Narodila se v rodině moskevského univerzitního profesora, studovala na Sorbonně, život jí ale změnila Říjnová revoluce. Přišla o dceru i manžela a život ukončila sebevraždou v osamění v Tatarstánu. Ruská básnířka Marina Cvětajevová tvořila i v někdejším Československu, ve 20. letech v okolí Prahy vytvořila svá nejoceňovanější díla. Její tvorbu a dílo nově připomíná centrum, které otevřela knihovna ve Všenorech. Nese její jméno.
„Mokropsům dávám přednost před Paříží,“ psala v jednom ze svých dopisů autorka, která Československu věnovala i jedny ze svých posledních veršů. Do demokratického státu utekla z rodného Ruska v roce 1922. „Její manžel byl bílým oficírem, po Říjnové revoluci musel emigrovat. Emigroval do Čech, protože se dozvěděl, že tady Masaryk dává možnost ruským studentům studovat na stipendia,“ upřesnila zakladatelka centra Galina Vaněčková.
„Šla bych bojovat za Čechy“
Brzy ale rodina odjíždí do Francie, kde se Marina seznamuje s básníkem Rainerem Mariou Rilkem - pouze ale prostřednictvím dopisů, osobně se nikdy nesetkali. „V dopisech jí psal: Ty jsi podivuhodná, Marino. Ty jsi vždycky v právu, Marino. A v tom je tvoje nepřetržité právo na nekonečnost. Jsi velká hvězda. A psal to proto, že četl její básně a věděl, že ona je nejlepší básník Ruska,“ domnívá se Galina Vaněčková.
Poslední sbírku věnovala Marina Cvětajevová Československu. Verši kritizovala německý nacismus a události roku 1939. „Byla nešťastná. Říkala, že kdyby jí bylo dvacet, šla by bojovat za Čechy. V Československu mohla existovat, mohla napsat svá nejlepší díla. Ve Francii neměli někdy ani co jíst,“ upřesnila zakladatelka centra.
„To už bych nebyla já“
I proto se rodina nakonec vrací zpět do Ruska. Záhy je ale Marinina dcera obviněna ze špionáže a odsouzena na osm let do gulagu. Ze stejného důvodu je o několik týdnů později zastřelen i její manžel, který musel z Francie prchnout, protože se stal agentem NKVD.
Marina Cvětajevová ho přežila jen o pár dní. Podle Galiny Vaněčkové už nemohla dál žít „Nevydržela život v Jelabuze, kam odjela z Moskvy - a oběsila se. V posledním dopise píše synovi: Odpust mi. Čím dál tím víc by bylo hůř. To už bych nebyla já.“
Jméno Mariny Cvětajevová tak zcela zmizelo z literárního světa. Až o dvacet let později začala její dcera znovu vydávat její dílo. Dnes už její básně vycházejí ve většině světových jazyků - včetně češtiny, do které velkou část veršů přeložila Anna Tesková. Knižně vydala také svou korespondenci s Marinou Cvětajevovou.
