Nobelovu cenu ani velkou přízeň německé intelektuální smetánky Heinrich Mann na rozdíl od svého bratra Thomase nikdy nezískal. Přesto se německý spisovatel zapsal u čtenářů třeba úspěšným románem Profesor Neřád nebo satirou Poddaný. Možná nejdůležitější byl ale jeho odpor ke vstupu Německa do první světové války a boj proti dalšímu válečnému běsnění a nacismu. Od Mannova narození 27. března 1871 uplyne 150 let.
Ve stínu slavnějšího bratra bojoval proti válce a nacistům. Heinrich Mann se narodil před 150 lety
Heinrich Mann se narodil v Lübecku na severu Německa. Po otcově smrti se rodina přestěhovala do Mnichova. Díky otcově senátorské kariéře (v Lübecku se staral především o finance) ale mladý spisovatel neměl úplně hluboko do kapsy.
Po skončení gymnázia Mann nastoupil na kurzy na berlínské univerzitě a v roce 1891 se začal živit jako spisovatel na volné noze. O tři roky později mu pak vyšel první román V rodině, jehož vydání finančně podpořila i Mannova matka. Psal také do konzervativního časopisu Dvacáté století, který zastával silně pravicové pozice a paradoxně s dalším Mannovým životem bývá označován až za antisemitský.
Heinrich Mann za svůj život zažil několik politických režimů. Nejdříve kritizoval právě poměry v císařském Německu. Zlomový bod v jeho kariéře přichází v roce 1905, kdy vychází jeho román Profesor Neřád neboli Konec tyrana.
Příběh pojednává o přízemním učiteli, který si libuje v tyranizování svých studentů a okolí. Když se ale snaží překazit romantické úmysly svého studenta, zamiluje se do místního děvčete. Postupně s ní utratí jak peníze, tak i kredit váženého občana. Mann tak obratem proti maloměšťácké morálce odhalil její pokrytectví a prohnilost.
Román vyvolal v německé společnosti kontroverze, a to především v řadách těch vážených občanů, jejichž pokrytectví ukazoval. Po 25 letech se ale dočkal filmového zpracování.
Pod názvem Modrý anděl ho režíroval Josef von Sternberg a snímek z něj společně s herečkou Marlene Dietrichovou udělal hvězdy.
Bratrská rozepře
Po začátku první světové války protestoval Mann proti obecnému nadšení a postoji svého bratra Thomase esejem Zola. Tento konflikt o přesvědčení rozdělil bratry na několik let. Thomas totiž bezprostředně po vypuknutí vřavy v roce 1914 v eseji Myšlenky ve válce konflikt slaví jako osvobození a popisuje Německo jako zemi kultury, která se musí prosadit v boji proti západní civilizaci.
V reakci na to přerušil Heinrich s bratrem kontakt. Starší z bratrů měl v té době už blíže k sociálním demokratům a účast Německa ve válce zásadně odmítal. V roce 1917 došlo na popud Thomasovy manželky Katie k pokusu o sblížení, ale zpět dohromady se bratři opět dali až v roce 1922.
Bratři Heinrich a Thomas Mannovi v roce 1928
Jedny z hlavních Mannových epických děl pak tvoří volná románová trilogie kritizující poměry v Německu. Tvoří ji knihy Poddaný, Chudáci a Hlava.
V románech zaměřil pozornost na sociální propast v zemi a nespravedlivý přístup úřadů. I kvůli kritice země pod vládou císaře Viléma II. mohl například celý Poddaný vyjít až po konci války v roce 1918. Se statisícovými prodeji si ale ihned zajistil ohlas u čtenářů.
Mann měl poměrně blízký vztah k českému prostředí, pocházela totiž odtud jeho první manželka, herečka Marie Kanová, kterou si vzal v roce 1914. Už od začátku století se také překládala jeho díla.
Do Čech se osobně podíval třeba v roce 1924 při příležitosti nastudování své hry z doby francouzské revoluce Madame Legros Vinohradským divadlem. Při té příležitosti byl přijat v Lánech prezidentem Tomášem G. Masarykem.
Po skončení vztahu s manželkou Marií se v roce 1928 Mann přestěhoval do Berlína. Se svou druhou ženou Nelly Krögerovou se potkal o rok později. Na svatbu ale musela čekat dalších deset let. I přes rozvod ale na Československo nezanevřel. Další slávu si tu získal v souvislosti s dějinným zlomem ve své vlasti.
