Na začátku příštího roku by se měla v Ústí nad Labem otevřít nová stálá expozice Naši Němci. Své místo v muzeu bude mít třeba spolutvůrce Žluté ponorky Heinz Edelmann. Expozice připomene ale i nobelisty, jejichž spojení s českými zeměmi se v širokém povědomí tolik neusadilo… stejně jako oni se příliš neusadili v českém pohraničí, odkud většinou pocházeli. Jejich osudy i zásluhy přiblížil také David Vondráček v pořadu Reportéři ČT.
Ústí představí „Naše Němce". Postavili žlutou ponorku a díky stavebnici Merkur získali Nobelovu cenu
Reportéři ČT: Žlutá ponorka ze Sudet (zdroj: ČT24)
Na spojitost mezi Beatles a severními Čechami upozorňuje nově také projekt Neznámí hrdinové Ústí nad Labem. „Připomínáním významných osobností bychom chtěli posílit i vztah obyvatel k tomuto městu,“ říká jedna z organizátorek Lenka Havelková.
Walt Disney na LSD
Ústeckou připomínku rodáka Heinze Edelmanna nemůže přehlédnout nikdo, kdo půjde kolem kolejí Univerzity J. E. Purkyně. Barvami tu pozornost poutá venkovní obraz inspirovaný rukopisem grafika, jemuž v šedesátých letech ve světě přezdívali „král psychedelické grafiky“ nebo „Walt Disney na LSD“.
Narodil se právě v Ústí nad Labem. „Konkrétně na Střekově v roce 1934 do smíšené rodiny, která se vystěhovala do západní zóny Německa, do Düsseldorfu, kde vystudoval,“ seznamuje s Edelmannovým životem Martin Krsek z ústeckého muzea.
Z Edelmannovy tvorby je nejslavnější jeho spolupráce s Beatles na animovaném snímku Yellow Submarine. „Díky němu Beatles film přijali natolik, že dokonce svolili, že na konci sami vystoupí a pozdraví diváky,“ doplnil Krsek.
V připravované ústecké expozici Naši Němci diváky kromě Edelmanna „pozdraví“ na sto dalších osobností. Ambicí projektu je představit německy mluvící obyvatele českých zemí, včetně těch, kteří uspěli v různých oborech. „Například Joy Adamsonová, spojená s legendární lvicí Elsou, se narodila jako Friederike Gessnerová v Opavě,“ upozorňuje historik Petr Koura, který odpovídá za dramaturgii nové expozice.
Sekretářka Alfreda Nobela
Mezi „našimi Němci“ najdeme i čtyři nositele Nobelovy ceny. Narodili se v Čechách, většinou česky i uměli, ale sami se považovali za Němce nebo Rakušany. Kořeny spojují s českými zeměmi například první ženu, která obdržela Nobelovu cenu za mír. Rodným městem Berthy von Suttnerové byla Praha, jakkoli přídomek jejího jména za svobodna – hraběnka Kinská z Vchynic a Tetova – částečně odkazoval k severním Čechám.
Pozdější významná pacifistka a mírová aktivistka pocházela ze zchudlé šlechtické větve, a musela se tak od mládí živit sama. Při hledání práce se seznámila se švédským vynálezcem, po němž prestižní ocenění nese jméno. „Našla inzerát, že postarší pán hledá sekretářku, která je vzdělaná a umí jazyky. A to byl Alfred Nobel,“ líčí osudové setkání Jana Hodurová ze Společnosti Berty Suttnerové.
Bertha von Suttnerová
Přestože přímý pracovní kontakt s Nobelem trval jen krátce, mírumilovná šlechtična s ním přátelský vztah udržovala až do jeho smrti. Blízcí si s vynálezcem dynamitu byli i v pohledu na svět, zejména v odporu k vyzbrojování a militarismu. Mezi přední představitele mírového hnutí vynesl Berthu von Suttnerovou především její román Die Waffen nieder! Česky vyšel pod názvem Odzbrojte!
„Je docela symbolické, že umírá na začátku prvního ze dvou válečných konfliktů,“ podotýká Koura. „Stopy se po ní ztrácí, nikde není její pozůstalost. Nakonec se nám podařilo získat kopie stránek z jejího deníku, ten je v Ženevě,“ připojil, čím bude Bertha von Suttnerová v ústecké expozici mimo jiné zastoupena.
Všechno spolu
V Praze, navíc jen kousek od sebe, se narodili také budoucí nobelisté Gerty Theresa Radnitzová a Carl Ferdinand Cori. Navíc ve stejném roce – 1896. Poznali se ale až při studiu medicíny na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě.
„V roce 1920 odchází do Rakouska, v roce 1922 do Spojených států amerických. A v roce 1947 dostali Nobelovu cenu za objev, který bývá nazýván Coriův cyklus. Jde o důležitý metabolický proces, byl jedním z velkých objevů meziválečné biochemie,“ popisuje Karel Černý, přednosta Ústavu dějin lékařství a cizích jazyků UK.
Na začátku byla stavebnice
Stopy dalšího nobelisty z řad německy mluvícího obyvatelstva v českých zemích vedou k Plzni. „Peter Grünberg ji (Nobelovu cenu) dostal, stručně řečeno, za vývoj technologie, která vede k používání pevných disků,“ přibližuje Koura. „Vynalezl něco, co bychom mohli nazvat magnetický tranzistor,“ upřesňuje fyzik Tomáš Jungwirth z Fyzikálního ústavu AV ČR.
Peterovi se doma říkalo Pjotr a vyrůstal v české obci Dýšina nedaleko Plzně. Jeho otec byl carským důstojníkem německého původu, do prvorepublikového Československa utekl z Ruska před komunisty. Oženil se sudetskou Němkou a pracoval jako konstruktér v plzeňské Škodovce.
V době války se přihlásil k německému občanství (a zároveň si změnil jméno z Grinberg na Grünberg), což se mu po osvobození stalo osudným, přestože nebyl členem nacistické strany. Zemřel v internačním táboře. Sedmiletý Peter byl jedním z půl milionu česko-německých dětí, které musely po válce odejít do uprchlických táborů ve vybombardovaném Německu.
Stejně jako Heinz Edelmann měl štěstí v neštěstí, že byl odsunut do západního Německa, kde se v časech německého hospodářského zázraku vzdělal ve fyzice. Ve svých vzpomínkách se svěřil, že při odsunu nejvíce oplakal oblíbenou stavebnici Merkur, z níž si s otcem stavěli. Prý přispěla k zájmu o technické obory a k volbě profese, která ho dovedla až k Nobelově ceně. Převzal ji v roce 2007.