Fronty na mandarinky, Pitralon pro tatínka, kolekce pro maminku a Ježíšek ve stínu Dědy Mráze. Podoba vánočních svátků v sedmdesátých a osmdesátých letech je tématem dočasné výstavy, kterou připravilo Retro muzeum Praha. Návštěvníci na ni najdou typickou výzdobu i vysněné, ale ne všem dostupné dárky.
Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívalo se v socialistické „koledě“. Kolekce dostali všichni, autodráhu málokdo
I před čtyřiceti či padesáti lety dominoval obývacímu pokoji o Vánocích smrček nebo jedle. Foukané skleněné ozdoby firmy Jablonex, které nejeden stromek zdobily, patřily k ceněným vývozním artiklům. Výstava připomene i dekorace, které v časech normalizace už byly na ústupu, ale držely se třeba na Moravě, jako je zdobení pomocí slaměných artefaktů, sušeného ovoce a oříšků.
Plněné, nebo foukané?
Mezi jehličím musely viset také plněné i foukané čokoládové figurky z vánočních kolekcí. „Kolekce se dostávaly v zaměstnání, byl to typický dárek od ROH, tedy sjednocených odborů. Zpočátku nebylo zas tolik druhů, později už ano,“ podotýká historik Petr Koura, který je spolu s Pavlínou Kourovou autorem knihy Sto let českých Vánoc o proměnách těchto svátků.
Čokoládovny Orion, Maryša či Zora začaly vánoční čokoládové ozdoby vyrábět už v létě, aby zvládly uspokojit poptávku na konci roku. Vedle fondánových salonek, lanýžových figurek nebo arabesek z želé se daly zakoupit i luxusnější, několikapatrové kolekce v Tuzexu, kde bylo možné za valuty či bony pořídit zboží, které v běžných prodejnách na pultech nebývalo.
Děda Mráz Ježíška nenahradil
Dárky pod stromeček i za normalizace nosil Ježíšek, navzdory snahám křesťanský symbol z Vánoc vystrnadit. V padesátých letech se komunistická propaganda snaží Ježíška nahradit dědou Mrázem, sovětský dovoz se ale u československé veřejnosti neujal.
„V sedmdesátých a osmdesátých letech to komunisté už nezkoušejí, ale cílenou ateizaci vidíme třeba stále na vánočních písních, které se děti ve škole učí. Nebyly to koledy jako Narodil se Kristus Pán, ale písně jako Vánoce, Vánoce přicházejí, které jsou spíše oslavou vánočního obžerství. Známá rakouská koleda Tichá noc se v osmdesátých letech zpívá nikoliv s textem katolického básníka Václava Renče z první republiky, ale s textem, kde se hovoří o tom, že lidé si dárky nadělují,“ připomíná Koura.
Svetr ne, raději autodráhu
Stejně jako dnes i tehdejší děti nerady pod stromkem nacházely „měkké dárky“. Praktické svetry či šály bývaly podomácku pletené, aby se vykompenzoval nedostatek výběru v obchodech. Se zimním odíváním v normalizačním Československu se návštěvníci výstavy mohou seznámit v samostatné expozici.
Naopak k nejžádanějším patřily lyže, kolo značky Eska či Favorit nebo kazetové magnetofony a později walkman. Na výstavě si můžou částečně splnit svůj sen ti, kteří si jako kluci psali marně Ježíškovi o pořádnou autodráhu. Ta velká složená ze sta dílů přišla i na polovinu tehdejšího platu, někdy ji dalo dohromady více domácností. Muzeum jednu takovou pro návštěvníky sestavilo, mohou si ji i vyzkoušet. K vidění jsou rovněž desítky dobových autíček.
Vánoce za normalizace přibližuje Retro muzeum do konce ledna příštího roku.
Výstava ukazuje Vánoce za normalizace (zdroj: ČT24)