Země, kde se pálí knihy
Politicky neklidné bylo Německo už od první světové války. Vše ale vyeskalovala ekonomická krize po pádu americké burzy v roce 1929. Několik příštích let měl tedy Adolf Hitler a jeho nacisté živnou půdu pro svoji agresivní a násilnou rétoriku.
Už v roce 1932 Mann podepisuje spolu například s fyzikem Albertem Einsteinem výzvy k akci Komunistické strany Německa a Sociálně demokratické strany právě proti Hitlerovým národním socialistům.
- výzva části sociálních demokratů a odbojářů proti nacistům
- podepsána asi 35 německými vědci a umělci před německými volbami v červenci 1932
- snaha o společný postup sociálních demokratů a komunistů, aby se nacisté nechopili moci
- vyšlo v novinách Der Funke a na plakátech po Berlíně
Na konci ledna je 1933 ovšem Hitler jmenován kancléřem a už v únoru pak národní socialisté vyloučili Manna z Akademie umění. S tušením toho, co bude v jeho zemi následovat tedy spisovatel emigroval do Francie. V srpnu ho pak úřady zbavily německého občanství.
Akce namířené proti spisovatelům, vědcům, publicistům a umělcům, zčásti židovského původu, kteří se znelíbili režimu, se konaly za podpory nového říšského ministra lidové osvěty a propagandy Josepha Goebbelse již od jara 1933. Kampaň vyvrcholila 10. května 1933 veřejným pálením knih napsaných v „neněmeckém duchu“.
V plamenech se ocitla kromě děl už zmiňovaných autorů Manna a Einsteina také knihy Bertolda Brechta, Liona Feuchtwangera, Sigmunda Freuda, Ericha Marii Remarquea, Karla Marxe, ale i Ernesta Hemingwaye. Celkem bylo spáleno na 20 tisíc knih od asi čtyř set autorů.
V Československu tehdy ale veřejnost spisovatelovu demokratickému hlasu naslouchala.
Vycházely tu jeho politické eseje a Heinrich Mann zemi navštívil v roce 1934 s přednáškami o svobodě a demokracii, které zaznamenaly velký úspěch. V roce 1936 se pak dokonce stal československým občanem.
Ve své politické činnosti pokračoval i v nedobrovolném vyhnanství ve francouzském Nice. Stal se předsedou Přípravného výboru pro vytvoření německé lidové fronty a i nadále psal antifašistické a protinacistické texty.
Útěk do Spojených států
Atmosféra ale na starém kontinentě houstla a po vypuknutí války v září 1939 se rozhodl k razantnímu kroku. Společně se svojí druhou ženou Nelly, synovcem nebo spisovatelem Lionem Feuchtwangerem se mu za dramatických okolností podařilo nakonec v roce 1940 dostat přes Španělsko a Portugalsko do USA.
Zakotvil na západním pobřeží v rozpínajícím se Los Angeles s hollywoodskými kopci za zády. Jako scenárista tady během svého doživotního exilu pracoval mimo jiné pro studia Warner Brothers nebo Metro Goldwyn Mayer.
Amerika mu ale nepřirostla příliš k srdci. Kulturnímu Evropanovi byl tehdejší západní svět neomezených možností cizí. Ani finančně na tom nebyl úplně nejlépe a podporoval ho jeho bratr Thomas. V reakci na nacistické vypálení Lidic napsal stejnojmenný román, ten ale i kvůli jeho emigraci nezobrazoval přesně historické reálie a nikdy nebyl přeložen do češtiny.
Po sebevraždě manželky Nelly 16. prosince 1944 se Heinrich Mann víc a víc stahoval z veřejného života. V květnu 1947 ale získal čestný doktorát na Filozofické fakultě Humboldtovy univerzity. O necelé dva roky později ho pak německá akademie umění ve východním Berlíně zvolila za svého prezidenta.
I přes odborné uznání se ale už do Evropy vrátit, aby slyšel potlesk osobně, nestihnul. Heinrich Mann zemřel jedenáctého března 1950 v americké Santa Monice jen zhruba dva týdny před svými 79. narozeninami. O jedenáct let později byla urna převezena do Berlína, kde má čestný hrob.
Jako připomínka spisovatele je po něm také pojmenována esejistická Cena Heinricha Manna, která se každoročně uděluje od roku 1953 právě v březnu na jeho narozeniny.