Praha - Český výtvarník Jan Mikulka si právě přivezl prestižní ocenění Královské společnosti portrétních malířů z Velké Británie. S vlastní podobiznou se prosadil v konkurenci skoro tisíce děl. Za skvěle odvedené řemeslo si odnesl 20 tisíc liber. Na autoportrétu pracoval šest hodin denně, tři měsíce v kuse. Vítězné dílo ale vlastně vzniklo náhodou.
„Měl jsem touhu udělat velkou realistickou hlavu a sháněl jsem za tím účelem model. Ovšem takový, který by mi vyhovoval, jsem nenašel. Nakonec jsem se rozhodl, že se tím nebudu dál trápit a udělám autoportrét. U těchto zvětšených hlav ale vlastně nejde pracovat s živým modelem, protože tam je takové zvětšení, že nejdou uhlídat proporce. Podle živého modelu lze malovat jen 1:1 a je to rovněž zajímavé, chci se do toho dát,“ prozradil více o své práci výtvarník, který také přiznal, že ho modernistické umění moc nezajímá.
„Je pravdou, že na klasické řemeslo se dnes na pražské Akademii důraz neklade. Tam se dělají práce na bázi moderního umění, kdy není potřeba umět modelovat světlem, nemusí se pracovat s klasickým prostorem. Všechno se dělá imaginativněji a třeba používání nereálných barev je záměrem. Ovšem myslím si, že to je v pořádku. Jsou ale i akademie po Evropě i v Americe, které se zabývají tímto klasickým uměním, kde je principem malovat podle nainstalované kompozice,“ dodal ke svému usilování Mikulka.
Autoportrétem navázal na svůj úspěch před třemi lety, rovněž v Anglii. S portrétem dokumentaristy Jakuba Wagnera tehdy vyhrál v anketě návštěvníků londýnské Národní portrétní galerie. „Toužil jsem udělat něco impresivnějšího, proto jsem použil dramatické nasvícení shora. Obvykle se dělají hlavy tohoto formátu ze předu v rozptýleném světle. Rovněž práci s barvou jsem vedl k větší harmonii,“ komentoval portrét jeho autor.
Česká realistická malba má v Británii své jméno. S portrétem dívky tam v Národní portrétní galerii zabodoval i Michal Ožibka. Hynek Martinec se v roce 2007 zase stal nejlepším portrétistou do 30 let a v Londýně dnes žije.
