V první fázi provede démon Zamoření, které zpočátku vnímáte jen jako neurčitý pocit, že na vás někdo odněkud čumí a že je někdo za vámi, ve skříni, za dveřmi nebo na schodech. A také slyšíte jeho sípavý šepot a kradmé kroky, které jsou stále blíž a blíž. Ve druhé fázi přechází tenhle hajzl do intimnějšího stádia zvaného Útisk, kdy už je jasné, že vám chce zásadně ublížit, a to nejspíš tak, abyste to nepřežili. Vaše prvotní rozpačité bobky se rychle mění ve zděšení, střídané apatií, neboť teď už víte, že si vás temné síly opravdu vybraly, a když vám někdo rychle nepomůže, tak vás dostanou! A tenhle hnusný pocit je naplněn ve třetí, závěrečné, neodvolatelné a pohlcující fázi, jež se výmluvně nazývá Ovládnutí, k čemuž se už nedá nic dodat (a to i proto, že už toho ani nejste schopni)…
V zajetí démonů a klasické, oldschoolové duchařiny
A přesně takhle byly rozdány démonem cinknuté karty na jedné osamělé staré farmě blízko zapadáku Harrisville na Rhode Islandu, kam se v roce 1970 nešťastně nastěhovali manželé Perronovi se svými dcerami a psem, který první vycítil, že tady nejsou sami.
Strašidelné domy jsou lstivé a zákeřné tím, že to zpravidla nejsou plesnivé barabizny omotané pavoučími sítěmi a zdálky páchnoucí zkaženou krví, ale docela normální baráky, které vás zprvu pohostinně přijmou, ale pak zaklapnou dveře a spadne drsná klec. Zlo, které tu trpělivě číhá, až mu osud (či spíše realitka) přihraje další oběti, se probere, začenichá kořist a připraví se k výpadu. Kromě psů zaregistrují mezi prvními přítomnost démona hlavně senzitivní děti, které proto nechybějí téměř v žádné rodině, jež si naivně zvolí haunted house jako svůj nový domov.
Tak jako tihle Perronovi, kteří jen co odtahali krabice s věcmi z auta pod střechu, začali bezstarostně hrát v novém bejváku tleskací schovávanou, což je fakt ta úplně nejlepší hra, kterou můžete ve zdech strašidelného domu provozovat, neboť zlenivělého démona, který tu doposud v tichém ústraní hnípal, betonově vytočí, nakopne do akce a vás spolehlivě rozdělí do nejtemnějších zákoutí, aby vás mohl vykostit každého zvlášť a hezky popořádku.
A když přitom objevíte zatlučený vstup do skrytého sklepa se starým pianinem, možná vás napadne, kdo a proč tohle místo zabednil, což je první rozumná otázka, které byste se měli držet a nechvátat s vybalováním. Jakmile pak máte pocit, že vás v noci něco tahá za nohu, ráno jste plni modřin (jak se po vás zřejmě něco prošlo) a navíc zjistíte, že všechny hodiny v domě se zastavily na třech hodinách, sedmi minutách, zdrhejte co nejrychleji a nejdál, protože tady už brzo může někdo přijít k úrazu!
Anebo se rozjeďte do Connecticutu, kde mají svoji základnu slavní stopaři paranormálních aktivit, populární démonologové a lovci duchů Ed a Lorrain Warrenovi. Podle hesla, že lepší je držet džina v lahvi nežli se ho pokusit zlikvidovat, protože tím se zpravidla zničí pouze obal a temná mrcha si žije klidně dál, mají Warrenovi studovnu nacpanou zakletými artefakty, které nasbírali při řešení svých případů. Je mezi nimi i hodně divná prokletá panenka Annabelle, která možná ještě neřekla svoje poslední slovo, a spousta dalšího uvězněného a spoutaného Zla.
Warrenovi s ním sice umí bojovat, ale tentokrát je před nimi případ, který jim dá pořádně zabrat. Neboť ještě před tím, než začalo strašit na Ocean Avenue v Amityville na Long Islandu, narazili na dům vyplesklých Perronových, který potřebuje evidentně zásadní očistu, neboť ho ovládla temná bytost, žijící ve stínu dávného oběšence, jež se hladově přisála na jejich rodinu a nehodlá se své kořisti vzdát bez boje.
