New York - Jeho tvorba nebyla vždy přijímána jednoznačně, nyní je ale většinou obdivována a řazena k nejvýznamnějším uměleckým počinům 20. století. Hudba skladatele ruského původu Igora Stravinského šokuje „divokým smutkem“, novátorstvím, posunováním hranic a zkoumáním nového. Tento světoběžník, jenž sám sebe označoval za „vynálezce hudby“, očaroval svět svými balety Svěcení jara, Pták Ohnivák či Petruška, pak ale ještě dvakrát změnil styl své hudby. V Rusku narozený, poté francouzský a americký občan Stravinskij, kterého časopis Time zařadil mezi sto nejvlivnějších osobností 20. století, zemřel 6. dubna 1971, v 88 letech v New Yorku.
Svěcení jara
Za „opus magnum“ hudby 20. století se často označuje Stravinského Svěcení jara. Smlouvu na zkomponování těchto baletních obrazů z pohanské Rusi Stravinskij podepsal se šéfem Ruského baletu Sergejem Ďagilevem v létě 1911 v Karlových Varech. Šokující premiéra plná křiku a bitek v hledišti byla v květnu 1913 v pařížském divadle na Champs-Elysées.
Skladatel Claude Debussy pak řekl, že „bubnování černochů dosud nebylo všeobecně uznáno za hudbu“, podle básníka Jeana Cocteaua bylo Svěcení jara naplněno „divokým smutkem a porodními bolestmi Země“, skladatel Arthur Honegger jej přirovnal k atomové bombě, která převrátila celou epochu.
Ruský skladatel Dmitrij Šostakovič, který Stravinského považoval za jediného skutečně velkého skladatele 20. století, o Svěcení řekl, že je to „dosti hrubá práce, příliš efektní navenek, má málo vnitřní substance“. A filozof Theodor Adorno Stravinského jednou nazval akrobatem a mluvil o psychotických rysech některých jeho děl.
Praha přivítala Stravinského nejnadšeněji po Mexiku
Posluchači Stravinskému ale rychle přišli na chuť a autor se stal slavnou celebritou. Prahu navštívil poprvé v listopadu 1924, kdy se v Lucerně účastnil koncertu svých děl. V únoru 1930 předvedl sólově své Capriccio pro klavír a orchestr s Českou filharmonií a dirigentem Václavem Talichem na počest 80. narozenin prezidenta T. G. Masaryka. „Nikde kromě Mexika se mi nedostalo tak nadšeného přijetí jako v Praze,“ řekl později skladatel, jenž hrál Capriccio opět v roce 1933 v Ostravě.
IGOR FJODOROVIČ STRAVINSKIJ se narodil v Oranienbaumu u Petrohradu 17. června 1882. Díky otci Fjodorovi, který byl předním ruským basistou, vyrůstal odmalička v muzikantském prostředí. Formálně studoval práva, ale hudba dostala brzy přednost - v letech 1903 až 1906 absolvoval soukromé lekce u známého Nikolaje Rimského-Korsakova. Poprvé veřejně vystoupil v roce 1907. Jednu z prvních skladeb, Fantastické scherzo, slyšel v lednu 1909 baletní impresário Ďagilev a pozval mladého Stravinského do Paříže, aby komponoval pro jeho baletní soubor.
To už byl Stravinskij ženatý, v lednu 1906 si vzal svoji sestřenici Kateřinu Nosenkovou, se kterou měl postupně čtyři děti. Od roku 1910 žil Stravinskij ve Švýcarsku a proslavil se balety Pták Ohnivák, Petruška či Svěcení jara. Ruské inspirační zdroje jsou zřetelné i v dalších kompozicích prvního období tvorby jako Svatba či Příběh vojáka. V Rusku byl Stravinskij naposledy v červenci 1914.
Přestěhováním do Francie v roce 1920 a baletem Pulcinella se datuje začátek druhého, tzv. neoklasického tvůrčího období Stravinského. Skladatel, známý svou vášní pro cigarety a tvrdý alkohol, cestoval po Evropě i Americe, ale hlavně pilně komponoval. Složil operu-oratorium Oedipus Rex, operu Mavra či velkolepou Žalmovou symfonii.
V roce 1930 se Stravinskij přimknul k italskému fašismu, o Benitu Mussolinim řekl, že je „zachráncem Itálie a Evropy“. Po jednom setkání s ducem mu Stravinskij řekl, že se „cítí jako fašista“. Nacisté ovšem jeho hudbu zařadili mezi „zvrhlé umění“ (Entartete Kunst).
V roce 1934 získal francouzské občanství, o pět let později (po sérii rodinných tragédií, kdy mu umřela matka, první žena i dcera) odešel do USA, kde si v březnu 1940 vzal svoji dávnou přítelkyni Větu de Bossetovou (původem z Ruska). Americkým občanem byl od roku 1945. V USA přednášel na Harvardově univerzitě, dirigoval a samozřejmě stále skládal - složil mimo jiné Ebony Concerto (pro jazzový orchestr Woodyho Hermana), „mimořádné dílo víry“ Mši nebo svou jedinou celovečerní operu Život prostopášníka.
Skladatel pracoval až 18 hodin denně a věřil v přísnou disciplínu. Na prahu sedmdesátky začalo v roce 1954 jeho poslední, tzv. seriální období, během kterého složil kupříkladu skladby Septet či balet Agon. Přestože úplně změnil styl, „značka Stravinskij“ byla nezaměnitelná.
Věčný emigrant a příslušník pravoslavné církve Stravinskij až v září 1962 opět navštívil rodnou vlast, po níž se mu neustále stýskalo, kde ale o něm dříve psali jako o „lokaji imperialismu“ či „patolízalovi církve“. Zemřel 4. dubna 1971 v New Yorku, pochován je na benátském hřbitově San Michele, nedaleko svého přítele Ďagileva, jak si přál. Stravinskij má hvězdu na proslulém hollywoodském chodníku slávy a v roce 1987 dostal posmrtně cenu Grammy za přínos hudbě.
- Igor Fjodorovič Stravinskij (1929) zdroj: Wikipedia http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2447/244652.jpg
- Návrh kostýmu pro titulní roli v Stravinského baletu Pták Ohnivák od Leona Baksta zdroj: Wikipedia http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2447/244651.jpg
- Igor Stravinskij na ukrajinské poštovní známce z roku 2007 zdroj: Wikipedia http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2447/244650.jpg
- Život prostopášníka (Stravinského opera v NDM, režie: Jiří Nekvasil) autor: Martin Popelář, zdroj: NDM http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/34/3346/334571.jpg
