Pražská galerie Kvalitář představuje dva výrazné autory současné české malířské scény. Tvorbu Zdeňka Trse, který vytváří estetizovaná minimalistická plátna, a předčasně zesnulé Michaely Vélové Maupicové. Oba vystavující pojilo přátelství.
Zdeněk Trs a Michaela Vélová Maupicová tvořili z neklidu
„Na těch malbách není nejpodstatnější to, že jsou fantasticky namalované, že mají hlavu a patu, ale jejich duchovní hloubka. To poznání věcí a proporcí – od Fibonacciho přes astronomii a poznání Měsíce až po šišky, lastury – to vše je obsahem těchto maleb, a ty věci jsou syntetizovány velice sofistikovaným způsobem,“ popisuje plátna Zdeňka Trse kurátor Jan Dotřel.
Výtvarník z generace čtyřicátníků inspiraci čerpá z přírody. „Je to archetyp, který se mi neustále objevuje a nenechává mě v klidu, není to nic úplně konkrétního, ale snaha o převedení do jazyka geometrie, aby se z toho stalo něco univerzálního,“ vysvětluje.
Vnitřní neklid
Cestou geometrie a abstrahování světa se vydala i Trsova vrstevnice Michaela Vélová Maupicová. Ve svých kresbách ale pracovala s jiným jazykem – atomizací a rytmizací tvarů. „Dílo Michaely Maupicové je hledáním výrazu. Vnitřní neklid, který se projevuje tím, že od návrhu, objektu, realizace se posunuje ke strukturám, které vyvíjí pohyb a reflektují autorčinu potřebu dostávat se dál a dál, za další horizont,“ říká kurátor Petr Vaňous.
Oba umělci hledali a hledají dokonalost. Ideální výsledek je podle Zdeňka Trse chvíle, kdy si uvědomí, že jinak to ani namalovat nešlo. Jejich tvorba na výstavách Stín mysli a Proměna je k vidění do 6. dubna.