Do českých kin přichází Pán prstenů: Válka Rohirů. Děj snímku předchází událostem slavné trilogie a je animovaný v japonském stylu. Jako producent se na filmu podílel i Peter Jackson, režisér předchozích adaptací Tolkienovy Středozemě. Animovaných verzí světa J. R. R. Tolkiena vzniklo v minulosti více, jednoho Hobita mimo jiné vytvořili i v Československu už v šedesátých letech.
Děj prequelu se odehrává necelá dvě století před původní trilogií. Snímek režiséra Kendžiho Kamijamy je zasazen do éry krále Helma Kladiva. Svůj hlas mu propůjčil herec Brian Cox, známý třeba ze seriálu Boj o moc. I tentokrát ztvárnil přísného patriarchu. „Zdánlivě představuje sílu dobra, ale má docela krvavé způsoby, jak dobra docílit,“ řekl o své animované postavě. V centru dění ovšem stojí princezna Héra, která se také musí postavit na obranu království.
„Nechtěli jsme udělat další velký, epický film, jako byl Hobit. Chtěli jsme se do Středozemě vrátit v jiném žánru,“ vysvětluje Peter Jackson rozhodnutí rozšířit filmové adaptace Tolkienových knih o animovaný příběh.
Na londýnskou premiéru dorazili i herci z předchozích dvou filmových trilogií. „Chcete příběh, který bude spojovat lidi s původním Pánem prstenů, ale zároveň bude rozšiřovat ten svět. A myslím, že to se jim s Válkou Rohirů podařilo,“ poznamenal představitel hraného Smíška Dominic Monaghan.
Hobit ve stylu Macha a Šebestové
Filmová trilogie Pána prstenů, která v pokladnách kin celosvětově vydělala tři miliardy dolarů, byla na začátku milénia vyvrcholením snah o převod propracovaného fantasy světa z knih J. R. R. Tolkiena na plátno. Hraným výpravným blockbusterům předcházely i animované pokusy, jimž se dařilo zprostředkovat smyšlenou Středozem a skřety, trpaslíky i draky tu více, tu méně zdařile.
K těm prvním patřil možná překvapivě krátkometrážní snímek natočený v Československu. Příběh Hobita se v polovině šedesátých let dostal k filmařům ze socialistické země prostřednictvím Genea Deitche. Šlo o amerického režiséra animovaných filmů, který se do Prahy oženil, pořád ale spadal pod amerického producenta Williama L. Snydera.
Právě Snyder koupil filmová práva ke knižnímu Hobitovi ještě v době, kdy Tolkienova tvorba nebyla tak známá. Podle smlouvy musel vzniknout animovaný, barevný snímek, ne nutně dlouhometrážní. Snyder tento úkol zadal Deitchovi, který v té době už žil v Československu.
Ten se do příprav pustil nejprve s předním českým animátorem Jiřím Trnkou a poté s Adolfem Bornem. Výsledkem je desetiminutový Hobit. „V té době ještě vůbec nebyly ustálené představy, jak vypadají hobiti, jak vypadají čarodějové. Z dnešního pohledu to vlastně vypadá trochu jako Mach a Šebestová,“ popsal v roce 2022 v pořadu Českého rozhlasu Host Lucie Výborné kurátor tehdejší výstavy Světy české animace Jan Bubeníček.
Ve východním bloku zaujal Hobit o téměř třicet let později také tvůrce ze Sovětského svazu. S názvem Poklad pod horou začal počátkem devadesátých let vznikat film kombinující kreslenou a loutkovou animaci. Nakonec se ale nenatočil a ze záměru zůstalo jen šest minut úvodu. Příběh končí ve chvíli, jak prozradil ruský měsíčník sci-fi a fantasy Mir Fantastiki, kdy scénář vysílá trpaslíky hledat hobita.
Pán prstenů rozpolcený mezi roztomilostí a vážností
V roce 1977 uvedla americká stanice NBC animovaného Hobita z produkce režijní dvojice Jules Bass a Arthur Rankin junior. Podílelo se na něm na dvě stě lidí a částečně vznikal v japonských studiích.
Tolkienův složitý svět nebyl ale tehdy považován za zrovna vhodný k převyprávění pro dětské diváky. Například recenze The New York Times popsala výsledek jako „eklektický“, kdy film „jako by se nedovedl rozhodnout, zda má být roztomilý, nebo znepokojivě vážný“. Zatímco animovaný Glum nebo drak Šmak podle kritiky dostali originální podobu, jiné postavy působily „netolkienovsky“, například trpaslíci prý vypadají spíš jako kamarádi Sněhurky.
