Možná že to byl přece jen pozdní nápad kurátora Floriana Steiningera uspořádat spolu s přepečlivou Lisou Ortner-Kreilovou takovouto výstavu. Ale pro českého diváka, kterému není zatěžko zajet do bývalého sídelního města, pozdě není. Díky vídeňským výstavním možnostem má tak možnost si dále doplňovat, upřesňovat a vychutnávat informace o důležitých tvůrcích i době. Ano, jak jinak, když Praha nemá ani chuť, ani peníze a v podstatě ani zájem se ze svého mnohasetletého výstavního spánku probrat.
Tak popořadě: české publikum je neustále dezinformováno v případě Andyho Warhola – jeho život, nasazení, intelektuální kapacita, průbojnost či vedoucí role ve druhé polovině dvacátého století při vytváření tváře současného umění a propojených oblastí jsou stále karikovány českými médii. Známe jen malou, i když důležitou část díla, z Warholova života pak trosky bulvárních informací a ani tvůrci Warholova muzea v Medzilaborcích neměli dostatek finanční energie, aby vybudovali víc než jen příjemnou nástěnku. Pořádnou Warholovu výstavu jsme vlastně v Čechách neviděli nikdy.
Jean-Michel Basquiat je znám mezi obcí streetartistů, a to jen zlomkově, pak mohli čeští diváci o něm vidět lehce zkomolený americký narůžovo natřený film a občas byla možnost zajet na výstavu (například v benátském Palazzo Correr).
Pomineme-li nespornou výtvarnou hodnotu Basquiatova díla i nezpochybnitelnou Warholovu roli, pak je zapotřebí připomenout, že Basquiat byl synem ministra vnitra na příšerném Haiti a Warhol uměl velmi dobře počítat. Když Basquiatova hvězda zářila až nesnesitelně, Warhol rád otevřel svoji (doufejme jen intelektuální) náruč a přihřál své uhasínající záření spoluprací s novou, dynamickou, spornou, ale přesto důležitou hvězdou. A právě výsledky tohoto prolnutí nám teď v pěti sálech představuje vídeňské Bank Austria Kunstforum.
Švýcarský galerista Bruno Bischofberger, který v roce 1983 obě hvězdy seznámil, měl dobrý nápad a šťastnou ruku. Výtvarná řeč obou osobností byla v tu dobu propojitelná, přes odlišný styl, životní postoje, zkušenosti i názor. Však také kurátor nás nechává logicky v prvním sále vychutnávat typické a dobře zrestaurované doklady o výtvarné řeči každého z autorů.
Zralé práce Warholovy, tolikrát citované, nijak nesnižují půvabnou hodnotu Basquiatových vystavených děl. Formátově i barevně jako by na sebe oba autoři čekali, i když vše hovoří proti tomuto tvrzení. Na svých několika společných pracích oba zdvořile ustupují, dávajíce prostor typickým stopám toho druhého. Můžeme prolnutí sledovat s pobaveným a laskavým úsměvem, je to v dějinách malířství příběh ojedinělý. Navíc milý, vtipný a opravdu plný pochopení a úcty. Jde to však vůbec? Do jaké míry lze propojit ikonu pop-kultury s někým, kdo zastupuje (jakoby) bojující ulici a vytváří zcela jiná poselství? To je hlavní napětí celé výstavy, navíc ve chvíli, kdy oba styly jsou již do jisté míry pryč.
Doba je sice jinde, ale hvězdné setkání visí před námi jako nečekaný unikát. V zádech však cítíme vražený nůž pochybností - nemůže to vše být jen opravdu studený Warholův kalkul? Nebo z druhé strany kalkul okouzleného Basquiata? Do jaké míry zde hrála roli homosexualita, do jaké míry počínající Basquiatova drogová katastrofa, Warholovo neuvěřitelné bolestínství a strach před tehdy vynořivší se nemocí AIDS? Pravděpodobně alespoň v mysli obou autorů je tam všechno.
O to více vzrušující jsou vystavená díla. Hledání hranice mezi všemi vloženými energiemi, tlaky, postoji a situacemi před barevnými plátny je obtížné a matoucí. Role zprostředkovatele, gigantické výstavy jako Documenta, tehdejší newyorské snobské prostředí – to všechno bylo ve hře. A samozřejmě peníze. Velké peníze.
Výstava je unikátem, tak trochu detektivkou. Ale zapomeňte na všechny pochyby a věnujte se výtvarné kráse vystavených děl. A hlavně - díky Vídni opět za otevřenost a cílevědomost. Vypravte se proti toku času a skočte si o třicet let zpět.
WARHOL/BASQUIAT. Kdy a kde: Bank Austria Kunstforum, Vídeň; otevřeno denně 10:00 - 19:00, v pátek 10:00 - 21:00, výstava potrvá do 2. února 2014.
