Divadelníci Komorní scény Aréna vytvořili Chachariji. Představuje Ostravu počátku třicátých let minulého století – město mnoha národností a velkých sociálních rozdílů. Nová divadelní inscenace vypráví i o lásce a velké loupeži.
V ostravské Aréně připravili chacharům idylku chvíli před válkou
Komorní scéna Aréna představuje Chachariji (zdroj: ČT24)
Chacharije navazuje na úspěšné představení Brenpartija, které se v Aréně hrálo téměř deset sezon. I v novince se objevují brenparťáci, bezdomovci žijící na struskové haldě v Hrabůvce. Byla pro ně skoro stejně nebezpečná jako denaturovaný líh, tedy bren, který s oblibou popíjeli.
Tvůrci diváka zavedou ale i na policejní stanici, k židovskému obchodníkovi nebo do hospody. Všechno propojí dohromady krásná Mariana – královna ulice. „Je tam méně plebejského humoru, zápletky jsou politické a dojde i na kriminální zápletku,“ srovnává Chachariji s Brenpartijou režisér Janusz Klimsza.
Hitler za humny, ale zatím klid
Hra se odehrává jednoho dubnového dne roku 1932. Na první pohled je den jako každý jiný, pod povrchem to ale už v Ostravě začíná bublat. „Máme kousek za hranicí Adolfa Hitlera, který se dostává k moci, máme tu také Poláky, i s nimi se budeme hádat. Tohle je taková idylka ještě chvíli před válkou,“ upřesnil Tomáš Vůjtek, který spolu s Januszem Klimszou Chachariji napsal.
Tématy dvacátého století se Vůjtek zabývá opakovaně. Například ve volné trilogii her S nadějí a bez ní, Slyšení a Smíření, za něž získal Ceny divadelní kritiky. Také Vůjtkova novinka odkazuje k historii, k událostem a místům spojeným s Ostravou: k havířským stávkám, koncertu skladatele Paula Hindemitha nebo vyhlášeným lázním Heřmy Pečonkové, které byly ve skutečnosti nevěstincem.
Uhlobaroni i ostravští bankéři opět zůstali stranou, Chacharije je místem těch nejnižších vrstev. Právě prostřednictvím těchto ostravských chacharů vypráví Aréna o životě v čím dál napjatější době.
Tereza Cisovská, Šimon Krupa