Úklady a láska svádí souboj v pražském Švandově divadle. Příběh mladých milenců, jimž nepřeje intrikánské okolí, napsal německý dramatik Friedrich Schiller na konci osmnáctého století, jeho hra ale – věří tvůrci současné dramatizace – bere diváky za srdce i dnes.
Úklady a láska jsou nadčasové, přesvědčuje Schiller s rysy Tarantina
„Kontrast dvou světů. Nekompromisní svět sprostoty i kultivované bulvárnosti ve vztahu k přirozenosti popsaný velký básníkem je to, co mě lákalo,“ svěřil se režisér inscenace Martin Františák.
Schiller se při psaní dramatu inspiroval novinovým článkem o úmrtí dvou mladých milenců a také slavnou Shakespearovou tragédií Romeo a Julie. V Schillerově příběhu o svou lásku proti úkladům musí bojovat dcera měšťanského hudebníka Luisa Millerová a syn vysoce postaveného šlechtice Ferdinand von Walter.
„Klidně by žil obyčejný život, ale kvůli zajetým kolejím to moc dobře nejde. A vlastně jistou obyčejnost hledá v Luise,“ představuje Ferdinanda jeho herecký představitel Tomáš Červinek.
Zatímco Luisin otec si myslí, že vztah s jeho dcerou nemyslí šlechtický mladík vážně, Ferdinandovu otci zase vadí nízké společenské postavení synovy vyvolené. Proto se obě rodiny snaží zamilovanou dvojici rozdělit – což se jim nakonec, ovšem s tragickými důsledky, povede.
Schiller píše pro Hollywood
„Láska je vždy současné téma,“ domnívá se Denisa Barešová čili divadelní Luisa, „lásku můžete zasadit kamkoli chcete, city jsou vždycky stejné, jen okolnosti se mění.“ Dramaturgyně Švandova divadla Martina Kinská s herečkou souhlasí: „Když Úklady a lásku čtete, nemůžete se ubránit dojmu, že kdyby žil Schiller dnes, psal by nejspíš pro Hollywood. I proto nám půjde o svižný příběh s rysy filmů Quentina Tarantina.“
Kruté drama o lásce je poslední předprázdninovou premiérou hlavní scény Švandova divadla. Do konce června mohou diváci fandit lásce proti úkladům ještě třikrát.