Ruský režisér Timofej Kuljabin poprvé režíruje v Česku. Opera Vzdálený zvuk od avantgardního skladatele Franze Schrekera se ve Státní opeře hrála naposledy před 102 lety. Nové nastudování se nechalo inspirovat mimo jiné filmem Stanleyho Kubricka. Inscenační tým částečně tvoří i ruští tvůrci a umělci, ti odsoudili Putinovu agresi na Ukrajině.
Ve Státní opeře je slyšet po sto letech Vzdálený zvuk. „Jsme proti válce,“ prohlásil ruský režisér
Vzdálený zvuk slyšelo jako první v roce 1912 publikum ve Frankfurtu nad Mohanem. První české uvedení inicioval o osm let později Schrekerův přítel Alexander Zemlinsky, tehdejší šéf opery Nového německého divadla v Praze.
Světová premiéra rakouského skladatele Franze Schrekera katapultovala na výsluní hudební avantgardy. Jeho hudba zmizela z koncertních pódií a operních scén po nástupu nacismu, který komponistu označil za „zvrhlého“.
Námětem romantické opery je freudovská studie o tvůrčím ideálu a degradaci ženy. „Vzdálený zvuk je pro mne příběhem dnešního světa, odehrávajícím se v neurčitém, životem pulsujícím, moderním evropském městě. Stejně jako ve Schrekerově libretu jsme i v našem pojetí svědky vztahu dvou lidí a přihlížíme jejich třem setkáním a opětovným odloučením, mezi nimiž uběhne vždy několik let,“ popsal svůj režijní záměr Timofej Kuljabin. Inscenací v Praze jako režisér debutuje.
Inspirace Amadeem i Kubrickem
Příběh podle něho není vyprávěním o romantické lásce a iluzích, ale o zamyšlení se nad právem ženy mít talent. V hlavních rolích se představí ruská sopranistka Světlana Aksenová a tenorista Aleš Briscein.
Při přípravách opery se inscenátoři nechali inspirovat filmem Spalující touha od Stanleyho Kubricka a také Amadeem Petera Shaffera. Přání skladatele se drží v předepsaných zvukových efektech. Schreker si chtěl pohrávat se sluchovou perspektivou diváků, sbor je proto schovaný za scénou a v různých zákoutích jsou ukryty malé ansámbly. Státní opera Vzdálený zvuk uvádí 29. března a pak už jen ve dvou dubnových reprízách.
Nepodporujeme rozhodnutí naší vlády, píší ruští inscenátoři
Část inscenačního týmu je ruského původu – před premiérou měli jeho členové, včetně režiséra Kuljabina, potřebu vydat prohlášení k ruské invazi na Ukrajině.
„Zprávy o zahájení ruské vojenské operace proti Ukrajině nás šokovaly a zdrtily. Protože v těchto dnech pobýváme v Praze, o to více si uvědomujeme, jak tragické a dlouhotrvající následky měly podobné činy naší vlasti již v minulosti. V žádném případě nepodporujeme rozhodnutí naší vlády,“ stojí v něm. Text pokračuje vyjádřením nesouhlasu s válkou a soucitu se všemi obětmi.