Praha - Zážitek z pobytu v Paříži, kdy omezený rozpočet bránil návštěvě placených záchodků, stál na počátku napůl recesistického projektu dvou chicagských divadelníků. Skladatel Mark Hollmann a libretista Greg Kotis získali v roce 2001 po uvedení muzikálu Urinetown/Močohrad na Brodwayi tři prestižní Tony Awards. V nastudování libereckého Divadla F. X. Šaldy jej s podtitulem Muzikál o městě, kde se nesmělo čůrat zadarmo 18. listopadu zhlédnou diváci v pražské Laterně magice.
Režie liberecké inscenace, která byla českou premiérou, se ujala absolventka DAMU Lucie Málková; muzikál je pro ni fascinací, psala o něm diplomovou práci, jezdí se na něj dívat do Londýna a jako absolventskou inscenaci dělala autorský muzikál Štěstí dam podle románu E. Zoly.
Z hudby i ze způsobu vedení hororového příběhu o městě, kde byly pro nedostatek vody zakázány soukromé záchody a za ty veřejné se musí draze platit, je patrná inspirace divadlem Bertolta Brechta a Kurta Weilla – některé písně přímo odkazují k protějškům v Žebrácké opeře, Matce Kuráži a jiných hrách. Dalším zdrojem inspirace je pak americký muzikál The Cradle Will Rock z roku 1937, který vznikl jako součást Federálního divadelního projektu, což byl jeden ze způsobů, jak čelit hospodářské krizi. Jeho autorem byl Marc Blitzstein, režíroval ho Orson Welles a pojednával o tom, jak se mladý dělník ve městě prolezlém korupcí pokouší vytvořit odborové hnutí. Více informací o liberecké inscenaci zde.
Prvotní výrobní surovinou Urinetownu je humor, nadsázka a ironie. Tou druhou je vynikající hudba. Mark Hollmann dlouhá léta působil jako varhaník v baptistické církvi a tato zkušenost je v jeho hudbě slyšet – řada písní zní jako mohutné gospelové chorály pro čtyři a více hlasů. V Liberci se pěveckého nastudování ujal sbormistr Martin Veselý. Ve sboru zpívá nejen celý soubor činohry, ale i část sboru liberecké opery. Hudební nastudování má na starosti vynikající dirigent Dalibor Tuž, který pro inscenaci sestavil malý pětičlenný orchestr – The Urinetown Band.
Choreografie je dílem herce, tanečníka a performera Rosti Nováka, známého ze spoluprací s režijním tandemem Skutr i ze sólových projektů. Jeho poslední projekt La Putyka v pražské La Fabrice si získal zaslouženou pozornost kritiky i obecenstva. Ke spolupráci Novák přizval tanečnici a choreografku Janu Burkiewiczovou, která se podílela na pohybové složce řady úspěšných muzikálů. V liberecké inscenaci hraje celý soubor činohry, posílený tanečníky z baletního souboru a ze souboru Laterny magiky.
