Chilská justice svolila k dalšímu pokusu o objasnění okolností, za nichž v roce 1973, krátce po státním převratu vedeném pozdějším diktátorem Augustem Pinochetem, zemřel básník Pablo Neruda. Část jeho příbuzných i Chilanů je přesvědčena, že levicový nobelista byl zavražděn vznikajícím Pinochetovým režimem. Otázka, zda šlo o smrt na politickou objednávku, se řeší opakovaně – a zatím bez jednoznačného závěru.
V Chile opět prověří smrt básníka Pabla Nerudy. Ve hře dál zůstává vražda na politickou objednávku
Podle oficiálních záznamů Neruda zemřel 23. září 1973 na klinice v Santiagu kvůli komplikacím s rakovinou prostaty. Bylo to jen několik dní poté, co moc v zemi násilně převzala pravicová vojenská junta v čele s generálem a pozdějším prezidentem Augustem Pinochetem, jenž Chile svázal dlouholetou diktaturou.
Na splnění levicových snů čekal Neruda i v Československu
Neruda naopak celoživotně tíhl k levici. Za své názory byl ve své rodné zemi dokonce – ještě dávno před Pinochetem – pronásledován, proto odcestoval do „tábora míru a socialismu“. Od konce čtyřicátých až do začátku šedesátých let několikrát pobýval v Československu, navštívil i Sovětský svaz.
S Českem ho spojuje rovněž jméno odkazující na básníka Jana Nerudu, byť podle vysvětlení v pamětech Pabla Nerudy bez hlubších ideových souvislostí. Na jméno prý narazil „v jednom časopise“, aniž by tušil, „že jde o velkého spisovatele, uctívaného veškerým lidem, autora balad a překrásných romancí“.
V Chile se levicové sny angažovaného básníka naplnily v roce 1970, kdy v čele země stanul marxistický prezident Salvador Allende, o jehož svržení o tři roky později usiloval Pinochetův puč (a Allende raději spáchal sebevraždu, než by se vzdal). Neruda, Allendův stoupenec, a tehdy už laureát Nobelovy ceny za literaturu, se v politicky horké době připravoval na útěk. Z exilu v Mexiku chtěl prý vést odboj proti Pinochetově režimu. Jenže plány mu překazila smrt.
Pablo Neruda (vpravo) s chilským prezidentem Salvadorem Allendem
Je to vražda, tvrdil Nerudův řidič
Nevyřešenou otázkou i víc než půlstoletí po Nerudově skonu zůstává, zda život jednoho z nejvýznamnějších španělsky píšících básníků neukrátila vražda na politickou objednávku.
Tuto teorii podpořil svým svědectvím v roce 2011 i někdejší Nerudův řidič Manuel Araya. Uvedl, že po převozu do nemocnice – den před plánovaným útěkem ze země – Neruda dostal od lékaře injekci s neznámou látkou, která ho „uvnitř spálila“. Araya nikdy věrohodně nevysvětlil, proč se svým svědectvím vystoupil tak pozdě. Tvrdil, že v době diktatury považoval vznesení takového obvinění za nebezpečné a po konci Pinochetova režimu „nevěděl, jak na to“ a stejně ho prý „nikdo nechtěl poslouchat“.
Chilská vláda v roce 2015 připustila jako „vysoce pravděpodobné, že za Nerudovu smrt je zodpovědná třetí osoba“. Příčinami literátovy smrti se v posledních letech také zabývaly tři vědecké panely, k jednoznačným závěrům však nedospěly, připomíná deník El País. Dál nedošly zatím ani soudy.
Chilští experti potvrdili rakovinu, zahraniční mluví o otravě
Na základě zmíněné výpovědi literátova řidiče napadla v roce 2011 chilská komunistická strana poprvé oficiální verzi Nerudova úmrtí u soudu. O dva roky později byly exhumovány Nerudovy ostatky a závěry chilské forenzní služby potvrdily, že básník zemřel v důsledku rakoviny prostaty. Respektive experti nenašli žádný důkaz o otravě.
Soud ale nařídil přezkoumání vzorků. Ty byly posléze poslány do univerzitních laboratoří v Kanadě a Dánsku. A pochybnosti o okolnostech Nerudovy smrti naopak ještě zesílily, když v roce 2017 komise mezinárodních expertů vyloučila, že Neruda zemřel na nemoc uvedenou v úmrtním listu. Příčinu úmrtí se jí nicméně nepodařilo určit.
Odborníci tehdy v Nerudově zubu objevili přítomnost toxické bakterie Clostridium botulinum. Ta může způsobit prudkou otravu známou jako botulismus, postihuje nervový systém a způsobuje ochrnutí svalů.
