Praha – Věc Makropulos, fantastická komedie Karla Čapka se záhadnou, až detektivní zápletkou, je bezesporu nejočekávanější premiérou činohry Národního divadla v této sezoně. Samo o sobě by uvedení jedné z nejznámějších Čapkových utopií žádnou převratnou událost neznamenalo, kdyby se ovšem režie inscenace, scénické výpravy a světelného designu neujal americký režisér a scénograf Robert Wilson. Na počátku spolupráce s činohrou ND byla jeho návštěva Prahy, kam se přijel podívat na účinkování své dávné přítelkyně Soni Červené v opeře Zítra se bude… Této operní pěvkyni také svěřil hlavní roli záhadné femme fatale Emilie Marty.
Čapkova komedie, napsaná v roce 1922 a v témže roce poprvé uvedená ve Vinohradském divadle, byla dlouhou dobu známa spíše v souvislosti s libretem, které podle ní vzniklo ke stejnojmenné Janáčkově opeře. Teprve v posledních letech se objevuje na našich divadelních scénách ve větší míře. "Myslím, že je nutné toto dílo znovu objevit. Je to bláznivě zamotaný příběh a mne velmi zaujala absurdita textu. Připravuji netradiční inscenaci Věci Makropulos, která bude se všemi předchozími zcela nesrovnatelná," nechal se slyšet Wilson.
Robert Wilson, režisér, výtvarník a světelný designér, je od konce 60. let minulého století vnímán a oceňován jako jeden z nejoriginálnějších a nejsvébytnějších divadelních tvůrců soudobého divadla. Například součástí scénografie inscenace Věc Makropulos je i unikátní světelná opona o rozměru 9 x 8 metrů, na níž je umístěno 54 na sobě nezávisle ovládaných světelných okruhů, které umožňují rozsvěcet skupiny jednotlivých písmen.
Wilson není troškař
„Pro divadlo je Robert Wilson smrtelná záležitost, protože jeho nároky na přípravu a servis, který je s tím spojený, jsou enormní,“ tvrdí umělecký šéf činohry Michal Dočekal a dodává: „Jsem ale přesvědčen, že se to vyplatí, nemůžete samozřejmě uvažovat jenom v otázkách finančních, je potřeba zvažovat i to, že máme ojedinělou možnost vidět dílo našeho klasika v režii dnes už klasika moderního divadla. O tom, jestli se to vyplatí, pak není sporu.“
Wilson je nejspíše nejvýraznější osobností světového divadla, která v činohře ND kdy pracovala. Výběr Čapkovy hry slibuje odlišný vhled do tvorby českého autora, inscenaci založenou na mnoha vrstvách textu, na kontextech, které publikum doposud možná nevnímalo.
Zároveň se ale podle Dočekala Wilson při vytváření inscenace nechal Čapkem inspirovat: „Věc Makropulos napsal na počátku 20. století, kdy divadlo bylo v neuvěřitelném modernistickém vzestupu, konstruktivismus, expresionismus, to všechno na bratry Čapkovi působilo, byli toho součástí. V jistém smyslu se dá určitě říct, že to je inscenace, která je v duchu autora, a i inspirace Josefem Čapkem a jeho výtvarným dílem je v ní patrná.“
Odměnou za luštění bude zážitek
Věc Makropulos je prvním Wilsonovým setkáním s činohrou ND, na naší přední scéně ale nepracuje poprvé. V opeře Národního divadla v červnu uvedl premiéru Káti Kabanové a před lety zde velmi úspěšně nastudoval Janáčkův Osud. Jeho uvedení znamenalo pro pěvkyni Soňu Červenou návrat do Národního divadla po letech emigrace. Alegorická němá postava Osudu byla její pátou spoluprací s Wilsonem, s nímž se předtím potkala na světových jevištích.
"Rukopis zůstává stejný, je sice nečitelný, ale určitě se vyplatí, aby ho obecenstvo rozluštilo, protože je to inovace divadelní režie, je to přibližování textů jiným způsobem, obrazy, charaktery, náladami, je to úžasná režie, kterou by se mělo vydat činoherní i operní divadlo," vysvětlila Červená v čem pokládá setkání s Wilsonem, ať už na jevišti, nebo v hledišti, za výjimečné.
Podle Michala Dočekala nabídne Věc Makropulos ve Wilsonově režii divákům především zážitek. Zda jeho inscenaci přijmou s nadšením, si netroufne odhadovat, i když ohlasy z předpremiér jsou spíše příznivé: "Potlesk, jak jsem slyšel, byl velmi vřelý, a na činohru neobvyklé volání bravo je možná nějakým příslibem, ale bylo by rouhavé, kdybychom před premiérou něco takového říkali, mohli bychom to zakřiknout, ale já jsem přesvědčen, že se to skutečně stane."
Věc Makropulos uvede Národní divadlo na scéně Stavovského divadla v premiéře 18. a 19. listopadu, první repríza je plánována na 3. prosince. Další role ztvárnili Miroslav Donutil, Filip Rajmont, Václav Postránecký, Petr Pelzer, Pavla Beretová, Jan Bidlas, Milan Stehlík a jako host Vladimír Javorský. Autorem hudby je Aleš Březina, kostýmy vytvořil Jacques Reynaud.
