Londýn - Snímek, na němž je republikánský voják za občanské války ve Španělsku právě zasažen střelou a padá k zemi, je jedním z nejznámějších snímků v historii a rázem proslavil jejího autora, maďarského fotografa Roberta Capu. Později se objevily spekulace, že fotografie ze září 1936 byla zinscenovaná. Současná výstava v londýnském středisku Barbican věnovaná Capovia jeho partnerce, fotografce Gerdě Taro, se snaží tuto otázku vyřešit a na základě zkoumání jejich fotografií z daného dne dochází k závěru, že snímek je autentický, byť asi nebyl pořízen v boji.
Oběť pochybností
Snímek, jímž dvaadvacetiletý Capa (1913-1954) zachytil okamžik smrti republikánského vojáka, se stal emblematickým obrazem španělské občanské války a zřejmě nejslavnější válečnou fotografií. Po letech se ale také stal předmětem pochyb - proto, že sám Capa o něm nerad hovořil, a zejména proto, že nebylo známo jméno mrtvého na snímku. Tyto pochyby o autenticitě slavného snímku vyvrcholily v roce 1975 v knize Philipa Knightleyho The First Casualty (První oběť). Podle ní byl dokonce Capa v době pořízení snímku s jednotkami generála Franka.
Autor řady studií o Capovi Richard Whelan nicméně vyvrátil tuto námitku a připomněl, že se již dříve podařilo určit totožnost padajícího vojáka, jímž je čtyřiadvacetiletý textilní dělník Frederico Borrell García.
Snímky z osudného dne jako důkaz
Výstava v Londýně využívá dosud neznámých snímků, které byly letos objeveny v newyorském International Center of Photography. Vystaveny jsou tak všechny fotografie, které Capa a jeho partnerka a fotografka Gerda pořídili poblíž Córdoby za celý den, kdy vznikl snímek padajícího republikánského vojáka, tedy 5. září 1936. Na několika z nich je spolu s dalšími vojáky s puškou právě později zasažený Borrell García.
Nově objevené snímky studoval nejprve Whelan a po jeho smrti v květnu Cynthia Youngová, která je i kurátorkou londýnské výstavy. Podle ní Borrell García nebyl zabit v boji, jak tvrdil tisk v době, kdy byl snímek zveřejněn. „Objevilo se několik teorií o tom, zda voják byl skutečně zastřelen během bitvy. Když se díváme na snímky, je jasné, že nešlo o bitvu. Je pravděpodobné, že vojáci cvičili - buď kvůli sobě nebo kvůli Capovi,“ řekla Youngová, která uvedla, že všechny snímky Capy i jeho partnerky jsou seřazeny podle čísel na negativech.
Autoři výstavy se domnívají, že toto cvičení vyvolalo reakci nepřítele, který spustil palbu, a v té chvíli Capa stiskl spoušť. Stejného názoru je i Capův přítel a někdejší editor časopisu LIFE John Morris, který si myslí, že voják pózoval ve chvíli, kdy ho zasáhla střela. „Nikdy o snímku nemluvil a chápu proč. Nikdo nechce, aby jeho reputace souvisela se smrtí člověka,“ řekl jedenadevadesátiletý Morris listu Financial Times.
Za fotografii položili život oba
„Jestliže vaše snímky nejsou dost dobré, je to proto, že jste nebyl dost blízko,“ tvrdil Capa a snahu být co nejblíže akci potvrzují i vystavené slavné snímky z vylodění v Normandii, které mezi jinými inspirovaly i Stevena Spielberga při natáčení filmu Zachraňte vojína Ryana.
Capovu výstavu v Barbicanu doprovází první velká samostatná expozice snímků Gerdy Taro, která byla jednou z prvních válečných fotografek a první ženou, která na frontě přišla o život - poté, co zemřela v roce 1937 pod pásy tanku při ústupu z obleženého města Brunete, se jejího pohřbu v Paříži zúčastnily desetitisíce lidí.
Její jméno postupem let zastínila sláva jejího partnera, přestože pseudonym Robert Capa vymysleli spolu. Maďarský žid André Friedmann, který emigroval do Francie, a polská židovka z Německa Gerda Pohorylleová si vymysleli jméno fiktivního amerického fotografa Roberta Capy, aby se jejich snímky lépe prodávaly. Pseudonym Robert Capa si pak ponechal Friedman a Pohorylleová se stala Gerdou Taro. Capa zahynul v roce 1954 při bojích ve Vietnamu, kde šlápl na minu.