Tvůrce kultovního Saw, rodák z malajského Kuchingu James Wan, natočil zručně a s nadhledem znalce žánru duchařskou oldschoolovku, sugestivně evokující sedmdesátá a osmdesátá léta minulého století, oscilující mezi Exorcistou a Poltergeist a evokující vzpomínku na Krotitele duchů Ivana Reitmana a také něco z Paranormal Acitivity.
Jakkoli v jeho Zajetí démonů netečou potoky krve, nezní drsné hlášky (nepublikovatelné před noční desátou hodinou) a o obnažený dámský klín tu kamerou nezavadíš, věnovala strážkyně přístupnosti, asociace MPAA (Motion Picture Association of America, jejímiž členy je šest největších studiových hráčů) tomuto Wanově snímku hodnocení R. Údajně kvůli vypjaté hrůzostrašnosti je tak tento snímek označený Restricted, tedy přístupný pro mladistvé pod sedmnáct let jen v doprovodu dospělých, což je, řekl bych, tah spíše marketingový nežli věcně skutečně podložený.
I tohle nepochybně přispělo k tomu, že s tržbou přes čtyřicet jedna milionů dolarů se tenhle „laciný“ horor zaplatil vlastně již za první víkend a převálcoval rozpočtově mnohem výživnější a realizačně opulentnější projekty, jako byl třeba Pacifik Rim nebo White House Down. Horory prostě jedou, nestojí moc a diváci se rádi bojí a jsou ochotni za to slušně cálovat.
Super vejvar, který přinesl Saw, kdy mírně zaokrouhleno jeden investovaný milion přinesl zhruba sto mega zisku, se sice konat nebude, ale už dnes je jasné, že Warneři slušně vydělají a Wan si upevní pozici režiséra, na kterého může produkce sázet i v budoucnu. V tomto případě si bohatě vystačil s proklamovanou autenticitou (snímek je natočen podle skutečné události, zachycené v archivů démonologů Warrenových) a „rustikálním“ hororovým stylem, v jehož aranžmá má dostatečný hororový drive i vlastně v zásadě primitivní bouchání do stěn a noční tahání za nohu. Nekonají se žádné hororové experimenty, nešokuje se neočekávaným a neomračuje bizarním, sadistickým či jinak lepkavě úchylným, lekačky vás neporazí, ale pobaví.
Wan prostě odvádí „jen“ poctivou, rukodělnou hororovou práci, namíchanou z osvědčených a přesně odměřených a dávno vyzkoušených ingrediencí (nacpal jich do svého opusu vskutku požehnaně), které dohromady vytvořily dobře fungující sugestivní hororový akord, který sice není ďábelsky omračující, ale rozhodně oslovující a nevzbuzující pocit laciného obtažení žánru přes pomačkaný kopírák.
V zajetí démonů je čistý filmový tvar, který má díky kameře Johna R. Leonettiho (s Wanem točil již Insidious) dusnou hororovou atmosféru a drží slušně pohromadě i díky disciplinovaným výkonům dobře fungujícího hereckého týmu, v němž dominují manželé Warrenovi v podání vizionářské Very Farmigaové a zkušeného démonologa Patricka Wilsona. Po „dvojkolejné“ první polovině se snímek sevře a frčí do očekávaného finále. A vy máte oprávněný pocit, že jste byli právě svědky poctivé hororové filmařiny, která vám dala (téměř) všechno, co jste od ní očekávali. Jak často se vám tohle stává?
V ZAJETÍ DÉMONŮ / THE CONJURING. USA 2013, 112 min., české titulky, 2D. Režie: James Wan. Scénář: Chad Hayes, Carey Hayes. Kamera: John R. Leonetti. Hudba: Joseph Bishara. Hrají: Vera Farmigaová (Lorraine Warrenová), Patrick Wilson (Ed Warren), Ron Livingston (Roger Perron), Lili Taylorová (Carolyn Perronová), Sterling Jerinsová (Judy), Steve Coulter (otec Gordan). V kinech od 25. července 2013.