Každý den Cannes oznamuje nové hvězdy, nové filmy a nové prodeje. Fanoušky obšťastňují pohledy na Julianne Mooreovou, Juliette Binocheovou, Valerii Bruni Tedeschiovou, Stevena Spielberga, Gaela Garcíu Bernala, Micka Jaggera a mnoho dalších. A objevovány jsou i hvězdy vycházející, třeba dcera Johnnyho Deppa Lily-Rose.
Navzdory tomu se všichni v Cannes shodují, že je tu oproti minulým letům letos méně lidí a méně neprůchodných davů. Příčiny jsou dvě a zjevné - zřejmě se někteří rozhodli účast v Cannes vypustit po útocích v Paříži a Bruselu. K takovému rozhodnutí jim mohlo dopomoct i to, že Cannes se během festivalu stává stále dražším a dražším místem. Třebaže je menší počet diváků patrný, čísla o počtu obchodníků v Cannes pokles neukazují.
Ze slavných jmen se nenechal odradit třeba Steven Spielberg. Přijel s adaptací pohádky Obr Dobr, který se tu promítl ve světové premiéře před velkou prázdninovou distribucí. Příliš uhlazený, příliš zadumaný a poněkud nezáživný, tak aspoň referují o filmu recenze v Cannes.
Vedle Spielbergovy novinky, která má i přes vlažné ohlasy své v kinech na celém světě jisté, vystřeluje Cannes ve svém tradičním mixu superhvězd a málo známých osobností na oběžnou dráhu například film Tanečnice a jeho herečky Soko a Lily-Rose Deppovou.
Tanečnice byla natočena ve francouzsko-belgicko-české koprodukci, ale z českých reálií tam není nic, koprodukce je jen finanční. Francouzská hudebnice Soko, známá z oblasti indie rocku a punkové scény, hraje průkopnici moderního tance Loïe Fullerovou na přelomu 19. a 20. století. Film líčí trnitou cestu Fullerové ke slávě vrcholící angažmá v pařížské Opeře. Lily-Rose Deppová se ve filmu objeví jako její následovnice i konkurentka Isadora Duncanová.
Obě herečky patří v Cannes k velmi fotografovaným i pronásledovaným – ta první kvůli bulvárním informacím, že se právě rozešla se svou přítelkyní Kristen Stewartovou, která je díky rolím v několika canneských filmech také na festivalu přítomná, ta druhá díky svým slavným hereckým rodičům Johnu Deppovi a Vanesse Paradisové.
Ale festivalový lesk začíná obestírat film i z jiných důvodů. Stává se totiž dobře prodávaným titulem na filmovém trhu, což nepochybně dělá radost jeho režisérce Stéphanii Di Giusto a především producentovi Alainu Attalovi. Oba v Cannes přiznali, že do něj dali mnoho peněz i energie. „Byla to bláznivá výroba a teprve čas ukáže, zda to, že jsem režisérku tak bezvýhradně podporoval, byla správná volba,“ uvedl Attal.
A ještě jedna čerstvá, víc česká festivalová stopa. V sekci Cannes Classics byl uveden digitálně restaurovaný film Ikarie XB 1 režiséra Jindřicha Poláka z roku 1963. Hned svými úvodními scénami český sci-fi snímek připomněl ducha filmů 60. let. A přestože digitalizace film posouvá pro změnu do budoucnosti, není od věci se zamyslet, proč právě teď tenhle titul zaujal lidi v Cannes.
