Praha - Galerie Moderna představuje v současné výstavě dílo jednoho z největších českých grafiků dvacátého století, Vladimíra Boudníka. Nejvýraznější postava české poválečné abstrakce je v expozici prezentována pracemi z padesátých a šedesátých let. Výstava Vladimír Boudník – Něžný barbar je veřejnosti přístupná od 4. dubna do 5. května.
Expozice nabízí na 30 Boudníkových prací, především jeho barevné monotypy. Vladimír Boudník byl velký experimentátor, který se neomezoval ve své tvorbě jen na ateliér a známé techniky, nabitý tvůrčím elánem vyrážel do ulic a na zdech domů obtahoval náhodné skvrny nebo odchlíplou omítku, aby tak vytvořil abstraktní dílo.
„Vladimír Boudník vlastně koncipoval slavné hnutí explosionalismus, které bylo o emoci a svobodě při vnímání světa a vytváření obrazotvornosti,“ upozornil kurátor výstavy Martin Zeman.
Z textu jednoho z manifestů (1956), na kterých Boudník pracoval od roku 1949 / publikováno v: Výtvarná práce XIII, 1965/24-25, str. 8.
„Poslání explosionalismu je shodné jako před 7 lety - zbavit člověka zábran vůči výtvarnému umění jeho aktivním zapojením do spolutvůrčího procesu, vyloučit z mozku ustrnulé názory, předsudky a vymezit obrazotvornosti na základě myšlenkové asociace právoplatné místo v tvůrčím procesu a očistit ji od nařčení z patologické nezdravosti, neboť vliv filmu, fotografií, gramotnosti a nadměrného množství obrazového materiálu, jež člověka obklopuje, vytváří v jeho mozku (včetně mozkové kůry), psychické a fyziologické schopnosti tvořit právě na základě myšlenkové asociace reálně platné obrazy ze skvrn, neboť vědecké uvědomění si příčin usměrňuje výtvory do hodnot dávajících souhrnný přehled o výtvarné potenci člověka oproštěného od nadvlády manýrovitě naučených čar, jimiž by jinak své představy nejistě reprodukoval.“
Boudník pracoval v ČKD Vysočany jako nástrojař a rýsovač, a právě v práci nacházel materiály pro svou tvorbu, odstřižky plechu, matky, šrouby, zlomené pilníky nebo autogen. Své grafiky Boudník neprodával, ale rozdával přátelům z undergroundu nebo spolupracovníkům z fabriky. V dělnické kantýně taky uspořádal svojí první výstavu. Tragicky zemřel v prosinci 1968.