V roce 1980 navázalo na první snímek rovněž animované pokračování Návrat krále. Ovšem až poté, co se smírem podařilo urovnat spor kvůli televizním právům se společností spravující Tolkienův odkaz. Navazující titul se opět dočkal smíšeného přijetí. Sám Rankin v roce 2003 v rozhovoru pro platformu The Museum of Television and Radio uvedl, že Návrat krále nepovažuje za příliš dobrý.
„Museli jsme shrnout, co se stalo předtím, a pak to všechno dát dohromady ve dvou hodinách.“ Vysvětloval také, že „je toho strašně moc“ a že se od předloh nejde příliš odchýlit, protože to by fanoušci nepřijali. Podotkl, že tehdy čerstvé hrané adaptace Petera Jacksona mají stejný problém.
Kdo by chodil na polovinu filmu
Ve stejném roce, kdy měl premiéru Hobit dvojice Rankin-Bass, oznámil průkopník animace pro dospělé Ralph Bakshi, že i on připravuje animovaného Pána prstenů. Premiéru měl o rok později a na rozdíl od svého předchůdce se promítal v kinech. Ačkoliv doplatil na neobratnou animaci a snahu vměstnat do jednoho filmu příliš mnoho, je tento pokus dodnes ceněn za to, že se mu podařilo trefit do temného tónu předlohy, připomíná magazín Variety.
Bakshi se rozhodl pro kombinaci tradiční animace a rotoskopie, kdy jsou reálné natočené záběry následně převedeny do animace. Chtěl tak snímku dodat zdání větší reálnosti. Na pokračování nedošlo, Bakshi se nedohodl s producenty, kteří mimo jiné odmítli film uvést s názvem Pán prstenů 1, protože nevěřili, že by lidé chodili do kina jen na polovinu příběhu.
„Tolkienovi věrní fanoušci ho zavrhují jako směsici lacině působících efektů, nemoderních účesů, špatně vyslovovaných elfských jmen, nízké technické úrovně a chybějícího konce. Bakshiho verze je však také ukázkou inspirativních obrazů a naprostých podivností, téměř opus magnum z jiné éry, než se kult Tolkiena dostal do Hollywoodu,“ shrnul opět nejednoznačné přijetí snímku magazín Slate.
Příliš strašidelný příběh pro infantilního Disneyho
Bakshi se do adaptace pustil v době, kdy animaci v amerických kinech ovládaly barevné příběhy ze studia Walta Disneyho. Mimochodem, studio slavného animátora o kreslené adaptaci dobrodružství ze Středozemě také uvažovalo, dokonce už ve třicátých letech a pak znovu v padesátých a sedmdesátých, ale nakonec se do ní nepustilo.
Sám Tolkien se při jednání o filmových právech snažil vetovat nabídky od Studia Disney, k jehož veškeré tvorbě prý chová „upřímný odpor“. Vadilo mu, jak Disney přistupuje ke ztvárnění evropské mytologie, a obával se, že i fantasy postavy z jeho knih skončí jako infantilní karikatury. Nejspíš jeho obavy nebyly neoprávněné, protože Disney realizaci zavrhl mimo jiné proto, že mu v kontextu ostatní produkce připadal Tolkienův příběh poněkud strašidelný.
Žlutá ponorka místo Pána prstenů
Jen u plánů zůstalo i v případě animovaného Pána prstenů, jehož zamýšlel v polovině padesátých let producent AI Brodax. V jeho filmografii je i scenáristický počin – podílel se na scénáři ke kreslené Žluté ponorce založené na hudbě The Beatles. (Pro zajímavost: režíroval ji rodák z Ústí nad Labem Heinz Edelmann.)
Sami hudební idolové uvažovali nedlouho předtím o natočení Pána prstenů, ovšem hraného. Poté co ve filmech A Hard Day's Night (Perný den) a Help! (Pomoc!) hráli sami sebe, troufali si i na ztvárnění fiktivních postav. John Lennon měl hrát Gluma, Paul McCartney Froda, George Harrison se měl stát filmovým Gandalfem a Ringo Starr by svůj obličej propůjčil Samovi. Brouci měli dodat také hudbu. Pro režii byl osloven Stanley Kubrick, ale odmítl, protože knihy považoval za nezfilmovatelné, a nadšení neprojevil ani sám Tolkien.
