Walt Disney kdysi obcházel sousedy v americkém Kansas City a nabízel jim, že natočí rodinné video, aby si vydělal na lístek do Kalifornie. Chtěl prorazit u filmu. Dnes společnost nesoucí jeho jméno patří k největším hráčům v zábavním průmyslu. Založena byla přesně před sto lety.
Sněhurce věnoval 83 minut, kačera Donalda nechal karikovat nacisty. Před sto lety začal Disney vyprávět příběhy
„Uměl lidi nadchnout, protože byl báječný vypravěč příběhů,“ měl o důvodech Disneyho úspěchu jasno Richard Benefield, někdejší ředitel Disneyho muzea v San Franciscu.
Příběh Waltera Eliase Disneyho začíná na začátku dvacátého století v Chicagu, kde se budoucí filmový producent, režisér a animátor narodil a prožil dětství. Už jako malý si prý pořád kreslil. Karikaturami pomaloval i ambulanci, kterou jezdil jako dobrovolník na frontě ve Francii během první světové války, když ho nevzali do armády.
V kreslení pokračoval i po návratu do Ameriky, příležitost rozpoznal v animovaném filmu. Začínal reklamami a krátkými filmy pro kino v Kansas City, nicméně nijak valně se mu nedařilo. Vyhlídky na bankrot se rozhodl vyměnit za příležitost v Hollywoodu.
Bylo mu pouhých jednadvacet let. Sice jezdil se sanitkou Červeného kříže ve válečné Evropě, ale na pobřeží omývaném Tichým oceánem nikdy nebyl. Aby zaplatil za filmovou kameru a za lístek do Kalifornie, klepal na dveře domů v Kansas City a za malý poplatek nabízel, že na památku natočí rodinné video.
Úspěch začal Mickey Mouse, pokračovala Sněhurka
Firmu nesoucí jeho jméno založil Walt Disney 16. října 1923 spolu se starším bratrem Royem. Walter byl v sourozenecké dvojici ten kreativní, Roy zastával víc roli manažera. První větší úspěch bratrskému studiu zajistil Mickey Mouse. Traduje se, že inspirací pro tuto postavičku se Waltovi staly grotesky s Charliem Chaplinem, na které chodil jako kluk do biografu. Mnozí také animovaného myšáka považovali za alter ego jeho autora.
Příběh Mickey pilotem sice propadl, ale o půl roku mladší krátký film Mickey kormidelníkem si diváky získal. Pomohla i technická novinka, tedy synchronní zvuk (myšák mluvil hlasem Walta Disneyho). Oblibě se těšily i další postupně přibývající postavičky z „Disneyho stáje“, od kačera Donalda po Bambiho.
Výsadní postavení má mezi Disneyho hrdiny Sněhurka. Studio se rychle přeměnilo v továrnu na filmy a Walt Disney chtěl příležitost naplno využít. Po krátkých groteskách tak uvedl v roce 1937 celovečerní příběh Sněhurka a sedm trpaslíků.
Studia Walta Disneyho slaví sto let od svého vzniku (zdroj: ČT24)
Komerční trhák se stopáží osmdesát tři minut byl zároveň milníkem v kinematografii – šlo o vůbec první celovečerní animovaný film. Disneyho muzeum uvádí, že každý vyrobený metr snímku stál Walta sto dolarů a natáčení pomocí nového systému kamer dobový reportér označil za „úžasný stroj, který by zmátl i Einsteina“. Nadšením z novátorství nešetřila ani filmová akademie, která Disneyho společnosti udělila prvního z řady Oscarů.
Začala éra, během níž se i s velkým přispěním Walta Disneyho stal kreslený film jedním z výrazů amerického moderního umění. Podle historika animace Johna Canemakera znamenaly Disneym vytvořené animované postavy ve filmovém průmyslu revoluci.
„Během velice krátké doby, pouhého jednoho desetiletí, Disney udal směr pro animaci dvacátého století a vliv má i v současné době. Bez jeho osobité tvorby by nevznikl film Toy Story: Příběh hraček, ani Pixar, ani žádná další studia, ve kterých se rodí příběhy i hrdinové, kteří fascinují diváky už dlouhé roky,“ uvedl.
Kačer Donald ve službách propagandy
Když v roce 1941 vstoupily Spojené státy do druhé světové války, Disney se tentokrát do armády nepřihlásil. Na čí straně světového konfliktu stojí, se rozhodl dát najevo zapojením do propagandy. Do boje vyslal svou tehdejší největší filmovou hvězdu – kačera Donalda.
V krátkém filmu Der Fuehrer's Face (Führerův obličej) karikoval hajlující nacisty a jejich ideologii. Kačer Donald má v bytě Hitlerův portrét, nábytek oblepený hákovými kříži a pracuje horečnatě v muniční továrně – což se ukáže jako zlý sen. Nakonec se probudí s vděčností, že je „občanem Spojených států amerických“.
Kačer Donald ve filmu Fuehrer's Face
Scenáristé Joe Grant a Dick Huemer v knize Dispatch from Disney's napsali: „Máme pocit, že postava kačera Donalda, vzpurně se svíjejícího ve spárech nacistů, přiblíží situaci každému muži, ženě a dítěti v této zemi tak jasně, jako by byli svědky nepohodlí svých vlastních babiček.“ Doufali, že Donald poslouží cílům propagandy lépe než „další filmový herec“.
Raději dělám zábavu, než bych učil
Der Fuehrer's Face patří v tvorbě Disneyho studia k výjimkám vztahujícím se ke konkrétním událostem a konkrétnímu času. Díla, jimiž Walter Disney působil na co nejširší publikum, se jinak v tomto ohledu vyznačují spíš nepříznakovostí. Jak sám říkával: „Raději dělám zábavu a doufám, že se lidé něco naučí, než bych učil a doufal, že se lidé budou bavit.“
A zábavu nenechal jen na filmovém plátně. V polovině padesátých let společnost rozšířila záběr o zábavní parky. Inspirací k hlavní ulici prvního Disneylandu, který nechal vystavět v Los Angeles, měly být dojmy z Disneyho dětství částečně stráveném na farmě v malém městečku v Montaně.
Disney zemřel v roce 1966. Zanechal po sobě zásadní společnost zábavního průmyslu i stopu ve filmové kultuře. „Jeho snad největším darem kromě šíření radosti bylo umění přivést představu k životu. Nikdy neztratil dětskou zvídavost a schopnost žasnout,“ vystihl přínos Walta Disneyho ve vzpomínkách jeho vnuk Walter Miller.