A to nekompromisně, nabušeně a vítězně. Ostatně jinak to ani nejde, protože kdyby je Logan nevybudil a jeho mise do minulosti selhala, ovládli by monstrózní Sentinelové (stejně geniálního jako svinského skrčka Truska) tenhle svět, což by byl jeho i náš konec. Režisér prvních dvou epizod Bryan Singer se vrací na místo činu ve velkém stylu a přivádí sebou (skoro) všechny, co mají k tématu co říci. Stará dobrá škola vítězí a nesmiřitelní nepřátelé Xavier a Magneto si nakonec možná přece jen nepůjdou po krku.
Od doby, kdy kreativci Marvel Comics Jack Kirby a Stan Lee v roce 1963 vyslali do světa první tištěné X-Meny, uplynulo už hodně bouřlivé komiksové vody. Po vlažnějším rozjezdu se tahle parta mutantů s nejrůznějšími nadlidskými schopnostmi rozjela na vítězné vlně, která se musela nutně přelít i přes filmové plátno, na něž přivedl základní tým téhle party v roce 2000 již zmiňovaný Bryan Singer. Po prvních filmových X-Menech následovaly zhruba v tříletých odstupech další: dvojka, ve které Singer ještě více přitlačil na pilu, na akci sázející X-Men: Poslední vzdor, X-Men Origins: Wolverine, vracející se až k počátku série do sedmdesátých let, a brilantní jízda X-Men: První třída, která jde ještě dál do minulosti, kdy válka mezi Xavierovými chápavými mutanty a Magnetovým agresivním Bratrstvem vlastně začala. Celkem pět vydařených kousků libové komiksové série (jejichž kvalita kulminuje v prvních dvou epizodách a První třídě), což jasně signalizovalo, že nutně přijde další pokračování – a právě to se teď stalo!
Jejich válka dosud neskončila!
X-Men: Budoucí minulost je nadupaný a tempařsky odvedený spektákl, jenž lze chápat v rámci série i jako jakési dílčí shrnutí dosavadního, opírající se o kvalitní a s elementární logikou nezápolící scénář Simona Kinberga (což v tomto žánru nebývá až tak samozřejmé), jistou režii téměř padesátníka Bryana Singera, který se po televizních projektech a Jackovi a obrech znovu vrátil na parketu, kde to umí a kde je mu dobře, a bezchybné herecké výkony staronového týmu, který to dal nejen v hlavních, ale i vedlejších, spíše epizodních partech.
Ostatně kudy a jak s X-Meny dál, se uvažovalo již od První třídy a zdá se, že vítězný koncept generačního propojení nabízí spoustu výživných možností, vyjádřených prolnutím dvou základních dějových rovin (z nichž ta zásadní je situována do sedmdesátých let minulého století) a předpokládá svérázné cestování časem, kde minulost a přítomnost vlastně existují paralelně. Že to zní poněkud složitě, zašmodrchaně a vzbuzuje pocit, že se v tom bezbranný divák ztratí? To je jenom klamné zdání, protože velkou zásluhou režiséra Singera (jehož projekty vydělaly údajně již dvě miliardy dolarů) je fakt, že dokázal všechny peripetie tohoto sofistikovaného příběhu přehledně a logicky „učesat“ tak, že každá z mnoha postav, které tu tvrdí děj nebo se jím jen mihnou, má přesné místo, srozumitelně definovanou roli a jasné poslání.
S jistou (nevelkou) nadsázkou lze konstatovat, že Singer tu ukuchtil výživné menu pro štamgasty i náhodné, hladové pocestné, což znamená, že tuhle story může bez úhony absolvovat i divák mutantskou sérií dosud nepoznamenaný, zatímco příslušník X-Menského fank klubu bude spokojeně příst, jak se to všechno najednou krásně spojilo, vysvětlilo a vyřešilo.
Je až s podivem, jak elementární vzorec boje Dobra a Zla, o který je celá sága opřena, spolehlivě a neúnavně funguje, aniž by potřebovalo nonstop ilustrativní akci. Té v těchhle X-Menech zas není tak mnoho, a přesto nenudí a působí jako tempařsky naspeedovaný spektákl. Možná i proto, že ta, která je tu zakomponována, je natolik výživná, že na ní jen tak nezapomenete (viz bohužel až příliš krátké, místy podtočené sólo Evana Peterse).
U moci jsou ti nejhorší – je třeba spojit síly
Jakkoli to může působit, že klíčovou figurou je tu stálice série, nezničitelný bojovník Logan, jenž učinil z bytelně osvaleného Hugha Jackmana (recept: kuřata, zelenina, posilovna) kultovní hvězdu, klíčovým faktorem je vyřešení vztahu dvou znepřátelených vůdců Charlese a Erica, který Logan spíše „moderuje“ a usměrňuje tam, kde mu to tihle supermutanti dovolí. Je zajímavé vidět je v jejich mladším i současném vydání a držet palce, zdali se profesor X probere ze své apatické letargie, najde novou motivaci, vypne nohy, zapne mozek a předvede, co se od něj čeká, a jestli se zaťatý Eric, v němž cítíte pořád kus pořádného hajzla, kousne, aby jeho rod přežil.
Tuhle základní pánskou sestavu ještě doplňuje modrá vamp se žlutým kukučem Jennifer Lawrencová jako Raven, která se trhla (snad proto, že jí profesor jednou vlezl do hlavy, což patří k jeho běžným zlozvykům) a jíž je třeba odlovit, aby už dál sveřepě nešla po cestě své osobní pomsty. Jediné, co chce, je zprovodit ze světa ústředního záporáka, zlobou sršícího liliputa dr. Bolivara Traska, jenž slizce tvrdí, že mutanti odsoudí lidstvo do role neandrtálců, a nabízí konečné řešení, které mohou zařídit jeho více než pětimetroví zabijáci Sentinelové.
Tak se mutanti stali terčem, který proti nim začal spojovat lidstvo, a když něco nepodniknou, budou vyhlazeni. Budoucí minulost sebejistě surfující na vlně současných komiksových mega ekranizací (i tentokrát se z prasátka muselo vysypat něco přes dvě stě milionů dolarů) je výživná a zábavná podívaná, která v rámci série elegantně propojuje její hranice. Nabízí přesné, jisté a profesionální výkony všech zúčastněných, poněkud samoúčelně levitující stadión, sugestivní vizuál Singerova dvorního kameramana Newtona Thomase Siegela – a také naději (hraničící s jistotou), že se v tomto duchu pojede dál.
X-MEN: DAY OF FUTURE PAST / X-MEN: BUDOUCÍ MINULOST. USA 2014, 132 min., české titulky/dabing, od 12 let, 2D/3D. Režie: Bryan Singer. Scénář: Simon Kingberg. Kamera: Newton Thomas Sigel. Hudba: John Ottman. Hrají: Hugh Jackman (Logan/Wolverine), James McAvoy/Patrick Stewart (profesor Charles Xavier), Michael Fassbender/Ian McKellen (Eric Lehnsherr/Magneto), Jennifer Lawrencová (Raven Darkholmeová/Mystique), Nicholas Hoult (Hank McCoy/Beast), Peter Dinklage (Bolivar Trask), Omar Sy (Bishop). V kinech od 22. května 2014.
