Praha – Fantazií ve svém díle nešetřil, inspiroval Balzaca nebo Baudelaira. Tvorbu Giovanniho Battisty Piranesiho, geniálního grafika italského baroka, představuje od 20. listopadu Národní galerie. V barokním Clam-Gallasově paláci připravila rozsáhlou výstavu Piranesiho grafických listů z osmnáctého století.
Piranesi (1720–1778) získal umělecké vzdělání v Benátkách, kde strávil dětsví a mládí. Poté se usadil v Římě a zcela propadl kouzlu antických památek. Byl mužem mnoha profesí – vystudoval architekturu, věnoval se scénografii, archeologii, navrhoval interiéry. Jeho tvorba zahrnuje mimo jiné architektonické realizace (kostel Santa Maria del Priorato v Římě), teoretické polemiky o archeologii nebo badatelské snahy o přesné zachycení mizejících antických památek – do výtvarných dějin je ale zapsán především jako mimořádný grafik.
Zpočátku sklízel uznání zejména za veduty římských památek. Veduty v dobách, kdy neexistovala fotografie, byly oblíbeným dárkem a suvenýrem. Mimochodem byly součástí výzdoby i nejednoho paláce či sídla v českých zemích. Piranesi zachycoval barokní chrámy, paláce, náměstí a fontány i antické stavby věčného města. Zobrazil třeba Koloseum nebo Svatopetrské náměstí ve Vatikánu.
„Jedním z raritních kousků je mapa města Říma, která byla vydána v roce 1748. Piranesi k ní vytvořil veduty s pohledem na římské pamětihodnosti, uspořádány jsou ale jinak než ve skutečnosti, čili je to spíš taková architektonická fantazie,“ upozornila na zajímavost z grafikovy tvorby spoluautorka výstavy Blanka Kubíková.
S fantazií nešetřil ani ve svém nejproslulejším grafickém cyklu Carceri neboli Žaláře. Nejsou reálné, jde jen o umělcovy představy starověkých vězení se zneklidňující atmosférou nekonečných chodeb a schodišť. „Někteří autoři v nich hledali paralelu lidské duše moderního člověka, jeho zpytování, nejistot a úzkostí. Současná bádání se spíše kloní k názoru, že to byla formální hříčka, nicméně výsledek je velmi působivý,“ dodala kurátorka.
Uhrančivá expresivita Piranesiho grafik zapůsobila v pozdější době na některé literáty, kteří se jeho tvorbou inspirovali ve svém díle: Victora Huga, Honoré de Balzaca, Charlese Baudelaira nebo Aldouse Huxleyho. Národní galerie výstavu umístila do Clam-Gallasova paláce, barokní stavby architekta Johanna Bernharda Fischera z Erlachu, jehož práce byla pro změnu jedním z prokazatelných inspiračních zdrojů pro Piranesiho. S Geniálním grafikem italského baroka se tu návštěvníci mohou seznámit do 1. února.