Přítomnost této bakterie v Nerudově těle potvrdil podle tisku i další mezinárodní panel ve své loňské zprávě. Její závěry ale nebyly oficiálně zveřejněny. Podle deníku El País se vědcům nepodařilo kvůli stáří odebraných vzorků spolehlivě určit, jak se bakterie do básníkova těla dostala a zda k tomu došlo například v důsledku otravy – ať už náhodné, či úmyslné.
Potlačení demonstrace proti vojenské diktatuře v Chile (1987)
Otrava neznamená nutně vražda
Podle jednoho ze spoluautorů zprávy a forenzního odborníka Charlese Brennera tento druh otravy častěji způsobuje například požití zkažených ryb či jiných závadných potravin. „Kvůli botulismu je mnoho otrav, ale není mnoho vražd,“ řekl španělskému listu.
Také ne všichni z Nerudových příbuzných spikleneckým teoriím o básníkově násilné smrti věří. Například jeho prasynovec Bernardo Reyes tyto dohady už dříve odmítl s tím, že vraždu „vědecké závěry nedokážou určit“. Navíc podle něj v roce 1973 v tehdejší diktatuře ještě „nebylo rozvinuto využití chemických metod při atentátech“. Podle deníku The New York Times začala Pinochetova diktatura používat chemické a biologické zbraně až v roce 1976.
Nerudova nadace, která spravuje básníkovu pozůstalost, trvá na tom, že básník zemřel přirozenou smrtí. A BBC zmiňuje, že vdova po Nerudovi, Matilde Urrutiaová, přežila svého manžela o dvanáct let a nikdy netvrdila, že byl zavražděn. Uvedla sice, že lékaři dávali Nerudovi ještě nejméně šest let života, domnívala se však, že literát zemřel na zlomené srdce poté, co viděl, jak převrat zničil vše, co politicky podporoval.
Oproti tomu Nerudův synovec, právník Rodolfo Reyes, loni tvrdil, že měl ke zmíněné zprávě přístup a její výsledky potvrzují, že byl jeho strýc otráven. „Tato bakterie je biologickou zbraní, která byla injekcí vpíchnuta do Pabla Nerudy, a ten několik hodin poté zemřel,“ prohlásil. Za vrahy označil státní agenty.
Soud žádá další kroky k „objasnění faktů“
Nicméně synovcovu žádost o znovuotevření případu podpořenou chilskou komunistickou stranou soudce loni zamítl s tím, že forenzní analýzy už byly provedeny, případně k nim došlo „pozdě“ a nikam nevedly.
Až nyní odvolací soud v Santiago de Chile povolil vyšetřování úmrtí Pabla Nerudy opět otevřít. Dosavadní zjištění soud jednomyslně nepovažuje za „vyčerpávající“ a je třeba podniknout další kroky, které pomohou „objasnit fakta“.
Nařídil například vypracování grafologického posudku úmrtního listu kvůli pravosti podpisu ošetřujícího lékaře či přezkum analýz vyhotovených vědci v uplynulých letech. Nové informace by mohl poskytnout pracovník amerického Národního bezpečnostního archivu, který analyzoval odtajněné dokumenty o podílu Spojených států na svržení prezidenta Allendeho a podpoře Pinochetovy diktatury.
Augusto Pinochet na obálce časopisu pro mládež (1975)
Podobnost s jiným případem nemusí být náhodná
O přezkoumání výpovědi řidiče Manuela Arayi, jenž na vraždě Nerudy trval až do své smrti loni v červnu, zmínka nepadla, vyslechnut má být ale znovu armádní lékař a zpravodajský důstojník ve výslužbě Eduardo Arriagada Rehren.
Ten si v roce 2021 vyslechl rozsudek za vraždu rozhlasového hlasatele a sympatizanta komunistů Archibalda Moralese Villanuevy. V roce 1973 – tedy ve stejném roce, kdy zemřel Pablo Neruda – mu injekcí podal takové léky, aby mu způsobil infarkt.
Soud požaduje analýzu, zda mezi těmito dvěma událostmi neexistující další podobnosti, a ověření, jak Rehren vypadal v sedmdesátých letech. Totožnost lékařů přítomných na klinice v době Nerudovy smrti totiž patří k otazníkům případu. Směnu měl údajně držet doktor s příjmením Price či Prize, „vysoký, blonďatý muž se světlou pletí“. Policie sestavila jeho identikit, ale pátrání po osobě odpovídající popisu nevedla zatím k žádným zjištěním.
Za dobu, po kterou se případ táhne, už tehdejší události ze svého pohledu popisovaly desítky lékařů, zdravotních sester, diplomatů a politiků, jakož i Nerudových přátel, kteří básníka viděli v posledních dnech jeho života. Zda působil jako někdo blízko smrti, se neshodli.
