Praha - Berlínská zeď oddělovala dlouhou dobu dvě odlišné kultury. Triumfem tvorby NDR překvapivě zůstává pohádková postavička z večerníčku, která zůstává i v paměti českých diváků ještě dvacet let po pádu Berlínské zdi. Včetně své oblíbené písničky. O tom, jak to vypadá na Východě, se na Západě příliš nemluvilo. Ve školách se učila jen základní fakta. „My jsme se o tom ve škole moc nedozvěděli. Měli jsme jen takový politický schematismus v rámci sociálních věd, kde ale vlastně nikdo nemohl vykládat, jak to tam skutečně je,“ vzpomíná kameraman Thomas Krivy, který vyrůstal v bavorském Bamberku.
Vedle bohatě vypravených estrádních pořadů Ein Kessel Buntes přineslo východní Německo četné napodobeniny Západu - westernové filmy s Vinnetouem podle románů Karla Maye nebo hlavně zpěv nefalšovaného Američana Deana Reeda, jednoho z mála emigrantů do tábora socialismu. Nicméně na Západ se z východoněmeckých hitů prakticky nic nedostalo. „Já si na nic z východního Německa nezpomínám. Já vím, že existovali Puhdys, ale nějak to k nám zkrátka nedorazilo,“ dodává kameraman Krivy.
„Pocházím z Liberce a jako děti jsme se dívali na východoněmecké večerníčky. Nejzajímavější na tom byly scénky Sandmanna, zbytek byl nekoukatelný,“ vzpomíná vedoucí kultury zpravodajství ČT Petr Fischer. „Sandmann se mi líbil, protože v západoněmecké televizi neexistovalo nic podobného,“ dodává Krivy s tím, že v paměti mu zůstalo, že Sandmann jezdíval v trabantu.
