěchy ze světa klasické hudby tvoří mezníky jeho kariéry.
Řekli o Jiřím Bělohlávkovi:
Skladatel Krzysztof Penderecki: Byl to pro mě šok, že zrovna během mého pobytu v Praze zemřel tento velký dirigent, jedna z největších osobností české a slovenské hudby. Byl to on, kdo mě opakovaně zval do Prahy. Je to velká ztráta nejen pro zdejší hudbu, ale i pro světovou hudbu.
Ministr kultury Daniel Herman: Bude chybět naší i světové hudební kultuře.
Houslista Pavel Šporcl: Bělohlávkovo úmrtí je velikou ztrátou pro celou českou kulturu.
Ředitel festivalu Concentus Moraviae David Dittrich: Byl to fantastický dirigent s obrovským renomé, jeho neuvěřitelný entuziasmus po jeho příchodu k České filharmonii a energie, s jakou se pouštěl do práce, byla až nakažlivá. Bylo vidět, že ho to obrovsky naplňuje.
Moderátor Marek Eben, který s Jiřím Bělohlávkem připravoval program Zkouška orchestru: Považoval jsem si na něm, že on jako dirigent byl vždy ohromně vkusný. Nikdy se nedopouštěl něčeho levného. V hudebním vyjádření se vždy podřídil autorovi a nikdy nechtěl, aby dirigent trčel nad autorem. On byl prostě ve službách toho autora a s tím se tak často nesetkáme.
Povahou introvert, povoláním extrovert
Ve světě klasické hudby se Bělohlávek prosadil kombinací přesnosti, náročnosti a nesmírného citu pro interpretace českých skladatelů. Přitahovala ho zejména díla Dvořáka, Janáčka a Martinů. V roce 2004 zazářil s Janáčkovou Káťou Kabanovou na patrně nejvyšší operní metě na světě, tedy v newyorské Metropolitní opeře. V únoru 2007 se tam vrátil opět s Janáčkem, s Její pastorkyní, v březnu 2009 s Dvořákovou Rusalkou.
„Hudba je smysl mého života. Já dokonce pociťuju radost, i když si noty jenom čtu.“
Sám o sobě říkal, že je povahou introvert a povoláním absolutní extrovert. Podle něj „má mít dirigent dostatek pevnosti, aby uměl svou představu sdělit a vyžadovat, ale zároveň má mít i dostatek empatie, aby uměl reagovat na citlivou situaci, která může nastat“.
Připomeňte si mistrovské dirigentské umění Jiřího Bělohlávka v záznamu závěrečného koncertu Martinů festu 2015. Bělohlávek řídí orchestr PKF – Prague Philharmonia:
Návraty k České filharmonii
V posledních letech působil Bělohlávek jako šéfdirigent České filharmonie. Vedl ji od září 2012, na začátku letošního roku podepsal smlouvu na dalších šest let. S předním tuzemským orchestrem vystupoval v nejslavnějších koncertních sálech, pořídil s ním také ceněnou nahrávku všech Dvořákových symfonií a koncertů.
Českou filharmonii řídil ale už ve čtyřiadvaceti letech jako asistent tehdejšího šéfa Václava Neumanna, kterého si velmi vážil. Stálým dirigentem filharmoniků se stal v roce 1981 a funkci šéfdirigenta po Neumannovi převzal v roce 1990.
Po dvou letech spolupráce ho však spory donutily odejít. Část orchestru si odhlasovala jako nového šéfa Gerda Albrechta a Bělohlávek rezignoval. K tehdejší situaci se pak Bělohlávek vyjádřil roku 1996, kdy deníku Právo mimo jiné řekl, že z filharmonie „momentálně nevyzařuje duchovní jas, ta nejdůležitější kvalita, kterou má přinášet“. S filharmonií přesto nikdy nepřestal spolupracovat.
V roce 2015 pořídila Česká televize záznam koncertu, na němž Česká filharmonie pod vedením Jiřího Bělohlávka uvedla Dvořákovy Slovanské tance. Připomeňte si večer v následujícím videu:
Oceněná „služba hudbě“
Jako hostující dirigent řídil i další významné orchestry: Rotterdamskou filharmonii, Berlínskou filharmonii, Newyorskou filharmonii, Orchestr lipského Gewandhausu, Bostonský symfonický orchestr, Vídeňské filharmoniky, Clevelandský orchestr a další.
Silný vztah má především k britské scéně. V čele Symfonického orchestru BBC stál od roku 1995, v letech 2010 a 2012 se mu navíc dostalo výsady dirigovat závěrečný koncert londýnských Proms.
Královna Alžběta II. mu udělila Řád britského impéria za „službu hudbě“. Od roku 2001 je také nositelem české medaile Za zásluhy. Bělohlávek je prvním dirigentem, jemuž se po legendárním Herbertu von Karajanovi podařilo získat prestižní cenu Gramophone Award za orchestrální nahrávku ve dvou po sobě následujících letech (v roce 2012 za nahrávku symfonií Bohuslava Martinů a o rok později za nahrávku hudební básně Pohádka léta Josefa Suka).
Violoncellista a pedagog
Pražský rodák Bělohlávek začínal jako violoncellista, ale záhy u něj převládlo dirigování. Už za studií na AMU, která dokončil v roce 1972, se stal finalistou Karajanovy dirigentské soutěže. Samostatně pak začínal u Státní filharmonie Brno. Od roku 1977 vedl 12 let Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK a naplňoval svou vizi „vytvoření konkurenčního ansámblu výkonnostně srovnatelného s Českou filharmonií“.
Po dvouletém šéfování České filharmonii a nuceném odchodu vytvořil z mladých hudebníků v roce 1994 Pražskou komorní filharmonii, kterou vedl až do roku 2005. Od poloviny 90. let též vyučoval dirigování na HAMU, kde vychoval řadu výborných dirigentů mladší generace Jakuba Hrůšu, Tomáše Netopila nebo Tomáše Hanuse.
Nikoliv všechny záměry se zdařily. Kromě toho, že odešel z čela České filharmonie, odmítl v roce 1997 místo šéfa opery Národního divadla kvůli nesplnění dohodnutých podmínek, podobně v roce 2004 odešel z funkce designovaného uměleckého ředitele Slovenské filharmonie. Přesto se Jiří Bělohlávek stal světoznámou tváří nejlepší tradice české hudby.
