Plachta hnaná větrem osudu. Land-artová instalace Benedikta Tolara v dnes už zaniklé osadě Bügellohe netradičním způsobem připomíná osud rodin, které musely po konci druhé světové války opustit své domovy v Československu. Autor instalace při jejím vytváření využil materiály přímo ze zchátralé osady. Jde o další dílo krajinného umění, která od loňského roku vznikají v rámci česko-bavorského přeshraničního projektu.
Vítr osudu. Land-artová instalace připomíná odsunuté rodiny
Plachta připomíná odsunuté rodiny (zdroj: ČT24)
V Bügellohe začala jedenáctka rodin budovat své domovy poté, co musely nuceně odejít z české obce Václav. Doufaly, že jednoho dne se budou moci vrátit, osada Václav byla ale koncem 50. let zničena. Odsunuté rodiny tak nakonec v Bügellohe strávily více než dvacet let.
Dnes už z jedenácti domů a výčepu zůstal stát jediný, z ostatních zbyly rozpadlé zdi. Obyvatelé se totiž s obcí nikdy opravdu nesžili a postupně ji začali opouštět. Zchátralý dům ale i v současnosti nabízí alespoň náznak informací o svých obyvatelích. Ti ho totiž při odchodu zanechali tak, jak v něm žili, dodnes v něm tedy stojí třeba rozpadající se police s rezavějícím nádobím. Posledním, kdo Bügellohe opustil, byl hostinský Josef Licha, který odešel koncem listopadu roku 1969.
Nyní opuštěnou osadu připomíná krajinná instalace Benedikta Tolara, který osud obyvatel vyjádřil plachtou, do níž se opírá silný vítr. Jak vysvětluje kulturní manažer Centra Bavaria Bohemia, land-artové dílo má symbolizovat studený vítr osudu, který obyvatele z obce Václav odvál do Bügellohe, kde se na chvíli zastavil, a poté je odvanul dále.
Autor instalace při jejím vytváření využil materiály přímo ze zchátralé osady. „Je to vlastně plechová plachta ráhně, která je opřená o zbytky domu ve vesnici. Z devadesáti procent jsem použil materiály, které jsem našel tam,“ uvádí Tolar. Hlavním poselstvím, které má dílo připomínat, je smíření, odpuštění a přání, aby se nic podobného už nikdy nestalo.